(editovaný přepis hlavních bodů diskuze s místopředsedkyní TOP 09 Markétou Pekarovou Adamovou)
Jan MOLÁČEK, moderátor
Zákon o sociálním bydlení je prioritou vládní sociální demokracie. Jenže v podobě, v jaké ho navrhla její ministryně Michaela Marksová, se nelíbí téměř nikomu dalšímu. Výhrady mají koaliční partneři a ještě silnější výhrady pravicové opoziční strany. Paní poslankyně, vláda přinesla v minulých dnech do sněmovny návrh zákona o sociálním bydlení. Vy ho kritizujete. Proč?
Markéta PEKAROVÁ ADAMOVÁ, poslankyně /TOP 09/
Důvodů ke kritice je hned několik. My jako TOP 09 netvrdíme, že by sociální bydlení nemělo existovat, či že by na něj neměl být speciální zákon. Nicméně tak, jak jej připravila vládní koalice, je ten zákon opravdu zpackaný. To se nedá říct jinými slovy. Půl roku před volbami rozhodně nechceme přijímat takto zásadní změnu v podobě, v jaké nám byla předložena. Proto jsme chtěli, aby byl zákon přepracován. Řeknu hned několik důvodů, proč nám vadí. Je tam celá řada lidí, kteří by na něj měli mít nárok. Je to opravdu velmi široká skupina a podle toho, jak ten návrh je připraven, by to mělo být až 5 % populace České republiky, což je skoro 500 tisíc lidí.
Jan MOLÁČEK, moderátor
Vy byste s tím zákonem souhlasila, respektive vaše strana by ten zákon podpořila v případě, že by se ten okruh lidí zúžil? Protože k tomu možná dojde při vyjednávání.
Markéta PEKAROVÁ ADAMOVÁ, poslankyně /TOP 09/
Je to jedna z výhrad. Nestihla jsem je ani všechny vyjmenovat. Pokud by se tato jedna výhrada odstranila, tak by to neznamenalo, že bychom návrh najednou podpořili. Velmi to souvisí s tím, kolik bude ten systém stát. A to nám nejsou vládní strany schopné říci. Nezodpověděly to ani ve sněmovně při projednávání. Odhadem se jedná o nějakých 150 miliard korun. Ale to je opravdu hrubý odhad. A to je opravdu výrazná částka. Velmi vysoká.
Jan MOLÁČEK, moderátor
V následujících kolika letech?
Markéta PEKAROVÁ ADAMOVÁ, poslankyně /TOP 09/
To nevíme. Jde o blízká léta. V následujícím roce by to mělo být určitě několik miliard. Někdo může namítnout, že už dneska dáváme poměrně vysoké částky v řádu miliard na příspěvky na bydlení a doplatky na bydlení, což jsou dávky.
Jan MOLÁČEK, moderátor
Loni to, tuším, bylo 12 miliard, jestli je moje rešerše správná.
Markéta PEKAROVÁ ADAMOVÁ, poslankyně /TOP 09/
Je to tak. Tyto dávky bude nutné poskytovat dál. Tam míří další výtka, kterou k tomu máme. Ten zákon výrazně omezuje příjemce dávek. Lidem, kteří dneska bydlí ve svých bytech nebo v nájemním bydlení a jenom potřebují pár stovek měsíčně k tomu, aby byli schopni zvládnout své náklady na bydlení, rozhodně nepotřebují byt, tak těm by tato dávka najednou nepatřila. S tím my nemůžeme souhlasit, protože to hodí přes palubu celou řadu ohrožených skupin. Jsou to třeba samoživitelky, senioři, handicapovaní. To znamená lidé, kteří od státu potřebují jenom malou pomoc, tak by ji nedostali. To se nám rozhodně nelíbí.
Jan MOLÁČEK, moderátor
Kdo by tedy podle vás měl mít nárok na pomoc s bydlením?
