V minulém týdnu jsme se dočkali rekordně dlouhého jednání Sněmovny - kvůli omezení valorizace důchodů zůstala paralyzovaná 97 hodin. Došlo k hádkám, protestům i přestřelkám o jednacím řádu. Výsledkem jednání je schválení novely, ale také pokus o odvolání šéfky Sněmovny. Ta ale vinu v zabetonované dolní komoře hází v rozhovou pro Blesk Zprávy na opozici, která podle ní bojuje mezi sebou o voliče a je destruktivní opozicí. Jak se Markéta Pekarová Adamová (TOP 09) dívá na dění v dolní komoře, ale i na svou úlohu? Co říká na pokusy o její sesazení, ale i na možné změny v jednacím řádu?
97 hodin obstrukcí. Jak to mohlo dojít tak daleko?
Došlo to tak daleko, protože se mezi sebou perou dvě opoziční hnutí. Ten souboj není mezi koalicí a opozicí, ale je mezi hnutím ANO a hnutím SPD o tytéž voliče. Babiš je zdrcený několika volebními debakly za sebou. Zejména citelná pro něj byla prohra v letošních prezidentských volbách. Proto se rozhodl lovit v rybníčku voličů SPD. Ve chvíli, kdy Tomio Okamura zpočátku ovládl tu debatu a kdy předčil sám sebe nejdelším projevem, Babiš takříkajíc tahal za kratší konec provazu. O ničem jiném to není. Proto to také nechal Babiš vygradovat do té míry, že odmítal uposlechnout řídícího schůze pana místopředsedu Jana Bartoška, okupoval řečniště a okamžitě mu na pomoc přispěchali ostatní opoziční poslanci. Včetně právě pana Okamury, protože ten nechtěl být stranou ve chvíli, kdyby například došlo k vyvedení poslanců policií - o to přesně jim šlo, pokřikovali na nás, ať je necháme vyvést. Zejména pan Okamura dokonce říkal, ať tam přijde policie, ať tam přivezeme antony. Prostě takovéto nesmysly. Ve skutečnosti hrotili tu situaci, aby se znovu dostali do titulků.
Projevuje se tento souboj na jednání grémia? Protože tomuhle všemu se dá předcházet a řešit to právě na těchto jednáních.
Já bych řekla, že se tomu nedá předcházet ve chvíli, kdy na té druhé straně není k jednání vůle. My jsme grémium měli samozřejmě před samotným začátkem té schůze, pak jsme ho měli v průběhu ještě jednou a snažili jsme se s opozicí dohodnout na postupu a na nějakém důstojnějším průběhu. Ze strany opozice ale vůle vůbec nebyla, byla tam jen vůle destruovat jednání Sněmovny. Ty obstrukce už opravdu přešly v totální destrukci a paralýzu Sněmovny a ve finále jsme se dočkali i toho, že Andrej Babiš společně se svými ovečkami okupoval řečnický pult a dostal nás na úroveň balkánských parlamentů. To škodí nejenom celé Sněmovně, ale myslím si, že ve finále i nejvíce jemu. Všichni mohli dobře vidět, kdo tady odmítá respektovat pravidla hry.
A zvládl to podle vás předsedající pan Bartošek, který se to snažil nějak korigovat a dával slovo lidem, i když tam byli u toho řečniště další lidé?
Myslím si, že na to, jak byla situace mimořádně emotivní a vypjatá, si vedl velmi dobře. Zachoval klidnou hlavu a jednal tak, aby tu situaci posunul dál, abychom jednání odblokovali. Ono je samozřejmě jiné hodnotit to dnes s odstupem, když víme, jak to nakonec dopadlo, ale v ten moment jsme nevěděli, jestli ti poslanci nepřistoupí k dalším krokům a jestli se tam nakonec ve finále nestrhne nějaká mela. Už zkrátka chyběl jenom flákanec. Svým počínáním se pan Babiš dostal na úroveň radikála Lubomíra Volného, který tady v minulém volebním období vytrhával mikrofon a napadl řídícího schůze. Babiš nyní klesl na stejnou úroveň.
Nakonec se to vyřešilo po hodině a půl jednání grémia, co se tam vlastně dělo?
