Ombudsman Stanislav Křeček odebral své zástupkyni Monice Šimůnkové všechny její agendy s účinností od začátku července. Šimůnková se hodlá obrátit na Poslaneckou sněmovnu. „Domnívám se, že by to mělo být otázkou jednání výborů, ale je otázkou, jestli se v tomto případě nemá jednat třeba o mimořádné jednání,“ řekla Radiožurnálu předsedkyně sněmovny Markéta Pekarová Adamová (TOP 09).
Do jaké míry rozumíte v tuto chvíli takto vyhrocenému sporu?
Samozřejmě není tajemstvím, že je v tomto případě vnímán výkon funkce jinak panem Křečkem a jinak paní Šimůnkovou. Paní Šimůnkovou osobně považuji za vynikající právničku. Nikdy jsem se netajila tím, že mi je – právě na rozdíl od Stanislava Křečka – její pojetí ochrany práv a menšin bližší.
Proto si myslím, že se v tomto případě – vzhledem k dlouhodobosti těchto sporů – jedná o jakési vyvrcholení jiného pojetí celkového výkonu obou těchto funkcí.
Připouštíte ale, že pan Křeček má na takový krok přinejmenším formálně právo? Když ombudsman může svého zástupce pověřit výkonem části své působnosti, tak ji může i odebrat, ne?
Pokud něco není v zákoně jasně vymezeno, tak se samozřejmě může zdát, že je to zcela po právu a že takové kroky jsou ze strany ombudsmana možné. Na druhou stranu pak ta samotná funkce zástupce ztrácí význam ve chvíli, kdy mu jsou odebrány agendy a veškerá náplň práce.
V takové chvíli se dá říci, že se jedná o úplné vykostění celé této funkce zástupce. To rozhodně za správné nepovažuji, byť zákon s takovou situací nepočítá a takové chování vůbec není schopen ošetřit.
Jedná se opravdu o vykostění, jak vy říkáte, této funkce? Protože podle Stanislava Křečka ho bude paní Šimůnková zastupovat v době jeho nepřítomnosti. Také ji může pověřit řešením jednotlivých úkolů, jak to vysvětluje.
Pokud jsou tady jasné důkazy toho, že jí v tuto chvíli žádnou takovou agendu nedává, tak je otázkou, jestli to skutečně naplní v budoucnu. Myslím si, že je to pro celkovou důvěru v tento úřad velmi nešťastné a že to působí na občany tak, že se nemá smysl obracet na ochránce veřejných práv, že je to v podstatě úřad, který si řeší své vnitřní spory, a nikoliv jednotlivé podněty.
Takto to určitě může navenek působit. To je celkem devastační pro veřejného ochránce. Proto si myslím, že by i vzhledem k tomu, že je v zákoně o veřejném ochránci práv zcela jednoznačně uvedeno v odstavci pět, že veřejný ochránce, tedy pan Křeček, se ze své funkce zodpovídá Poslanecké sněmovně, máme právo požadovat zdůvodnění těchto kroků a měli bychom tuto situaci ve sněmovně řešit.
Můžete trochu podrobněji popsat, jakým způsobem se mohou do situace vložit poslanci? Vyslechnete, předpokládám, nejdřív obě strany. V jakém to bude formátu? Na jaké platformě?
Domnívám se, že by to mělo být otázkou jednání výborů, které se touto agendou zabývají. Nejlogičtější by připadalo projednání v petičním výboru, ale je otázkou, jestli se v tomto případě nemá jednat třeba o nějaké mimořádné jednání.
To bychom svolali například na bázi zástupců jednotlivých stran zastoupených ve sněmovně, abychom vyslechli obě dvě strany, ale také abychom dali jednoznačné stanovisko k celé situaci a ukázali i veřejně, že nám na dobré pověsti tohoto úřadu a jeho výkonu činnosti záleží.
To považuji za určité minimum, které bychom měli jako zákonodárci, kterým se právě veřejný ochránce práv zodpovídá, udělat.
Budete vy nebo vaši kolegové z koaličních stran uvažovat o nějaké změně nastavení úřadu nebo o nějakém upřesnění? Je něco takového vůbec možné?
Museli bychom změnit zákon. Určitě je otázkou, jestli taková situace nevytváří určitý precedent, který by pak mohl být následován i v budoucích letech třeba jinými osobami, které by na tomto úřadě působily.
Proto je namístě vést diskusi, zda se nemá právě zákon v některých parametrech zpřesnit, změnit tak, aby některé věci byly možné i ve chvíli, kdy dochází k velkému zpochybnění celkového úřadu a celkového pojetí úřadu tak, aby byla i jednoznačnější kontrola nad výkonem tohoto úřadu.
iROZHLAS.cz, 28. 6. 2022