Markéta PEKAROVÁ ADAMOVÁ, poslankyně /TOP 09/
Podle našich představ by to měly být opravdu nejohroženější skupiny. Měli by to být lidé, kteří projevují snahu se ze své situace vymanit, pokud je to jenom trochu možné. Senior, který má velmi nízký důchod a už nemá možnost chodit do práce, tak ten nemá možnost se z té situace nějak dostat a nějakým způsobem si přijít na další příjmy. Těmto lidem bychom měli pomoci. Měli bychom pomoci lidem, kteří jsou závažně handicapovaní a mají speciální bytové potřeby, potřebují třeba bezbariérové bydlení. Tam by určitě měla směřovat pomoc. Těm ostatním už dnes pomáháme dávkami. Oni ale většinou mají trošku jiný problém než finanční. Nemají kompetence k bydlení. To jsou lidé, kteří nedodržují základní pravidla soužití. Žijí většinou na ubytovnách, o kterých se hodně mluví. Problém se ale z ubytoven přesunul i do bytů a ve své podstatě tvoří významnou část populace, která žije ve vyloučených lokalitách. Bavíme se tady asi o 100 až 130 tisících lidí. Tito lidé si tu pomoc určitě také zaslouží, ale neměla by být stanovena tak, jak je teď popsáno v tom zákoně. To znamená, že jim dáme byt a ještě se o ně stará nějaká sociální práce a snaží se o jejich aktivizaci. Není tam ale žádná podmínka toho, že by měli jednou ten byt také opustit, že by se měli postavit na vlastní nohy, měli by být schopni bydlet ve standardním bytě, v nájmu.
Jan MOLÁČEK, moderátor
Ale měly by tam být nějaké časové intervaly, během kterých by jejich situace mohla být přehodnocena a pokud by se ze své sociálně špatné situace dostali, tak by se mohli přestěhovat do nějakého typu bydlení.
Markéta PEKAROVÁ ADAMOVÁ, poslankyně /TOP 09/
Jako radní městské části v Praze 8, což je zhruba stotisícové město, jsem měla 4 roky na starosti sociální bydlení. Měli jsme několik desítek bytů a hlavní cílovou skupinou byly mladé rodiny, častokrát neúplné s dětmi, které se dostali do velmi tíživé sociální situace. Z vlastní zkušenosti dokážu posoudit, jaká je motivace těchto lidí se z těchto bytů dostat. Asi tak polovina z nich neplatila nájemné, nebyli jsme pak schopni, byť tam probíhala sociální práce, je z těch bytů vystěhovat. Byli notorickými neplatiči. Zákony jsou u nás v tomto směru přísné vůči pronajímatelům, takže jsme byli nuceni jim hledat náhradní bydlení. Další část těch lidí se sice vystěhovala bez zaplacených nájmů, ale zmizeli beze stopy. Nesmíme si to představovat úplně růžově, že všichni lidé jsou motivováni k tomu, aby byli schopni se o sebe starat. Dost často jenom využívají systému tam, kde je to možné. Bohužel řada z těch lidí bude spíše motivována k tomu, aby si nezvyšovali své příjmy prací, ale aby v tom bytě mohli dál zůstat. Budou svoji životní úroveň držet na úrovni, která jim ten byt ještě bude umožňovat. Obávám se, že k tomu bude docházet.
Jan MOLÁČEK, moderátor
Sama říkáte, že v nějakém vašem potencionálním návrhu, s kterým byste přišla, by byla pomoc nebo by se s tou pomocí počítalo pro lidi, kteří se snaží nějakým způsobem na své situaci pracovat. Musíme se smířit s tím, že jsou tady lidé, o kterých sama mluvíte, kteří tu motivaci a návyky ztratili a kteří se z té situace prostě nedostanou. Co byste dělala s nimi? Nechala je na ulici?
Markéta PEKAROVÁ ADAMOVÁ, poslankyně /TOP 09/
To určitě ne. Na druhou stranu bych se určitě snažila, aby pochopili, že bydlení není nějaký jejich nárok, že je nutné podniknout kroky k tomu, aby si jej zasloužili. Pokud by měli motivaci nejdříve z ubytovny, respektive z azylového domu, kde probíhá přísnější režim než na ubytovnách, se dostat do samostatného bytu, kde by byli nuceni dodržovat nějaká pravidla, která by už byla volnější a získali tak určitou kompetenci a motivaci fungovat běžným způsobem, tak pak by teprve měli možnost bydlet v samostatném bydlení už bez tak velké dopomoci. Pokud by byl ten systém takto krok po kroku propustný, tak si myslím, že by byl mnohem úspěšnější. Tyto modely některá města u nás využívají a jsou v tomto směru také úspěšní. Tohle je cesta.
Jan MOLÁČEK, moderátor
Trochu mi připadá, že tady to zase růžově trošku vidíte vy. Mluvíte o tom získávání kompetencí a motivace ale sama jste před chvílí říkala, že u řady lidí v takto sociálně tíživé situaci lidí je to velmi těžké.