My jsme tím, že pan Bartošek dále vedl schůzi, dali jasně najevo, že máme řešení, aniž bychom protestující poslance vyvedli ze sálu, jak si po celou dobu přáli. Oni se chtěli zkrátka skrze tento akt dostat do médií a naše jednání mělo za následek, že se změnila atmosféra u opozičních poslanců, kteří začali být ještě agresivnější. Na druhé straně si uvědomovali, že už to prohráli, a byli přístupní určité dohodě, která na tom grémiu nakonec vznikla. Já jsem ráda, že se nám to ve finále podařilo takto ustát. Myslím si, že celá tato anabáze poukázala na skutečnost, že si tady někteří poslanci začali vykládat pravidla jenom pro sebe a nechtějí například respektovat, že jim je odejmuto slovo a že mají dodržovat jednací řád. Ten zcela jasně říká, že když je jim to slovo řídícím schůze odejmuto, mají opustit řečniště, a dokonce mohou být i vykázáni přímo ze sálu do konce celého jednacího dne. V tomto ohledu prokázali absenci respektu k platným pravidlům. Nám se nicméně podařilo najít smírčí řešení, které ve finále vedlo k hlasování. A musím říct, že mnohem přístupnější dohodě byla SPD než hnutí ANO. Hnutí ANO od samého začátku příliš o dohodu nestálo. SPD bylo naproti tomu připraveno se nějakým způsobem dohodnout, jejich poslanci si totiž byli vědomi faktu, že my sněmovní většinou disponujeme a do toho finále jednání dospěje, protože si byli vědomi toho, že my tu většinu tady máme a prostě do toho finále jednání dotáhneme.
Pekarová: Mluvili desítky hodin. Zasáhli jsme, až když porušili dohodu
Vy sice říkáte, že je to nějaká komedie pro média a pro voliče, ale oni byli naštvaní, protože byl porušen jednací řád tím, že se sáhnulo na to přednostní právo. A to je platný argument.
Andrej Babiš mluvil v součtu osm hodin a Tomio Okamura 13,5 hodiny. Takže já myslím, že přednostní práva opozice neutrpěla, protože opravdu měli desítky hodin dohromady a protože vedle nich vystupovali další opoziční poslanci s přednostními právy. Víte, Ústavní soud už v minulosti konstatoval, že menšina má samozřejmě právo na projevení svého názoru, má i právo na obstrukci, ale většina má mít také právo prosazovat své priority a zákony. Ústavní soud České republiky už v minulosti konstatoval, že obstrukce nesmějí přejít k destrukci. V tomto případě už to ovšem skutečně destrukce byla. Proto jsme přistoupili po tolika desítkách projednávání k tomu, že jsme omezili dobu řečníkům s přednostním právem.
My jsme s tím dopředu nějak nekalkulovali, a kdyby platily ty úplně základní dohody, nikdy bychom k tomu nemuseli přistoupit. Pokud se domluvím, že k danému bodu už nebude nikdo vystupovat, má to platit. Ale pan Babiš zase vystoupil, dokonce na několik hodin...to ukazuje, že ani v klubu hnutí ANO nepanuje nějaká souhra nebo nám paní předsedkyně neříká pravdu.
To neposuzuje pan Vondráček a ani jiní poslanci, to posuzuje Ústavní soud. Každý poslanec má možnost podat k Ústavnímu soudu stížnost a ten to posoudí. My jsme každý ten krok konzultovali se sněmovní legislativou a opírali jsme se o konkrétní nálezy. Vše bylo v souladu s judikáty a v případě, že soud konstatuje, že něco bylo protiprávní, pak se můžeme bavit o tom, jakým způsobem tedy postupovat příště.
„Snahou mě odvolat kryjí vlastní selhání“
Když se ještě letmo vrátím k tomu protestu samotnému, tak na vás během něj Taťána Malá křičela, ať se seberete a odejdete. Tento pokřik vlastně vyvrcholil tím, že opozice sesbírala 80 podpisů za Vaše odvolání, jak to hodnotíte?
Je to jenom snaha vytvořit kouřovou clonu nad tím, co sami udělali. Své vlastní selhání chtějí zakrýt návrhem na mé odvolání. Ale já myslím, že každý soudný člověk ví, že dospělí lidé jsou zodpovědní za své činy, za své chování - natožpak poslanci. To oni nesou zodpovědnost za to, co tam předvedli, včetně paní Malé, pana Babiše či pana Okamury. Říkají, jak jsem tu situaci měla řešit jinak a jak jsem údajně selhala, ale ve skutečnosti to hlavní selhání je samozřejmě na nich, protože se odmítli řídit pravidly, která tady jsou nastavena.
Ale zodpovědnost by měl mít „hlavní šéf“, vy dolní komoru vedete a Sněmovna je zablokována od začátku volebního období.
