Prezident Václav Klaus v úterý poprvé ve veřejném vystoupení pro Českou televizi komentoval jím vyhlášenou amnestii. Musím přiznat, že jsem se během jeho vyjádření nestačil divit. Čekal jsem, stejně jako každý průměrný občan, že uslyším kvalifikované věcné a právní důvody, které k vyhlášení amnestie vedly. Prezident však sdělil, že vůbec nejde o amnestii, ale o brutální útok na jeho osobu ze strany těch, kterým vadí jeho zásadní principiální stanoviska a pevné politické postoje. Také ujistil veřejnost, že na svých postojích pevně setrvá.
Veřejnost se však, při vší úctě k postojům prezidenta, zajímá o praktičtější věci. V případě prezidenta spíše vzhlíží, zčásti s nadějí, zčásti s obavou, k výsledku volby prezidenta nového. Zejména ji však zajímá, jak se budou vyvíjet reálné mzdy, jak únosný, či neúnosný bude růst cen zboží základní spotřeby, léků, jaká bude jejich šance udržet nebo zajistit pro sebe práci apod. Nemalou skupinu jistě zajímá i to, jaká bude bezpečnost občanů a jejich dětí v ulicích, jaká bude úroveň kriminality, včetně kriminality hospodářské a jaká bude efektivita vyšetřování korupčních kauz.
V posledně jmenovaném případě pan prezident veřejnost příliš nepotěšil. Důsledky totiž mohou dopadnout na mnoho občanů o poznání citelněji, než proklamace jeho pevných politických stanovisek a zásad.
Václav Klaus v rozhovoru pro tisk uvedl, že oproti svému předchůdci vyhlásil amnestii pouze jednou a i v oblasti udělování milostí byl Václav Havel několikanásobně štědřejší. To je jistě pravda, bohužel pro srovnání nepoužitelná. Stěží lze přehlédnout rozdíl, který je v závažnosti amnestovaných trestných činů a možná otázka – jaký počet kapsářů a zlodějíčků v supermarketech vyváží jeden případ soudce, který se v taláru stal členem konkurzní mafie, jen dokumentuje lichost takového argumentu. Pokud je zde reálná možnost, že občané, kteří se stali obětí trestného činu, přijdou o možnost náhrady, pokud je zde vyslaný signál, že stačí (často aktivitou obviněných) protáhnout vyšetřování na mnoho let a trestný čin je vymazán, pokud je zde zcela absurdní možnost, že zmíněný soudce Berka se díky amnestii vrátí do soudcovského taláru a bude rozhodovat o lidech, kteří nikdy žádný trestný čin nespáchali (např. obchodní a vlastnické spory, určovací žaloby apod.), pak se nelze divit, že část veřejnosti, navíc prezentovaná osobami veřejně činnými, jako jsou starostové, ředitelé škol apod., řeší teď nerudovskou otázku „kam s ním“. Popravdě řečeno, jsem rád, že portrét prezidenta jsem ve své kanceláři nikdy neměl a proto tuto otázku nemusím řešit.
V Praze 10. 1. 2013
