Hlavním důvodem pro předložení tohoto zákona je provedení některých úkolů, k nimž se vláda zavázala v programovém prohlášení. Z těchto úkolů považuji za nejvýznamnější vytvoření legálního prostoru pro poskytování zdravotní péče, na kterou si pojištěnec může připlatit za zákonem stanovených pravidel. V předloženém vládním návrhu jde především o § 13, který v souladu s Listinou základních práv a svobod zajišťuje pojištěnci jeho nárok na zdravotní péči hrazenou z veřejného zdravotního pojištění a současně mu umožňuje vybrat si tzv. ekonomicky náročnější variantu zdravotní péče, již nebude hradit celou, ale zaplatí pouze rozdíl mezi variantou základní, která je hrazena ze zdravotního pojištění, a variantou ekonomicky náročnější. Toto ustanovení bylo v rámci projednávání návrhu zákona v Poslanecké sněmovně široce diskutováno a v důsledku této diskuse byl návrh zákona pozměňovacími návrhy ještě upřesněn. Mám za to, že návrh zákona, jejž schválila Poslanecká sněmovna, není v části upravující možnost připlatit si na ekonomicky náročnější variantu zdravotní péče v konfliktu s Listinou základních práv a svobod, neboť pojištěnci zaručuje právo na zdravotní péči, jež odpovídá jeho zdravotnímu stavu a účelu, jehož má být jejím poskytnutím dosaženo, která je v souladu se současnými dostupnými poznatky lékařské vědy a u níž existují důkazy o její účinnosti vzhledem k účelu jejího poskytnutí. Chci zdůraznit, že nesouhlasím s názorem, který často zaznívá, že „zavedení legální možnosti připlatit si na ekonomicky náročnější variantu péče bude pro pojištěnce znamenat zúžení rozsahu hrazené péče a rozdělení zdravotnictví na zdravotnictví pro chudé a zdravotnictví pro bohaté“. V tomto směru zastávám názor zcela opačný, neboť mám za to, že navržená úprava je pro pojištěnce pozitivní, a to nejen proto, že mu umožňuje výběr, ale především proto, že bude mít možnost v právních předpisech nalézt, které zdravotní výkony lze jako ekonomicky náročnější variantu vůbec nabízet, a jak se stanoví částka, již si za takovou variantu doplatí. Doposud tento prostor v právních předpisech vymezen není, avšak poskytování zdravotní péče za přímou úhradu pojištěncem je v řadě případů již nyní, bez jakýchkoli pravidel, nabízeno a pojištěnec nemá možnost si tyto „nabídky“ nikde ověřit.
Druhou významnou oblastí obsaženou ve vládním návrhu je oblast lékové politiky. Smyslem úprav navrhovaných v této oblasti je zavedení některých opatření, která povedou k optimalizaci výdajů ze systému veřejného zdravotního pojištění, a to především tím, že se zrychlí vstup generik do systému zdravotního pojištění a naopak se zpřísní podmínky pro vstup drahých inovativních léčiv do tohoto systému, vyřadí se z úhrad podpůrné a doplňkové léky a zrychlí se provádění revizí maximálních cen a úhrad tak, aby úspory vznikaly dříve než doposud. Také oblast lékové politiky doznala v rámci projednávání v Poslanecké sněmovně řady změn. Došlo například k vyřazení léčiv s konečnou cenou do 50 Kč z úhrad ze zdravotního pojištění, zrušení regulačního poplatku za položku na recept a zavedení regulačního poplatku za celý recept, a to ve stejné výši 30 Kč, byla provedena úprava cenových soutěží formou elektronických aukcí, které zvýšením atraktivity pro výrobce a zavedením dostatečných ochranných opatření (především ve formě sankcí) mohou přinést výraznou úsporu systému zdravotního pojištění. Tyto a další změny v lékové politice, včetně upřesnění způsobu úhrady zdravotnických prostředků, by měly vést k úsporám systému ve výši dalších až 1,5 miliardy Kč ročně. Vedle návrhu na úpravu legální spoluúčasti pacienta na ekonomicky náročnějších variantách zdravotní péče a návrhů změn v lékové politice pak vládní návrh obsahuje ještě další změny, které nejsou nevýznamné, jako je například úprava v oblasti slučování zdravotních pojišťoven, zvýšení regulačního poplatku při hospitalizaci, prodloužení lhůty pro vybírání a vymáhání pojistného, pokut a penále.
