Kdo z nás si na Nový rok alespoň v koutku duše neslibuje různá předsevzetí? Přestat kouřit, víc běhat, dodělat školu, věnovat se rodině…. Kdo z nás nebilancuje ten rok uplynulý? Splnila jsem si svoje tehdejší předsevzetí? Jak dopadly moje plány? A řekněme si upřímně, většinou rok uplynul úplně jinak, než jak jsme si ho představovali.
Vzpomeňte si na konec roku 2021. Pomalu mizel Covid, podnikatelé začali zase fungovat, dětem zmizela on-line škola v nenávratnu a zase se vrátilo ranní vstávání. Ekonomika se začala zvedat, celý svět sice opatrně, ale s jistou nadějí hleděl do nadcházejícího roku, kdy krize způsobená covidem nám mohla konečně ukázat záda. U nás v České republice jsme to měli ještě sladce okořeněné novou vládou, konečně bez oligarchy, která se hotovila stabilizovat státní finance, podporovat malé podnikatele i export, která odvážně hleděla na výzvy v oblasti životního prostředí. Chystala se na svou hvězdnou hodinu, kdy převezme předsednictví v Evropské unii a Praha se stane alespoň pomyslným centrem Evropy.
Leč člověk míní a Pán Bůh mění, říká se. I když tady se mi jeví, že s tím měl Pán Bůh máloco společného, když se Putin rozhodl vpadnout na Ukrajinu. Válka na našem kontinentu dala do pohybu nejen masy lidí, ale také ceny na světových trzích a s tím i inflaci. Byl únor a zdálo se, že se hroutí svět. Velké naděje optimistického začátku roku vzaly za své s prvními mrtvými, se zprávami o hrůzách, kterých se ruští barbaři dopouštěli, a do pesimismu nás vrhl hlad hrozící tisícům, k nimž nedorazila ukrajinská pšenice.
A přesto (nebo snad právě proto) se stal skutečný zázrak. Lidé v sobě našli milosrdenství a vůli pomáhat. Naše země přijala a postarala se o zatím nikdy nepoznané množství válečných uprchlíků, stanuli jsme v čele zemí, které podporují ukrajinské hrdiny. Nejen stát posílá zbraně, ale snad takřka každý z nás nějakým způsobem Ukrajinu podpořil. Evropa se pod naším vedením dokázala spojit v postupu vůči ruskému agresorovi. Krok za krokem. S odpovědností a odvahou. A nakonec i s nadějí a přesvědčením, že zlo bude poraženo.
Letos se zdržím velkých přání, ale přeji do příštího roku naší republice – a jednomu každému z nás – dostatek odvahy a síly, abychom přijímali výzvy i šance, které k nám přicházejí. Abychom nečekali trpně na to, co na nás spadne, ale abychom s vizí demokracie a ochrany lidské důstojnosti dělali právě ty malé, často zdánlivě bezvýznamné kroky, které k cíli nakonec povedou.
Vykročme dobře do nového roku. Vždyť i ta nejdelší cesta začíná tím prvním malým krokem.
Terezie Radoměřská, Starostka městské části Praha 1 za TOP 09
