Jsme v nepříjemné situaci, kdy Kreml může Evropě utáhnout kohouty plynu nadobro. Kdo teď tahá v této ekonomické bitvě za kratší konec provazu?
Ta situace je pořád stejná. Rusko může kdykoliv zastavit dodávky surovin. Samozřejmě z našeho pohledu to nezní úplně logicky, protože Rusko potřebuje příjmy z tohoto prodeje. Jeho ekonomika je na tom totiž velmi špatně. Rusko se ale řídí úplně jinou logikou než my. Dívá se na svět úplně jinak. Čili predikovat, co se stane, je velmi těžké. Nicméně ty kroky Ruska v posledních týdnech, kdy byla vidět velmi intenzivní snaha snižovat dodávky plynu, protože Rusko zřejmě s určitým znepokojením sledovalo, jak evropské země plní zásobníky a připravují se na zimu, abychom byli méně závislí na těch ruských dodávkách, tak to se pravděpodobně dá vnímat jako určitá příprava na to zastavení těch dodávek. Ale zda k tomu opravdu dojde, to prostě nevíme.
A co se na to podívat tak, že kdyby opravdu Rusko utáhlo kohouty, že by to nakonec bylo lepší pro nás pro všechny. Ještě mi řekněte jednu věc, proč vlastně na západě utichly hlasy, nechceme ruský plyn, které byly slyšet na začátku ruské invaze na Ukrajinu? Protože my jsme teď vlastně ve fázi, kdy Němci přemlouvají Kanadu, aby vrátila Moskvě turbíny.
Já si myslím, že tam není velký rozdíl, protože ti politici, zejména z národních vlád, kteří mají tu přímou zodpovědnost vůči svým občanům, tak ti vždycky v tomto byli opatrní. Česká vláda nikdy neříkala, že je fanouškem radikálních opatření. V kontrastu k tomu ta evropská politika má trošku širší náhled, aspoň jak já to vidím u svých kolegů. Já myslím, že teď je ta situace specifická tím, že ten zemní plyn je už vlastně taková poslední vazba Ruska na západ. Došlo už k rozhodnutí, zastavit nebo začít se zastavováním nákupu ropy, což má mnohem citelnější dopad na ruské příjmy než to zastavení plynu. Mezitím došlo k jednomu velmi významnému faktu, že Rusko z hlediska právního systému fungování finančních trhů je nesolventní země. Což je prostě opravdu katastrofa, která bude provázet ruskou ekonomiku mnoho let a vlastně to udržování dodávek plynu, to je možná jediný komunikační kanál mezi Ruskem s Evropou. Čili to je něco, co pravděpodobně brzdí rozhodnutí Vladimíra Putina, zastavit ty dodávky, protože v tom případě, kdyby k tomuto došlo, tak vlastně ty ekonomické linky jsou přetrhány. A Rusko, když to řeknu s určitou nadsázkou, se začíná vydávat na cestu k Severní Koreji, to znamená k odtržení jakéhokoliv většího vztahu se západními ekonomikami.
Takže jakkoliv to může působit jako strašák, nakonec by to mohla být výhoda pro nás, pro západ?
Donutilo by nás to jednat velmi rychle a nedělat si nějaké iluze, že tam je ještě nějaká možnost pro spolupráci.
Sdílení plynu napříč Evropou bude velký test solidárnosti jednotlivých zemí. Můžeme se spolehnout, že se na nás v uvozovkách nevykašlou?
Já myslím, že se na to můžeme spolehnout. Stejně jako v případě pandemie, když se na trhu objevily vakcíny, se Evropa rozhodla, že si bude ty vakcíny dělit a nikoliv, že ty vakcíny dostanou ty nejbohatší země a ty chudší budou čekat. To znamená, jejich lidé budou umírat, zatímco jiní budou chráněni. Když jsme se rozhodli, a podle mě velmi správně, jít cestou solidarity v případě, když šlo o lidské životy, tak je pro mě úplně nepřijatelné uvažovat, že tohle neuděláme v případě zemního plynu. Myslím si, že je dobře, že jsme předsednická země, protože my jsme zároveň jednou ze zemí, která je z tohoto hlediska nejvíce ohrožená. Já jsem moc rád, že premiér, když byl v Bruselu, tak několikrát zmiňoval ve svém projevu slovo solidarita, evropská solidarita. Což v České republice nezaznívá, ale my jsme nyní opravdu závislí na té evropské solidaritě. A naším cílem by mělo být, že když v Evropě bude možná třeba 10-15 % plynu chybět, aby to nebylo tak, že v řadě zemí nebude chybět vůbec nic a v jiných zemích bude chybět 30-40 % plynu. Ono se málo hovoří o tom, že už nyní evropská legislativa zajišťuje, že kdyby některé zemi chyběly dodávky pro chráněné zákazníky. Což jsou hlavně lidé a klíčová infrastruktura. Tak okolní země, pokud mají toho plynu dostatek, jí musí ten plyn poskytnout. Ale myslím si, že v té solidaritě se musíme dostat ještě mnohem dál. Členské země na to měly měsíce a já věřím, že se na tom pracuje. To, že my v Evropském parlamentu jsme o tom nebyli informováni, to mě nepřekvapuje, protože je to opravdu exekutivní rozhodnutí. Ale já doufám, že ty plány jsou velmi podrobné a jenom budou spuštěny, když k tomu dojde.
