Otys: Zlaté Palermo, pane premiére

Byly doby, že když se mluvilo o pošlapávání politické kultury, všichni hned věděli, o čem je řeč. V posledních několika letech se nám tu ale rozmohl nepěkný nešvar. Z dupání po politické kultuře se stal natolik rozšířený sport, že už ani nevíme, o kterém případu konkrétně je řeč.  

Na jedné straně zde máme velmi kreativní výklad ústavy, kdy prezident republiky kupříkladu při zmínce o pokusu s rozpuštěním sněmovny říká, že by stejně předčasné volby nevypsal. Na straně druhé jsou pak ministři zdravotnictví (ano, hned několik ministrů zdravotnictví za poslední dvě sezony). Ti veřejně jasně říkají, že se nebudou řídit rozhodnutími soudů, které nemohou přihlížet absolutní ignoraci zákonů při vyhlašování vládních opatření. O trestně stíhaném premiérovi, jehož střet zájmů musí řešit celá Evropa, pak ani nemluvě. 

Pomyslnou třešničkou na dortu je pro mě přesvědčení vládnoucích politiků v čele s Andrejem Babišem, že si mohou ve sněmovně říkat, co chtějí, a ani soud na ně nemůže. A ono to tak bohužel opravdu je, aspoň zatím. Ve sněmovně je bohužel možné při znásilnění principu imunity lhát o svém soupeři nebo o komkoliv, kdo pojmenovává věci pravými jmény – například kdo říká, že loupež za bílého dne ve prospěch holdingu je prostě loupež. 

Chování řeznického psa na půdě poslanecké sněmovny je disciplína, ve které premiér není jediným soutěžícím, ale zcela jednoznačně v ní exceluje a převyšuje ostatní. Byť se mi toto chování příčí, a zvláště pak ve sněmovně, je to pořád nic proti tomu, když v ní premiér začne lhát. Samozřejmě není zdaleka jediným politikem, který u řečnického pultíku vykládal lži. Přijde mi ale, že současná vláda se snaží z nestoudného lhaní udělat národní sport. 

Na druhé straně, pokud jsem u lži přistižen, omluvím se za ni a kaji se. Ani jedno se však nestalo. To, že pan Babiš prostě na Miroslava Kalouska jako politika nemá (a ví to), ještě neznamená, že se může chovat jako nevychovaný spratek, který se umí jen vztekat, lhát a kopat nožičkama. Každý může „ujet“, ale správný chlap se postaví a omluví. Na to není třeba obtěžovat soudy. Správným chlapem však náš premiér v žádném případě není. 

A o to smutnější je pro mě nedávný rozsudek v kauze Babišovy urážky Kalouska, který v principu říká, že premiér sice lhal, ale bylo to v rámci vypjatého politického boje a to je v pořádku. Rozsudek respektuji, ale to neznamená, že by se premiér neměl omluvit. Jde tu v prvé řadě o politickou kulturu, která je křehká. O tu se musí starat všichni politici, protože je součástí morálky a zrcadlem toho, jak se k sobě chováme ve společnosti. V Palermu české politiky bylo normální se omluvit. A to i při podezření ze spáchání trestného činu. Ale teď už je vlastně líp a není to třeba? Zlaté Palermo!