Práce poslance, mimo jiné, znamená také účast na nejrůznějších společenských událostech. Přijetí zahraničních hostů,otevírání školek, či domovů seniorů, křty knih, dobročinné koncerty, běhy a pochody za něco a vzpomínkové akty.
Většinou se jedná o dobrou věc a může-li přítomnost poslance jakkoli pomoci, jistě rád přijde, i když ani renesanční člověk by nejspíš nepokládal vše za svůj šálek čaje.
Květen je nejen měsícem lásky a Karla Hynka Máchy, ale také také měsícem vzpomínání na ukončení II. Světové války, jednoho z největších krveprolévání v historii lidstva.
Pietní akt na pražském Vítkově za přítomnosti členů vlády, senátu, poslanecké sněmovny a mnoha dalších orgánů a institucí byl tradičně velmi slavnostní. Parádní uniformy,vyrovnaný krok, fanfáry, stuhy na věncích, vše zalité ostrým sluncem. Všichni soustředění na dokonalou formu. Neudělat krůček stranou, nedostat se mimo rytmus. Na obsahovou stránku aktu už nezbývá kapacita.
Pár hodin na to jsem se v Paříži zúčastnila stejného aktu, jen místo Vítkova Vítězný oblouk a místo „Kde domov můj“ La Marseillaise. Stejná formální dokonalost, jen výjimečně rozvernější školák poskočil, nebo položil květiny trochu na šikmo.
V sobotu 14. května jsem ale byla vyzvána, abych se za poslaneckou sněmovnu zúčastnila vzpomínkového aktu na motolském hřbitově, který každoročně pořádá Konfederace politických vězňů. To byla pro mě odměna. Moci se s vděčnou pokorou poklonit těm, kteří zaplatili nejvyšší cenu za to, aby do našich životů přinesli zadupané hodnoty. Aby se sami stali popelem v urně s číslem, nebo také bez čísla, tajně, anonymně vysypané do společné jámy. Tady nešlo o formu, tady šlo o skutečný obsah. Někdo ho vyjádřil slovy, selhávajícím hlasem, někteří ho měli vyrytý do tváře. Těch, kteří zažili a přežili martyrium politických věznic, každým rokem ubývá. Kolik se jich sejde napřesrok ?
20 let jsme my nebyli schopni tuto jejich statečnost a jejich rodin, které netrpěli o nic méně, alespoň symbolicky je ocenit, uznat a stále si připomínat jejich nesmírnou oběť
Připomínat znamená nezapomínat a to je to, co by si oni sami určitě přáli ze všeho nejvíce.
Ne pro ocenění, ale pro varování budoucím generacím před zvůlí komunistické totality, pro to trpěli a zemřeli.
Paměť národa nás má chránit, abychom ostražitě bděli nad vydobytou svobodou a demokracií a její sebemenší ohrožení okamžitě eliminovali s největší vážností.
Do poslanecké sněmovny parlamentu ČR konečně přichází návrh zákona o třetím odboji, je tedy nanejvýš nutné, bychom udělali vše pro jeho hladké přijetí, abychom zabránili jakýmkoli dalším průtahům. Vždyť pro mnohé už je i tak příliš pozdě. Přijali jsme od nich svobodu, tak poděkujme a přijměme i odpovědnost za ni.
Parlamentní noviny, 18. 5. 2011