Kolik zásob můžeme do tohoto zimního období sehnat? Podle ekonomky Ilony Švihlíkové se budeme přetahovat o zkapalněný plyn s asijskými zeměmi. Narazíme na nedostatek tankeru ve světě?
Přetahovat se podle mého názoru nebudeme už proto, že velká část zemí Evropské unie podporuje ty společné nákupy. To znamená, že na tom trhu bude nakupovat pouze jeden subjekt, což je podle mě lepší varianta, i když samozřejmě země se připravují i na tu bilaterální variantu. Myslím si, že vůči Asii, jak ukazují data, jak se zvýšily nákupy zkapalněného zemního plynu, si vedeme dobře. Ten faktický problém je spíš na té nabídkové straně. Protože ten trh se zkapalněným plynem bude relativně malý. A on vycházel z předpokladu, že Rusko dodává svůj velký podíl zemního plynu na světový trh. Než vzniknou dostatečné kapacity, tak to bude určitý čas trvat. Já se upřímně řečeno nebojím tolik té letošní zimy, protože do ní budeme vstupovat opravdu s velmi dobře naplněnými zásobníky. V případě, kdyby Rusko opravdu zastavilo ty dodávky, tak bude složitější naplnit ony zásobníky před další zimou. Ale mezitím čas běží, ukazuje se, že existují opravdu rychlé investice do těch mobilních terminálů v podobě lodí. Když navíc budeme investovat do otevření nových nalezišť, tak se dostaneme k plynu za dobré peníze. Ale myslím si, že tohle by vyžadovalo opravdu ten společný evropský přístup, protože jinak každá země bude uvažovat, jestli se jí to vyplatí. Ten trh se zemním plynem je v rukou soukromých firem. Tam většinou nenakupují státy. Kdyby ale došlo k tomu nedostatku zemního plynu, pak by se tento režim musel výrazně změnit. Hovoří se o tom, že v tu chvíli by nedávalo asi smysl, aby se nedostatkový plyn obchodoval tak jako nyní na burzách, ale muselo by nastoupit něco jiného, kde by hrály roli státy. Není možné, aby každá země do té krizové situace vstoupila s úplně jinými opatřeními.
Obecně, jak ve velké ekonomické izolaci se teď Rusko nachází? Co se nám povedlo za ty měsíce, kdy trvá válka?
Rusko bylo do určité míry integrované do světové ekonomiky a s tím je teďka konec. Myslím si, že ta historka, kdy Rusko potřebovalo vyzvednout své diplomaty, kteří odešli z Rady Evropy v Basileji a to jejich letadlo muselo letět v 9 hodin, protože muselo letět přes Turecko, přes sever Afriky, aby získalo vlastně povolení přistát v Basileji, to o něčem vypovídá. To, že v Rusku se nyní začínají vyrábět auta, která se 15 let nevyráběla, protože nic jiného tamní automobilky nejsou schopny vyrobit, to říká všechno. Čili ono opravdu Vladimir Putin dostal Rusko na dráhu ala Severní Korea. Ta situace je absolutně bezprecedentní. Vyvrcholila tím selháním Ruska při splácení dluhu. Ruští vrcholní představitelé před měsíci říkali, že Rusko se vrátí o 20 let ekonomicky zpátky, možná je to ještě optimistické. A myslím si, že nikdo z nás si nedovede představit, že bychom se vrátili o 20 let zpátky. Ale stále platí to, co jsem, co jsem tady říkal už před měsíci. Žádné sebevětší sankce nezastaví ruské vojáky. Ty ruské vojáky tam posílá politické rozhodnutí a úplně jiné vidění světa Vladimira Putina. A jakkoliv si myslím, že ty sankce jsou bezprecedentně razantní a dobře fungují, tak krátkodobě to situaci nezmění. A ten tlak na ruskou ekonomiku je podle mě obrovský.
Česká televize, Události, komentáře, 11. 7. 2022