Vládní návrh zákona, schválený Poslaneckou sněmovnou, je reakcí na Programové prohlášení vlády, v němž se vláda zavázala uskutečnit reformu zdravotnictví a za tím účelem provést nezbytné legislativní kroky. Cílem navrhované právní úpravy je nahradit dosavadní, již zastaralou právní úpravu zdravotní péče a podmínek jejího poskytování právnickými a fyzickými osobami, která je doposud vymezena v zákoně o péči o zdraví lidu a v zákoně o zdravotní péči v nestátních zdravotnických zařízeních, úpravou komplexní a moderní, reflektující jak pokrok v oblasti vědy a zdravotní péče, tak vývoj v oblasti práva. Zákon o zdravotních službách bude zákonem obecné právní povahy, na který bude navazovat zákon o specifických zdravotních službách, zákon o zdravotnické záchranné službě a „novelizační“ zákony. Vládní návrh zákona definuje pojem zdravotní péče, jenž není v současné době žádným právním předpisem vymezen, a zavádí nový pojem, jímž jsou „zdravotní služby“. Pod pojmem „zdravotní služba“ si můžete představit kromě vlastních zdravotních výkonů, tedy zdravotní péče, též například konzultační služby, nakládání s tělem zemřelého, zdravotnickou záchrannou službu, zdravotnickou dopravní službu a dále například činnosti tkáňových zařízení. Pojem zdravotní služby je tedy pojmem širším, než je pojem zdravotní péče. Zavedením zdravotních služeb dochází k přesnější specifikaci činností subjektů působících ve zdravotnictví. V návrhu zákona jsou stanoveny podmínky pro udělení oprávnění k poskytování zdravotních služeb s tím, že tento proces je oproti stávající praxi zjednodušen. Dochází také ke sjednocení podmínek pro státní a nestátní poskytovatele (v současné době pouze nestátní provozovatelé musejí prokazovat splnění zákonem stanovených podmínek a získávat oprávnění k provozování zdravotnického zařízení, které vzniká rozhodnutím o registraci krajského úřadu). Nově jsou zde poměrně široce řešena práva a povinnosti poskytovatelů zdravotních služeb, zdravotnických pracovníků a pacientů. Významným posunem oproti současnému stavu je snaha zakotvit práva a povinnosti subjektů zúčastněných na poskytování zdravotních služeb tak, aby byl pacient vnímán jako rovnoprávný partner. Vládní návrh zákona také ve srovnání s dosavadní právní úpravou nově vymezuje postupy hodnocení kvality a bezpečí zdravotních služeb. V současné době jsou ve zdravotnictví bez odpovídající právní úpravy realizovány programy kvality, jejichž úroveň je různá. Parametry nastavené v některých programech neodpovídají mezinárodně uznávaným zdravotnickým standardům při sledování a hodnocení kvality a bezpečí zdravotní péče.
Účelem vytvoření pravidel pro hodnocení je zejména zajištění transparentního a kontrolovatelného postupu hodnocení prováděného k tomu způsobilými subjekty. Navrhovaný zákon dále vymezuje Národní zdravotnický informační systém, jehož úkolem a cílem je především shromažďovat údaje o zdravotním stavu obyvatel a jednotlivých pacientů za účelem vyhodnocování zdravotního stavu obyvatel na území České republiky a zjišťování údajů pro vyhodnocení a zajištění kvality zdravotních služeb jako celku i ve vztahu k jednotlivým pacientům. Návrh zákona nově zavádí Registr poskytovatelů, jenž bude nástupcem registru zdravotnických zařízení, který je v současné době v resortu provozován. Jde o agendový registr navazující na základní registr právnických osob, podnikajících fyzických osob a orgánů veřejné moci (registr osob), který bude využíván státní správou, krajskými úřady, zdravotními pojišťovnami a dalšími institucemi. Tento registr bude sloužit k předávání dat do mezinárodních databází na základě mezinárodních smluv a závazků vyplývajících z členství ČR v mezinárodních organizacích (např. EU, WHO, OECD). Dalším nově vznikajícím registrem bude Registr zdravotnických pracovníků. Česká lékařská, stomatologická nebo lékárnická komora vedou členskou evidenci zdravotnických pracovníků - lékařů, zubních lékařů a farmaceutů, již nelze využít ke všem účelům, pro které je registr zřizován. V registru se bude sledovat vzdělávání nejen lékařů, zubních lékařů a farmaceutů, ale též nelékařských zdravotnických pracovníků. Registr bude sloužit zejména k ověřování oprávnění k výkonu zdravotnických povolání pro osoby v České republice a v Evropské unii. Rovněž považuji za důležité zmínit se o sankcích vymezených ve vládním návrhu zákona, k nimž byla opakovaně vznesena kritika. Výše pokut v rámci správních deliktů byly stanoveny, a to zdůrazňuji, s vědomím, že jde o maximální možné výše sankcí. Při určení výše pokuty příslušný správní úřad přihlédne k závažnosti správního deliktu, zejména ke způsobu jeho spáchání, jeho následkům a k okolnostem, za nichž byl spáchán. Poskytovatel nebude za správní delikt odpovídat, jestliže prokáže, že vynaložil veškeré úsilí, jež bylo možno požadovat, aby porušení právní povinnosti zabránil. Považuji za nutné ještě jednou upozornit, že zákonem budou zdravotní služby vymezeny „obecně“. Tato obecná úprava je bez konkrétní návaznosti na úhradu z veřejného zdravotního pojištění. Stejně tak zdravotní služby zakotvené v zákoně o specifických zdravotních službách nebo v zákoně o zdravotnické záchranné službě mají ve vztahu k právním předpisům upravujícím veřejné zdravotní pojištění obecnou povahu. Rozsah úhrady zdravotních služeb bude stanoven právními předpisy upravujícími veřejné zdravotní pojištění.
