Jako interpretka oslavné písně na stavbu amerického radaru u nás se Vlasta Parkanová zřejmě zviditelnila před dvěma lety víc než za celou svou politickou dráhu. Přitom od listopadu 1989 je neustále v centru dění.
„Vůbec nelituji, že jsem to udělala. Hodně jsem se díky tomu dozvěděla o sobě i o veřejnosti. A šla bych do toho znovu,“ říká osmapadesátiletá politička dnes.
Před dvaceti lety se věnovala rodině v Sezimově Ústí, zpívání v kapele bylo jejím koníčkem a jako právnička pracovala ve Státním plemenářském podniku v Plané nad Lužnicí. Ale přišly listopadové události.
„Moje maminka má narozeniny zrovna 17. listopadu. Tak jsme všichni poseděli a pak si pustili jako každý den zprávy rakouské televize. A tam byly i záběry z Prahy,“ vzpomíná Parkanová. Rychle si v rádiu naladila Svobodnou Evropu a celý víkend pak pořád jen poslouchala informace o pražském dění.
„V pondělí jsem jela na jakýsi pracovní seminář na Hlubokou naladěná na příchod nějakých změn. Tam jsem ale zjistila, že se svými názory jsem v menšině,“ konstatuje.
Pak už ani jeden den nechyběla mezi řečníky na valníku na táborském Žižkově náměstí, kde se vždy odpoledne scházeli lidé.
Hned v pátek 24. listopadu odjela do Prahy a na Václavském náměstí viděla a slyšela Havla, Dubčeka i Kubišovou. „V sobotu jsem se vydala na demonstraci na Letnou a domů jsem v neděli už vezla plnou tašku letáků,“ konstatuje.Od té chvíle už byla vždy někde vpředu. V lednu 1990 za tehdy odstupujícího Františka Vondřicha přišla do Federálního shromáždění jako poslankyně. „Ve volbách jsem pak ze všech Jihočechů získala nejvíc hlasů,“ dodává. Byla i v poslanecké komisi pro dohled nad odsunem sovětských vojsk.
Její další politický životopis je poměrně pestrý. Byla jedinou ženou, která zastupovala naši republiku v Radě Evropy. V lednu 1997 se na rok a půl stala ministryní spravedlnosti. O deset let později nastoupila na post ministryně obrany a vydržela tam až do pádu vlády v květnu 2009. Od podzimu letošního roku stojí v čele jihočeské TOP 09.
Za celou dvacetiletou politickou kariéru vnitřně bojuje s pocitem, že vlastně šidí rodinu. „To je bohužel dilema asi všech žen v politice. Je rozhodně snazší dělat tuhle práci s rodinným zázemím v Praze,“ přiznává. Nejvíc jí prý vadí hulvátství a urážky, které se v Poslanecké sněmovně zabydlely v poslední době s příchodem určitých politiků.
„Díky politice jsem ale také sama o sobě zjistila zajímavou věc. A to, že vydržím a dokážu víc, než si vždycky zpočátku myslím,“ připouští Parkanová.