Markéta PEKAROVÁ ADAMOVÁ, poslankyně /TOP 09/
S tím samozřejmě ještě spojena další věc, která se jmenuje práce. To je určitě nutný předpoklad. Jeden ze základních návyků, který musí tito lidé mít, je, že bude běžné chodit do práce, že je nutné si na svoje živobytí vydělat. To je věc, ke které ty lidi nemůžete úplně donutit. Samozřejmě tady nemáme zákonnou povinnost pracovat, ani ji nechceme. Na druhou stranu je to jediný směr, kterým se ti lidé musí vydat. Věřím tomu, že určitá část této společnosti má na to se z těch podmínek vymanit. Ale jak říkáte, také to nevidím úplně růžově. Asi tady je část společnosti, které se to třeba nikdy nemusí podařit. Ale to neznamená, že bychom to měli vzdávat a nesnažit se o to.
Jan MOLÁČEK, moderátor
Před pár lety jsem se v rámci natáčení televizní reportáže pohyboval po několika ostravských ubytovnách se skrytou kamerou. Jestli jsem došel k nějakému závěru, tak tomu, že úplně nejméně pravděpodobné prostředí k tomu, aby lidé získali nějakou motivaci, získali nějaké návyky, chodili pravidelně do práce, je právě ubytovna. Přesto tam stále žijí lidé, žijí tam rodiny, žijí tam děti.
Markéta PEKAROVÁ ADAMOVÁ, poslankyně /TOP 09/
Určitě jich tady část žije. Jsou to asi desítky tisíc. Nejsou to zas tak obrovská čísla, když se na to podíváme. Je to asi procento z naší populace. Dá se říci, že tyto lidi už dneska stát nějakým způsobem podporuje. Spíše bych se zaměřila na to, aby peníze ze státních prostředků nekončily v rukou spekulantů na ubytovnách, kteří tam nesmyslně nadsazují nájmy za častokrát nevyhovující bydlení. Tam by měla vláda upřít svoji pozornost k cenovým mapám, které by stanovily maximální možnou cenu nájemného v dané lokalitě, která by se odvíjela od toho, kde se ten byt nebo ubytovna nachází. Vláda to za skoro 4 roky, co vládne, neudělala. Neustále tuto věc odsouvá.
Jan MOLÁČEK, moderátor
Předtím byl na ministerstvu práce a sociálních věcí 3 roky zástupce vaší strany Jaromír Drábek a později Ludmila Müllerová.
Markéta PEKAROVÁ ADAMOVÁ, poslankyně /TOP 09/
Ano. Naše vláda bohužel skončila předčasně kvůli kauzám ODS a nemohla tak ten systém dotáhnout. Myslím, že teď už není na co se vymlouvat, tato vláda měla dostatek času to napravit.
Jan MOLÁČEK, moderátor
Na začátku jste zmínila, že máte celou řadu námitek proti tomu zákonu. My jsme zatím probrali jednu nebo dvě. Jaká je ta třetí, nejvýznamnější?
Markéta PEKAROVÁ ADAMOVÁ, poslankyně /TOP 09/
Další z významně problematických věcí, je to, že pokud člověka, který potřebuje sociální podporu, potřebuje bydlet, umístíte do sociálního bytu místo toho, abyste mu poskytli finanční podporu, aby bydlel v nájmu, tak ho zafixujete na nějakém místě na mnohem pravděpodobněji delší dobu. Bude mnohem těžší ho přestěhovat. To znamená, že dost často se ti lidé zafixují v lokalitách, kde je třeba malá nabídka práce, je tam třeba vyšší nezaměstnanost. V dnešní době, kdy máme opravdu vysokou zaměstnanost, se to může zdát tak jako něco nepravděpodobného, ale pořád jsou lokality, kde si lidé těžko hledají práci. Musí za ní třeba daleko dojíždět. V tom směru je flexibilita toho člověka s tou finanční podporou mnohem vyšší, než by byla s bytem, který by dostal, protože v tu chvíli se už opravdu těžko někam přestěhuje.
Jan MOLÁČEK, moderátor
Bavíme se o lidech, kteří si normální komerční nájemní bydlení pořídit nemohou. Nejen, že na něj nemají, třeba by na něj i dosáhli. Koneckonců, nájmy na ubytovnách jsou často mnohem vyšší, než by v dané lokalitě člověk zaplatil za normální komerční byt, ale oni ho nedostanou.