Ve vládním návrhu zákona o specifických zdravotních službách, schváleném Poslaneckou sněmovnou, jsou upraveny zvláštní druhy zdravotních služeb, jejichž součástí je provádění „specifických“ zdravotních výkonů, které mohou podstatným způsobem ovlivnit život nebo zdraví pacienta a mají silný psychosociálně-etický rozměr. Jde např. o asistovanou reprodukci, sterilizaci, kastraci, změnu pohlaví, psycho-chirurgické výkony, genetická vyšetření, darování a odběry krve, ověřování nových poznatků použitím metod v klinické praxi dosud nezavedených, lékařské ozáření a další. Právě pro tyto dopady byly výše zmíněné „úseky“ zdravotních služeb zpracovány poprvé v samostatném zákoně, a vytvářejí tak zázemí i pro další obdobná témata, která přicházejí s pokroky v medicíně ruku v ruce. Ve vztahu k uvedeným zdravotním službám se zejména stanoví zvláštní podmínky, po jejichž splnění lze pacientovi tyto služby poskytnout. Rovněž se navrhuje vymezit zdravotní služby, v souvislosti s nimiž může dojít k zásahu do práv a povinností pacienta nebo jiných subjektů v jiné než „zdravotnické“ oblasti. Jsou to zejména posudkové zdravotní služby, jejichž součástí jsou pracovně-lékařské služby, a posuzování zdravotní způsobilosti ke studiu a přípravě na povolání. Posudková činnost v oblasti zdravotnictví se v návrhu zákona upravuje v souladu se zavedenou praxí, avšak komplexně. Zákon vymezuje základní principy této služby se zohledněním odborných potřeb. Pracovně-lékařské služby jsou vymezeny v souladu s Úmluvou Mezinárodní organizace práce (č. 161) o závodních zdravotních službách. Cílem navrhované právní úpravy je vytvořit takové podmínky k výkonu práce, které ochrání zdraví zaměstnance před působením faktorů pracovních podmínek. V rámci posudkových služeb je rovněž řešena problematika posuzování a uznávání nemocí z povolání. Navrhovaná právní úprava dále vymezuje poskytování zdravotních služeb v rámci ochranného léčení. Dosud se ochranné léčení, které je jedním z ochranných opatření ukládaných v rámci trestního řízení soudy při nebo po výkonu trestu odnětí svobody, realizovalo bez bližší právní úpravy.
Cílem navrhované právní úpravy, schválené Poslaneckou sněmovnou, je nahradit stávající právní úpravu zdravotnické záchranné služby, která již nevyhovuje požadavkům na právní regulaci vztahů v oblasti poskytování odborné přednemocniční neodkladné zdravotní péče, a to z hlediska formy právní úpravy i jejího obsahu. Jedná se o komplexní zákonnou právní úpravu, která v oblasti zdravotnické záchranné služby doposud chybí. Navrhovaná právní úprava zachovává stávající územní princip organizace zdravotnické záchranné služby podle území jednotlivých krajů a rovněž zachovává odpovědnost krajů za zajištění této služby v rámci jejich samostatné působnosti. Jednou ze změn, které návrh zákona oproti současnému stavu přináší, je prodloužení dojezdové doby výjezdových skupin k pacientovi ze současných 15 na 20 minut. Vzhledem k tomu, že dostupnost zdravotnické záchranné služby je dána nejen dojezdovou dobu, ale také pokrytím území z hlediska kapacity systému a odbornosti výjezdových skupin, tak prodloužení dojezdové doby nemá zásadní vliv na dostupnost zdravotnické záchranné služby. V roce 2010 bylo dojezdové doby do 15 minut dosaženo v 83 až 96 % a dojezdové doby do 20 minut pak v 94 až 100 % z celkového počtu výjezdů. Zákon nově upraví podmínky součinnosti poskytovatelů akutní lůžkové péče s poskytovateli zdravotnické záchranné služby, s cílem zajistit plynulou návaznost lůžkových zdravotních služeb na zdravotnickou záchrannou službu. Tito poskytovatelé lůžkové péče budou mít povinnost převzít za stanovených podmínek pacienta do své péče. Zákon dále nově upraví některé podmínky pro zajištění připravenosti poskytovatelů zdravotnické záchranné služby k plnění úkolů za mimořádných událostí a krizových stavů v rámci integrovaného záchranného systému a také umožní poskytovatelům zdravotnické záchranné služby, jejichž zřizovatelem budou kraje, i nadále využívat pro zajištění přednemocniční neodkladné péče též výjezdových skupin poskytovatelů zdravotních služeb oprávněných k poskytování přepravy pacientů neodkladné péče, a to na základě smluv s těmito poskytovateli.
Medical Tribune, 10. 10. 2011, Rubrika: Informace - excerpta - zajímavosti, str. 5
