Eskalace vypjaté atmosféry ve zdravotnictví pokračuje. Denně se vedou diskuse na nejvyšších úrovních s představiteli skupin odcházejících lékařů. Absolvoval jsem jednání vyvolané předsedou Senátu PČR za účasti ministra zdravotnictví, předsedy zdravotního výboru PS PČR, předsedy České lékařské komory a předsedy Lékařského odborového klubu. Ať už jsou argumenty jakékoli, nedovedu si představit odcházejícího lékaře, který 1.března sděluje akutně nemocnému občanovi, že mu nemůže poskytnout pomoc nebo ošetření, protože právě poděkoval a odešel. Z celé akce se mi jaksi vytrácí naše stavovská etika…
Po dobu více než 21 let, které uplynuly od sametové revoluce, koketoval každý ze sedmnácti dosavadních ministrů zdravotnictví s myšlenkou, že resort je nutné zreformovat. Nikdo z nich to nedokázal dotáhnout do konce. Někde chyběla dostatečná vůle, jinde erudice. Nejdále zatím došel ministr Julínek, jehož reforma skončila na třicetikoruně, jíž si opozice zvolila za svůj štít pro vítězství v nejbližších volbách.
Konečně máme ministra zdravotnictví, který přes nepříznivou situaci způsobenou doznívající krizí, mohutnými vládními škrty a masovými protesty lékařů vytvořil a předložil podklady, od nichž by se reforma zdravotnictví mohla odpíchnout. Namísto toho se ale stále musíme zabývat skokovým navýšením platů lékařů, kteří dávají najevo, že v současnosti je nic jiného nezajímá. Po pětatřicetileté lékařské praxi je to pro mě drsné zjištění!
Plzeňský rozhled, 24. 1. 2011