Markéta PEKAROVÁ ADAMOVÁ, poslankyně /TOP 09/
Tento zákon povede ke stavění nových bytů a my nemáme ve městech takový obecní bytový fond, aby byl schopen zaručit takové požadavky, jaké ten zákon stanovuje. Ani stát nemá takovéto kapacity. Měli bychom se snažit stávající systém vylepšit a vychytat tyto mouchy. Jde například o to, že pro spoustu lidí je základní bariéra, že nemají peníze na kauci. Nemají na to složit dva nájmy dopředu. V tu chvíli by si normální byt našli, ale tato bariéra jim v tom brání. Pokud by těm lidem stát poskytl dávku už dopředu, aby si ten byt takto zajistili, tak by odpadla celá další škála nákladů, které budou spojené s tím, že bude stavět byty. S tím souvisí, že když postavíme byty, také bude potřeba ty byty nějak přerozdělovat, nějakým způsobem je těm lidem poskytovat. Na to bude potřeba spousta nových úředníků. Návrh předpokládá až 2 tisíce dalších lidí, kteří se tím budou zabývat. To jsou náklady ve výši zhruba 1,3 miliardy ročně. To jsou peníze, které to bude stát. A přesto si myslím, že nějakou část bytového fondu, který obce mají, mají poskytovat k sociálním účelům. Sama jsem byla za tuto oblast zodpovědná a fungovalo to v některých ohledech velice pozitivně, třeba vůči seniorům. Ale nedomnívám se, že je nutné mít tu kapacitu opravdu takto velkou, jak ten zákon předpokládá.
Jan MOLÁČEK, moderátor
Říkala jste "vychytat mouchy, vychytat slabiny". Znamená to, jestli to chápu správně, že nepovažujete za nutné schvalovat nějaký nový speciální zákon o sociálním bydlení, o sociálních bytech, ale nějaké úpravy parametrů současného systému by podle vás ten problém řešily?
Markéta PEKAROVÁ ADAMOVÁ, poslankyně /TOP 09/
Určitě by to řešily některé dílčí úpravy. Byly by to cenové mapy, které by byly závazné pro úřady práce. Nemohly by vyplatit dávku vyšší. Nakonec by to donutilo pronajímatele ceny snížit, protože nemají z čeho jiného v tu chvíli žít, byli by nuceni k tomu přistoupit. Tohle je jeden krok, ale není to jediný krok. Další věc je cílená sociální pomoc lidem, aby se řešil problém jejich příjmů, aby nebyli závislí jenom na dávkách, aby byli schopni si najít nějaké zaměstnání. Například když už nemají žádnou kvalifikaci, aby ji nějakou pomocí získali, aby byli motivováni k tomu vstoupit na trh práce. V tomto směru je nutná sociální práce. Další část podpory nebo změny, která by měla být, se týká kaucí a toho, aby ti lidé neměli vstupní bariéru. Potom se bavme o tom, jestli tady opravdu bude tak obrovská skupina, které je potřeba vystavět byty, jestli na to musíme mít přímo speciální zákon nebo stačí nějaká úprava současných norem. Myslím si, že tato diskuse měla už čtyři roky probíhat. Vláda velice tvrdošíjně říkala, že všechno vyřeší nový zákon o sociálním bydlení. Jak vidíme, tak se ten problém zatím nedaří řešit. Zákon je zatím v nedohlednu, a jestliže bude přijat, tak si myslím, že bude velice brzy nutné ho změnit.
Jan MOLÁČEK, moderátor
Nicméně podle nedávného průzkumu agentury Median je 73 % obyvatel České republiky přesvědčeno, že Česko potřebuje zákon o sociálním bydlení, mezi vašimi voliči tedy, mezi příznivci TOP 09 je podpora 69 % pro takový zákon, takže vaši voliči si zjevně myslí něco jiného než vy.
Markéta PEKAROVÁ ADAMOVÁ, poslankyně /TOP 09/
Ne, tak to není. Neřekla jsem, že zákon nepotřebujeme. Naopak jsem říkala hned na začátku, že my nejsme proti zákonu o sociálním bydlení jako takovému, proti myšlence. My si jenom myslíme, že tato podoba tohoto zákona není správná. Myslím, že ten průzkum toto nemohl reflektovat, protože nevěřím tomu, ve vší úctě ke všem, kteří byli respondenty průzkumu, že ten zákon viděli předtím a věděli o jeho konkrétních parametrech. Tam je opravdu důležité si říci, že velká část lidí, kteří dnes běžně bydlí, jsou bezproblémoví. Nejsou to lidé, kteří bydlí na ubytovnách, ale jsou to lidé, kteří bydlí ve svých bytech nebo v nájemních bytech a od státu potřebují jenom finanční podporu. Tyto lidi hodí tento zákon přes palubu. Udělá z nich ty, kteří budou na dně a budou potřebovat od státu najednou mnohem větší pomoc, protože v tu chvíli už budou bezdomovci a v tu chvíli jim budou teprve pomáhat úřady tím, že jim dají byt, pokud už teda bude postaven.
zdroj: 13. 4. 2017, ČRo Radiožurnál
