HN: Jednu z možností, jak získat pro stát peníze v této krizové situaci, je vytáhnout si je ze státních firem. Tuto možnost zmínil tento týden ministr zemědělství Ivan Fuksa. Vy se s jeho představou ztotožňujete?
To je názor, kterému já velmi fandím. Je správné o tom uvažovat a Ivan Fuksa určitě může počítat s mojí podporou. Pod jedinou podmínkou: Pokud si všichni uvědomíme, že to jsou mimořádné prostředky a mohou být použity pouze na mimořádné výdaje, jako je penzijní reforma nebo likvidace povodní. Nikoli na zalepování děr v rozpočtu.
HN: Ale jak a kdy se ty peníze dají získat?
Jsem jen prostý inženýr chemie. Toto je otázka práva, a tak to nechám na právních expertech. Jsem tu teprve 14 dní. Takže žádné analýzy nemám, ale nemyslím si, že je toho možné dosáhnout letos.
HN: Platí to všechno i pro největší státní podnik, tedy ČEZ?
Tam jsou dva problémy. Dividenda ČEZ je pravidelný příjem rozpočtu. Ale nejsem fanouškem superdividendy. Jednak protože mám strach, že by se projedla, a také protože stát je pouze majoritní vlastník, nikoli stoprocentní vlastník. My bychom superdividendou obohatili spoustu jiných subjektů. A já nejsem zas tak přející člověk.
HN: A co prodej části státního podílu v ČEZ, což jste ostatně udělal již za svého minulého působení na ministerstvu?
O tom je kdykoli možné uvažovat. Je to operace, kterou jsem provedl, a tvrdím, že patří do učebnic. Poprvé v historii obehrál český stát profesionály z finančních trhů. Odhaduji, že jsem státu vyhrál 10 miliard korun. Protože tehdy jsem opravdu hrál poker. Vzal jsem na sebe plnou odpovědnost a v té hře zvítězil. S tím se mi bude skvěle umírat v domově důchodců. To je pro mě největší rozkoš, kterou jsem tady zažil.
HN: A chystáte takovou hru znovu?
Tohle se dá zahrát samozřejmě ještě několikrát. Ale jak jsem už podotkl, musí se to použít na účelný mimořádný výdaj. Což je ostatně jediná chyba, kterou jsme tehdy udělali. Zalepili jsme tím díru ve fondu dopravy.
HN: A kolik by se mohlo tentokrát prodávat?
Ptáte se na parametry něčeho, o čem nejsem rozhodnut, zda do toho půjdu. Nicméně je to operace, kterou nemohu vyloučit. Ve zmíněném minulém případě mi vláda dala souhlas prodat sedm procent akcií firmy. Já prodal necelých pět procent. Takže kdybych se zbláznil, mohu si vzpomenout v podstatě kdykoli a začít prodávat 2,5 procenta státního podílu ČEZ na burze. I když to samozřejmě neudělám. Ale pokud se ptáte, jak velký podíl v ČEZ je třeba prodávat, aby taková operace měla smysl, tak hovoříme o pěti až sedmi procentech firmy.
HN: Ještě za vašeho působení se ministerstvo rozhodlo financovat rozpočet vydáním dluhopisů, které si budou moci koupit přímo občané. Pak se celý projekt poněkud zkomplikoval. Je ještě realizovatelný?
Pro mě mimořádně. Mně na něm nesmírně záleží. Ono to totiž překračuje svůj ekonomický rozměr. V Česku je oproti jiným vyspělým zemím velmi nestandardní situace - čeští občané nedrží ani jedno procento státního dluhu. Jsou přitom státy a národy, které jsou hrdé na to, že dluh mohou držet. Pokud jste investorem do dluhopisů vlastního státu, dáváte si většího bacha, zda je stát dobrý hospodář. Snažím se vysvětlit lidem, že státní dluh je jejich dluh. Nemohu říct, že bych v tom byl úspěšný, ale opravdu hodně se snažím. Dovolil jsem si třeba před volbami risk, že jsem rozeslal ony slavné složenky, za což jsem byl silně kritizován. Ale kdyby bylo v Česku dost lidí, kteří drží státní dluh, výrazně by stoupl zájem Čechů o to, zda stát neohrožuje jejich úspory. To je pro mě zcela zásadní a chci tomu věnovat veškerou svou energii.
HN: Máte tedy již připraven konkrétní návrh distribuce těchto dluhopisů? Bude to mít na starosti soukromá firma?
Nechtějte po mně detaily. Pracujeme pod mimořádným časovým tlakem a nemohu se věnovat ničemu jinému než rozpočtu, ale dluhopisy pro lidi si beru do budoucna jako svůj mimořádný úkol.
Hospodářské noviny, 1. 8. 2010, Rubrika: Ekonomika
