Poslankyně Gabriela Pecková (TOP 09) je místopředsedkyně Výboru pro sociální politiku, ve kterém se věnuje především problematice sexuálního zneužívání a vykořisťování dětí a dalším závažným sociálním tématům. Dlouhodobě se zasazovala o schválení ratifikace Úmluvy proti sexuálnímu násilí na dětech, jíž se říká Lanzarotská konvence.
Nedávno se Vám podařilo v poslanecké sněmovně prohlasovat Lanzarotskou konvenci. Můžete přiblížit, co je obsahem konvence?
Jedná se o mezinárodní úmluvu jejimž obsahem je boj proti sexuálnímu násilí na dětech. Ta úmluva vznikla již v roce 2007, ale my jsme se k ní vlastně až do ledna 2012 připojit nemohli, protože ratifikace vyžadovala trestněprávní odpovědnost právnických osob. Přesto bylo obtížně vysvětlovat v Radě Evropy, proč jsme posledním státem, který úmluvu nepodepsal. Úmluva obsahuje jak definice, co to zneužívání je, tak navrhuje postupy a nástroje, jak zneužití oznamovat, prokazovat, jak vzdělávat děti v sexuální a vztahové výchově, jako nejúčinnější prevenci jak předcházet sekundární viktimizaci při trestně právních úkonech a jak “ zacházet“ s pachateli. Pozornost je věnovaná i výrobě dětské pornografie a zajištění bezpečného internetu, jako dokonalé galerie potenciálních obětí.
Jak velký je problém sexuálního násilí na dětech v České republice?
Ta čísla se liší stát od státu, podle toho jak tvrdá, respektive měkká data uvádějí. V Radě Evropy jsme měli kampaň „jedno z pěti“, která číselně vyjadřovala, kolik dětí se v členských státech stane obětí sexuálního zneužívání. V České republice uvádíme menší čísla (viz statistiky MPSV, nebo sexuologického ústavu Praha – Dr. Weiss), protože my uvádíme kontaktní zneužívání a nepovažujeme za zneužívání, když například holčička vidí nahého tatínka přejít z koupelny do ložnice. Čísla však zcela jistě nepostihují skutečné množství obětí, protože vysoké procento zneužívání se odehrává v rodině a nneí proto oznámeno. Často bývá pachatelem nový partner matky, ale ta i když o situaci ví, z obavy o ztrátu partnera zneužití neohlásí, nebo ho vnitřně v sobě popírá a výsledek je, že takto pachatelé unikají
Uvedla jste příklad: když holčička uvidí nahého tatínka přejít z koupelny do ložnice. Jsou státy, kde je tento příklad brán jako zneužívání?
Nemám v hlavě konkrétní znění každého jednotlivého členského státu, ale často jsou podobné příklady obecně uváděny. Myslím, že na konferenci, kterou k tomuto tématu pořádám ve sněmovně 10.listopadu zazní od pana profesora Weisse i konkrétní čísla a příklady.
Jak moc se liší právní rámec ochrany dětí Západní a Severní Evropy od toho našeho?
Mnoho věcí podléhá evropské legislativě a postupně se implementují, takže zase úplnou volnost národní parlamenty nemají. Fakt ale je, že naše úprava nijak zvlášť tvrdá není. Ale není to jen legislativa, jsou to různé mezinárodní dokumenty, charty, konvence, úmluvy, která dávají doporučení, zajišťují lidská práva, práva dítěte a podobně
Jak jsme zmínili na začátku rozhovoru, Lanzarotskou konvenci se podařilo konečně schválit v parlamentu, byť jsme byli poslední zemí v Evropě. Jaké další opatření je podle Vás nutné přijmout pro ochranu dětí?
Teď je třeba Lanzarotskou konvenci naplňovat ve všech jejich bodech. Mnoho jsme již udělali, celkem dobře máme zvládnutou prevenci sekundární viktimizace – máme oddělené, pro děti vybavené výslechové místnosti, je přítomen psycholog, bude možné i využívání záznamových zařízení, aby dítě nemuselo opakovaně o svých zážitcích vyprávět, tedy naplňujeme takzvanou“ Justici přátelskou k dětem“. Kde máme ale velké nedostatky, je sexuální a vztahová výchova, která je nejúčinnějším nástrojem prevence těchto zločinů a dále to, čemu říkáme bezpečný internet. Sociální sítě jsou totiž dokonalým katalogem potenciálních obětí. Věřím, že zvyšování povědomí o sexuálním násilí jak u dětí, tak u všech, kteří jsou s dětmi v kontaktu, velmi pomůže. Rozpoznat fyzické týrání dítěte není v hodině tělocviku velký problém, dítě má po těle modřiny, ale ještě horší jsou šrámy na duši, které se nemusí zhojit celý život, ty rozpoznat vyžaduje zvláštní kompetence. Zneužívané dítě nejen nemusí ve svém pozdějším životě navázat normální zdravý vztah, ale nezřídka se z něj může stát i pachatel.
Jakub Pitron
zdroj: svobodneforum.cz, 7. 10. 2015