To je právě ale zodpovědnost opozice, která tak často obstruuje. V každém předchozím volebním období si opozice vybrala, jaké téma za ty čtyři roky obstruuje, protože tím chtěla voličům sdělit, že s něčím velmi nesouhlasí, ale tato opozice už obstruuje u asi 10 konkrétních věcí, a to během jednoho a půl roku. To není běžná opozice, to je naprosto destruktivní opozice, která nemá jiný zájem, než aby byla připoutána pozornost k nim samým. Chybí jim obsah, a tak to nahrazují formou, ale tímhle způsobem se dál fungovat určitě nedá. My se snažili vycházet opozici mnohdy vstříc, projednávají se její návrhy zákonů, dáváme prostor pro jejich schůze a hodně času věnujeme tomu, co opozice žádá, ale všechno musí mít své meze a oni se zkrátka musí smířit s tím, že předloňské sněmovní volby prohráli.
Opozice ale naráží veřejně na to, že se nic jejího neschválí. Napadá vás třeba příklad, který by se dal uvést, že to tak není.
Ano, občanský soudní řád. To podávali poslanci za hnutí ANO v čele s Patrikem Nacherem a ten už je ve finále schvalování. To je jeden příklad, ale takových bychom našli víc. Já si dobře pamatuji, jak nás válcovali, když jsme byli v opozici a jak žádný z našich návrhů nepřipustili ani na projednání, a tak tam několik let jen ležely. To je úděl opozice a já jsem se s tím tehdy také ne úplně snadno smiřovala. Nikdy by mě ale nenapadlo to nerespektovat, protože jsem věděla, že vládne ten, kdo vyhrál volby a sestavil vládu. Tohle si prostě Andrej Babiš a spol. stále nepřipustil. Ono prakticky z těch významných voleb za celou dvanáctiletou existenci hnutí ANO vyhrál Babiš parlamentní jen jednou, pak už byl vždycky jenom druhý nebo zcela neuspěl. Prostě utrpěl velkou porážku, velké K. O. A těžce to nese.
Zmínila jste, že se jedná už o destruktivní opozici. Nicméně předchozí volební období toto označení platilo i pro vás, také se dlouho řečnilo o programu…prostě se to pořád cyklí.
O programu se tehdy rozhodně neřečnívalo takhle dlouho a skoro na každé schůzi. Opozice a každý v ní využívá příležitost k tomu, aby se předvedl jeden před druhým a aby si zajistili přízeň u pana Babiše za účelem dostat se příště opět na kandidátku. Proto jsme svědky defilé jednotlivých poslankyň a poslanců, kteří se předhání v tom, kdo těch návrhů podá víc a bude kreativnější. Myslím si, že je to někdy až směšné. Opět jde jenom o to, že mezi sebou prostě soupeří jak ty dvě hnutí o stejného voliče, tak mezi sebou soupeří v rámci hnutí ANO o přízeň svého velkého šéfa.
Změna jednacího řádu? Musí přijít brzy
A není trošku pokrytecké teď mluvit o změně jednacího řádu? Když jste byli v opozici, tak to zkoušel tehdejší předseda Sněmovny Radek Vondráček, a neúspěšně.
My menší novelu jednacího řádu v minulém volebním období projednali a schválili. A určitě jsme byli otevřeni debatám. Chápu, že stávající opozice, která není ochotna přistoupit na normální dohodu, nebude ochotná přistoupit ani na změnu jednacího řádu. Takhle to dál fungovat ale zkrátka nemůže, to asi vidí úplně každý. Kdyby si opozice vybrala jedno nebo dvě témata za celé volební období, které bude obstruovat, je to zcela legitimní a standardní postup, ale ve chvíli, kdy obstruuje každou druhou věc, tak už to opravdu standardní není. Je to už i v neprospěch občanů, kteří je volili a kteří určitě nemají zájem na tom, dívat se neustále na hádky, které sráží celkovou politickou kulturu ve Sněmovně.
Změny ale v jednání jsou a opozice je přístupná. Pan Vondráček ale například zmiňuje, že by to mělo začít platit až od příštího volebního období, aby se to prostě neměnilo v poločase.
Já si myslím, že musíme přistoupit k změnám už teď. Vidíme, že „po dobrém“ jsme se nedomluvili a není to úplně možné. Opozice měla a má prostor pro projednávání svých návrhů zákonů. Dobře si pamatuji, když v minulém období bylo v opozici mnohem více stran, na které se dostalo s jejich návrhem tak jednou za rok. Je tu nepoměr v tom, jak jsme vstřícní k opozici a jak byla vstřícná ona, když byla ve vládě, vůči nám. Naši kolegové z hnutí ANO a SPD si nesmějí myslet, že když jsme slušní, tak jsme i slabí.
zdroj: blesk.cz, 9.3.2023
