Otys: Developery nelze kriminalizovat. Lidem to bydlení nezajistí

V souvislosti s novým stavebním zákonem se otevřela stavidla a veřejný prostor se naplnil často dost extrémními názory na celou problematiku developmentu. Na jedné straně jsme svědky prudké plošné kritiky stavebních společností, na straně druhé se objevují názory, podle kterých by se měl realitní trh nechat vyvíjet v podstatě bez pravidel. Oboje je špatně. S developery je třeba především hovořit jako s rovnocenným partnerem. 

Fakta hovoří jasně. Na trhu je dostatečný počet bytů a domů, současně si je ale může dovolit jen zlomek lidí, kteří potřebují bydlet. Extrémně vysoké jsou přitom i nájmy. Jinak řečeno, v Česku aktuálně nefunguje efektivní mix, který na evropském trhu jinak umožňuje najít důstojné bydlení v podstatě každému. 

Například ve Vídni je tento mix tvořen ryze komerční výstavbou doplněnou o nabídku levného bydlení v municipální režii. Bytová politika je ve městě nad Dunajem dílem konsensu mezi ekonomickými zájmy developerů a vědomím municipalit, že lidé prostě potřebují bydlet. V českých podmínkách takového konsensu nejspíš nejsme schopni, místo toho veřejná diskuze nabízí množství příkladů, jak v žádném případě nepřistupovat k diskuzi o klíčových otázkách každodenního života. 

Typickým příkladem může být nedávný článek senátora Václava Lásky, který sice nenabízí žádné řešení situace na trhu s byty, zato přímo exceluje v urážení a v podstatě kriminalizaci konkrétních developerů. Láskův text je výsledkem dlouhodobé agitační činnosti levicově orientovaných publicistů, kterým se podařilo dostat do veřejného prostoru stanovisko, podle kterého je jediným řešením současné bytové krize stav, kdy bude stát, municipalita nebo jiný erár stát okovanou botou developerům na krku. 

Takhle to ale prostě nejde. Musíme najít konsensus a ten lze dosáhnout pouze v rovnocenné diskuzi, v níž jsou brány v potaz potřeby i východiska všech zúčastněných stran. Jinak řečeno, ekonomický zájem musí respektovat zájem veřejný, přičemž jeden ani druhý nesmí dominantně převážit. V tomto konkrétním případě je efektivita možná jenom na základně tvořené dlouhodobým plánováním, vizí a vstřícností založenou na smyslu pro to, co je účelné a racionální. 

V případě, že je s developerem vedena rozumná diskuze, může být dosaženo zajímavých a pozitivních výsledků, aniž by situace musela dospět k vypuknutí vášní, místním referendům a ve výsledku k tomu nejhoršímu výsledku, jímž je úplné zastavení výstavby. 

Dobrý příklad je k nalezení třeba v pražské čtvrti Dolní Chabry. Zde izraelský developer Star Group plánuje novou výstavbu v úzké kooperaci s místním zastupitelstvem. Probíhá diskuze o tom, jak by projekt Star Group měl řešit dopravní situaci, ve spolupráci s demografy se počítá, kolik dětí by mohlo za deset či dvacet let potřebovat vzdělání, a podle toho se nastavuje kapacita projektované školy či komunitního centra. Diskuze samozřejmě není bez zádrhelů, ale protože si všechny zúčastněné strany uvědomují, jak důležitou věc společně dělají, vždycky se dokáží shodnout na konsensuální podobě. 

Domnívám se, že se potřebujeme řídit právě takovýmto příkladem. Developeři nesmějí být kriminalizováni – a současně pro jejich činnost musejí být nastavena rozumná, prospěšná, a především stabilní pravidla. Dokud se toto nestane, sice budeme svědky bezesporu zajímavé veřejné diskuze, ale lidé stále nebudou mít kde bydlet.