Pecková: Magická moc sexu

Zatímco výčet způsobů sexu se pravděpodobně už nedá příliš obohatit, neboť počet tělních otvorů zůstává konstantní, nevyčerpatelné jsou možnosti, čím vším sex může být. Hodně to připomíná Bubbu ve Forrest Gumpovi a způsoby úpravy krevet.

Sex je výměna genetické informace, povinnost, koníček, sport, platidlo, živnost, trest, motivace, zklamání, odměna, slabost, moc, zbraň a také politikum. Nejspíš jím byl vždycky. O co větší tabu, o to magičtější moc. Tato „zábava chudých“ připravovala bohaté o majetky, trůny, přiváděla je na bojiště i popraviště. V šedesátých letech poznamenala sexuální revoluce celou jednu generaci a vlastně i generace následující. Dnes pozbyl sex své tajemno, diskutují o něm odborníci i laici. Je tématem, ke kterému máme od určitého věku prakticky všichni co říci a také říkáme, přesto pro většinu z nás zůstává záležitostí neveřejnou, intimní. Ta větší část z nás si pro sex přirozeně vybírá partnera opačného pohlaví. Současně se zachováním rodu je jako vedlejší produkt zajištěn i extatický prožitek.

Menší část populace si ale stejně přirozeně vybere partnera stejného pohlaví, i když zde o rozmnožování jít nemůže. Jedná se o vlastnost geneticky danou, stejně tak jako zrzavé vlasy, modré oči nebo labutí šíje.

Mluvíme o homosexuální orientaci na rozdíl od homosexuálního chování, které si můžeme zvolit, zpravidla jako krátkodobou, jednotlivou epizodu – např. intelektuálové přelomu století, tzv. ztracená generace, nebo tam, kde se opačného pohlaví nedostává, např. ve vězení.

Některé kultury a náboženství homosexualitu považují za chorobu, hřích, posedlost a trestají ji přinejmenším sociálním vyloučením, ale extrémně i smrtí. Moderní euroatlantická společnost nemá v podstatě důvod se jí příliš zabývat. Většinou vůbec nevíme, že náš šéf, soused či automechanik je gay. Proč také! Žijí si své nekonfliktně nudné, klidné životy; když vás pozvou na svatbu, resp. registrované partnerství, budou tam vzlykající matky, upatlaná mimina, opilí svědkové, mísy koláčků i spršky rýže. Projevují stejné emoce.

Paleta barev a tónů života je stejně pestrá, jako ta naše, na rozdíl od asexuálů, kde z nějakého, také vrozeného, důvodu některé tóny vypadly, úplně chybějí. Přesto s nimi většina těch, kteří považují homosexualitu za chorobnou úchylku, nebude mít vůbec žádný problém a výchovu dítěte asexuálovi svěří bez zaváhání, pokud splní ostatní náležitosti. Homosexuální pár je ale jako rodičovský pár odmítán, protože údajně neposkytuje dítěti oba vzorce chování. Úplně se přitom zapomíná na zbytek rodiny – babičky, strýčky, bratrance, tetičky. Normální kompletní rodina skýtá modelového chování víc než dost, nežije-li na Marsu.

Z uvedeného vyplývá, že je stále ještě mnoho nespravedlivého, diskriminačního v této menšině, kde lidské charakterové kvality jsou statisticky rozloženy podle Gaussovy křivky stejně, jako v jakémkoli jiném souboru.

Křivda, strádání, ponížení, deprivace, to vše nakonec mobilizuje sílu a tak vyrážejí do ulic, aby je bylo slyšet, aby si zjednali nápravu. Násilí jim není vlastní a tak volí hudbu, tanec, happening, provokaci. Chytré a účinné!

Už týden plní „Prague Pride“ stránky novin. Do svých sítí dokázala polapit zastupitele, poslance, zástupce církví, politických stran a dokonce i pana prezidenta. To se naposledy povedlo technoparty u Tachova nebo nové učebnici sexuální výchovy pro základní školy. Až do soboty bude o titulky postaráno a s gayi si budou svá frustrovaná, sebestředná ega hýčkat i heterosexuálové z táborů pro i proti.

Nemám ráda obscénní provokace a průvodu se nejspíše vyhnu. Přesto homosexuálům celkem fandím. Ať si tu chvíli slávy a pozornosti užijí.

Stejně je od pondělí vystřídá v médiích nějaká korupční aférka nebo alespoň česká učitelka sežraná na Jadranu žralokem. Nám ostatním přeji pro zbytek léta trochu sluníčka a zdravou radost ze sexu.