Stát podle předsedkyně TOP 09 Markéty Pekarové Adamové nemá vařit pivo ani provozovat hotel. Proto by podle ní měl privatizovat například Budějovický Budvar nebo karlovarský hotel Thermal. Jaký další státní majetek by chtěla TOP 09 prodat? Je na privatizaci ta správná doba? Kolik tím stát může získat a dokáže se na tom TOP 09 shodnout i s dalšími členy vládní koalice? Předsedkyně Poslanecké sněmovny byla hostem Dvaceti minut Radiožurnálu.
Předsednictvo TOP 09 předevčírem schválilo čtyřbodové usnesení ke státním financím, ve kterém mimo jiné vyzýváte k prodeji majetku státu, který není podstatný pro vykonávání jeho hlavních funkcí – tolik citace z toho prohlášení. Vy jste následně pro deník Právo řekla to, co už jsem citoval v úvodu pořadu, tedy že stát nemá vařit pivo a provozovat hotel. Co dalšího podle vás stát dělá a dělat nemá, a proto by to měl prodat?
Je důležité, že jste zmínil, že se jedná opravdu o usnesení, které jsme přijali a které nemíří na jednu či onu konkrétní firmu či konkrétní nemovitost, ale je to opravdu obecnější výzva k tomu, abychom přehodnotili a analyzovali, který majetek stát, ve kterých firmách má své podíly a je to zbytné. To znamená, nejedná se o strategickou infrastrukturu, ale jedná se o takové činnosti, které běžně vykonávají soukromí poskytovatelé.
Pardon, že do toho skáču – já se zkusím ptát konkrétně, protože jsem se díval na seznam firem se státní účastí. Na základě toho, má podle vás stát doručovat balíky?
Já myslím, že všichni víme, že když nám doručuje balíky soukromá společnost, což už dnes běžně funguje v tržním prostředí, tak je v tom efektivnější a lepší. Ale tato debata nemá být o tom, že budeme vybírat.
Česká pošta by měla být mezi těmi privatizovanými a podobně, ale naším cílem je jí vůbec se rozpoutat a začít se o tom bavit.
Takže ne jít od toho výsledku, ale jít pěkně postupně. Musíme si definovat, jestli to či ono stát má opravdu dělat. Jestli není na místě při debatách o zeštíhlování státu, které jsou pro pravicovou vládu samozřejmě velmi důležité, se nebavit jenom o tom, že má stát příliš státních zaměstnanců, zejména úředníků, ale jestli není cestou bavit se i o tom majetku. Toto by měl být ten podnět k té debatě.
Vy říkáte, že je potřeba se o tom bavit, ale o vaření piva a o provozování hotelu jste to vy sama řekla celkem kategoricky. Jsou další takové činnosti, které stát teď dělá a dělat by podle vás neměl?
Je to totiž tak, že zrovna u pivovaru je to takový velmi jasný a pochopitelný příklad, protože to je běžné tržní prostředí. Stát nevaří ani jiné nápoje nebo se zkrátka neangažuje v tom, že by třeba vlastnil pekárny či masokombinát a to nám přijde úplně normální. Kdežto v případě toho pivovaru to mnozí považují za nějaké údajně rodinné stříbro.
Pardon, já se k Budvaru potom ještě dostanu konkrétněji. Ale teď v tom kontextu zkusím další věc: má třeba stát pronajímat prostory pro kongresy a muzikály v bývalém paláci kultury v Praze?
Opravdu bych se nechtěla dostat do situace, kdy tady budeme rozebírat jedno po druhém to, co dnes vlastní stát a jestli má nebo nemá...
To znamená, že vy v tomhle nemáte jasno. Vy máte jasno jenom v pivovaru a jenom v hotelu Thermal, ale v dalších věcech ne.
Ne, to je o zevrubné debatě a ta nemůže začít tím, že se budeme bavit o konkrétních příkladech.
Já se omlouvám, ale vy jste začala mluvit o pivu a o hotelu.
Ve chvíli, kdy jsem tázána na nějaký konkrétní příklad, tak jsem uvedla právě hotel a pivovar jako ty nejkřiklavější příklady toho, co stát vlastně nemá.
Ale Kongresové centrum není takový příklad?
V případě kongresů, tam je to odůvodnění přece jenom pro mě takové, že na rozdíl od ubytování se jedná o prostory, ve kterých probíhají – jako například teď při předsednictví Evropské unie, které za chvíli začíná i pro Českou republiku – tak se jedná o některé klíčové věci, které by měl mít stát možnost provozovat i ve svém.
Ale umím si představit, že i tady u toho se dostaneme v té debatě k tomu, že vlastně je mnohem rozumnější takový majetek nevlastnit, protože ty výnosy z něj jsou mnohem nižší a že vlastně je to ve své podstatě zbytné.
Ale jak říkám, je to na začátku. Ta debata by měla proběhnout a protože jsme stále poměrně na začátku volebního období, tak jsme chtěli, aby se s tou debatou neotálelo, protože jak víme, příprava a prodeje takovýchto věcí trvají poměrně dlouho. Abychom to vůbec v tomto volebním období mohli realizovat, tak je potřeba o tom začít co nejdříve mluvit.
Máte zmapovány názory koaličních partnerů? Protože už citovaný ministr zemědělství Zdeněk Nekula velkými písmeny na Twitteru napsal: Budvar prodávat nebudeme. Myslíte si, že se v rámci koalice můžete shodnout?
Myslím si, že u zrovna Budvaru, když už se teda omezujeme jenom na něj, to bude velmi složité. Podle těch reakcí je evidentní, že mnozí se nemají chuť pouštět do této privatizace.
Na druhou stranu, jak říkám, ta naše výzva byla obecná a nebyla mířena na jednu firmu nebo jenom jeden podíl a byla míněná opravdu jako výzva k debatě o těch i dalších firmách a podílech, takže ta určitě probíhat bude.
Nicméně jak je viditelné, tak ty emoce v tom jsou veliké a že někteří to považují za naše ropná pole – to mě překvapilo. Na druhou stranu je fér, když se o tom bavit budeme.
V té stávající situaci je samozřejmě celá řada dalších a důležitých témat. Řešíme úsporný tarif na energie, řešíme zvyšování existenčního životního minima tak, aby lidé dosáhli na další sociální dávky nebo aby se zvýšily sociální dávky, abychom pomohli lidem v té složité době, abychom je nenechali padnout do chudoby. To si myslím, že teď je to klíčové.
A zároveň s tím řešíme, abychom byli schopni dostát svému slibu, který v programovém prohlášení vlády je, že nebudeme tuto zemi dále bezuzdně zadlužovat tak, jako to činila vláda předchozí.
Dvacet minut Radiožurnálu, 17. 6. 2022
