Letní olympijské hry v Paříži skončily a stojí za to se za nimi ohlédnout. Velký vděk patří našim sportovcům za skvělou reprezentaci. Naopak zamyslet by se měli různí moralisté a farizejové, kteří na Paříž kydali špínu, falešné pohoršení a nenávist.
Začnu tím pozitivním: poděkováním. Všem našim sportovcům a sportovkyním, kteří příkladně reprezentovali Českou republiku a dali do toho vše, co mohli. Pětkrát z toho cinkla medaile, třikrát dokonce ta nejcennější. Několikrát to bylo těsně pod stupni vítězů a nesmím opomenout ani prestižní umístění v desítce nejlepších. Padlo také několik národních rekordů a ve všech případech udělali svými výkony naši sportovci čest nejen sobě, ale i své zemi, která je na ně hrdá. Komentáře, že šlo nejméně úspěšnou olympiádu za desítky let, jsou nemístné a nefér vůči tvrdé práci našich olympioniků. Navíc díky zisku zlatých medailí se Česká republika umístila v hodnocení národů na 24. místě. To je solidní umístění. Alespoň jednu medaili získalo 84 zemí. Na olympiádě soutěži celý svět, řada zemí zůstala bez medaile. Takže ještě jednou děkuji našim reprezentantům. Mimochodem prvním českým úspěchem her byla mezinárodně oceňovaná kolekce, ve které byli oděni naši reprezentanti a reprezentantky při samotném zahájení. To by také nemělo zapadnout.
Samotné zahájení her bylo jako Francie samotná. Svérázné, originální, v mnoha ohledech překrásné a jak už to s Francií v historii mnohokrát bylo, tak i poněkud revoluční. Ať už šlo o zahajovací ceremoniál na Seině, vystoupení metalové skupiny, Marii Antoinettu s vlastní hlavou v rukách nebo tisíckrát propranou scénu, která někomu připomínala Poslední večeři od Leonarda da Vinci. Nechtěl jsem to příliš komentovat, ale přišlo mi pozoruhodné, kolik pravověrných křesťanů se v Česku najednou vyrojilo. Sám jsem věřící, ale při pohledu na tu scénu včetně toho, co bylo před ní a po ní, jsem tedy pohoršen skutečně nebyl.
Navíc organizátoři jasně uvedli, jak to bylo myšleno, a to vysvětlení v kontextu Olympijských her dává smysl. Že se později ukázalo, že toto falešné pohoršení šířily z velké části proruské dezinformační weby, už pak nikoho nepřekvapilo.
Ruská propaganda totiž situaci využila k šíření narativu o dekadenci Západu. To byl mimochodem největší ruský zářez na hrách. Těch se zúčastnila hrstka ruských sportovců startujících pod neutrální vlajkou. To bylo sice alibistické rozhodnutí, ale lepší než strkání hlavy do písku. Naopak ukrajinští sportovci, byť kvůli ruské invazi ve výrazně nižších počtech, sbírali cenné kovy a posílali domů povzbuzení, které Ukrajina v posledních letech tolik potřebuje.
Další kontroverzí byla účast dvou sportovkyň, které skandály opředená a dnes již z olympijského hnutí vyloučená Mezinárodní boxerská asociace (IBA) diskvalifikovala na základě toho, že dle ní neprošly testem ověření pohlaví. Nebudu se zde pouštět do biologického rozboru v této oblasti, ale co mě překvapilo, byla prudkost nenávisti, která zejména vůči boxerce Imane Khelifové vytryskla nejen na českých sociálních sítích.
Také se najednou objevilo množství prohlášení, že je nepřijatelné, aby v ringu muž mlátil ženu. Samozřejmě s tímto tvrzením nelze než souhlasit. Je ale pozoruhodné, že přicházelo v řadě případů od stejných lidí, kteří rezolutně odmítali přijetí Úmluvy Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí a kteří nám tu kázali o křesťanských hodnotách po zahájení her pár dní před tím. Přitom nenávist, která z mnoha lidí v této věci jen čišela, nemá s křesťanstvím pranic společného.
Co ale pak naopak považuji za skutečně zábavné, bylo, když mravokárci v čele s Jaroslavem Foldynou, obhájcem Putinova režimu a přítelem nejmenovaného ruského nacionalistického motorkářského gangu, nejdříve deklaratorně vyhlašovali bojkot Olympiády a našich sportovců, aby pak následně nadšeně juchali nad jejich výkony. Inu, pokrytci, jak se patří.
Letní olympijské hry jsou každopádně za námi. Byly to skutečně výživné dva týdny a všem našim reprezentantům ještě jednou děkuji za jejich výkony. Bylo mi radostí jim na dálku fandit! Za čtyři roky nás čekají hry v Los Angeles, jehož starostka během závěrečném ceremoniálu převzala olympijskou zástavu. Těším se a věřím, že naši reprezentanti obhájí či vylepší svá umístění a konkurentům zatopí mladé naděje.
