Zatím stále nevíme, jak velkou část souboje s koronavirem máme za sebou, ale leccos už je jasné. Souboj s epidemií se odehrává nejméně na čtyřech frontách, které spolu jen volně souvisejí.
1. Fronta zdravotní
Nakonec se ukazuje, že prakticky všechny srovnatelné země volí velmi podobná opatření (a jistě nevíme, proč jsou výsledky rozdílné). Bylo na zemích rozhodnout, kdy a která opatření využít. V této oblasti jsme docela uspěli. Samozřejmě ne vždy to bylo optimální, ale očekávat jiný než ne úplně optimální výsledek v případě bezprecedentní krize by bylo naivní.
2. Fronta ekonomická
Jde o velké škody. Jak velké, jen odhadujeme. Některé působí rozhodnutí státu, jiné jsou výsledkem samotné epidemie. Nastupují proto programy, které mají pomoci ekonomice na nohy (a předtím i přežít nejhorší dobu). Ve hře nebylo vynalézání kola. Spíše šlo o to, nejvíc ohroženým pomoci rychle a snadno.
Nejsem si jistý, že zde jsme zatím uspěli. Nejen kvůli chaosu, který zavládl (avšak i v něm, již v březnu, mnoho zemí konkrétní programy s Komisí odsouhlasilo), ale i kvůli tomu, že ani po měsíci akutní krize se konkrétní finanční pomoci dočkal jen málokdo. Bohužel nesystémová a nepromyšlená opatření jsou vládou oblíbená (nájmy, splátky úvěrů).
3. Fronta mediální
Epidemie samozřejmě vyvolá strach. Snad každému je jasné, že zvládnout ji můžeme jen společně. Role vlády a státních institucí je nezastupitelná. A čím víc lidí jim uvěří, tím snazší cesta do (relativního) bezpečí bude.
Katastrofou z tohoto pohledu bylo působení pana premiéra a jeho nesystémové, chaotické, ne-li lživé výstupy z počátku krize. Stres zvyšovaly, nikoliv naopak. Vyvažovala to věcná vystoupení řady nepolitiků, která měla v té době dominovat. Další „havárii“ přinesl obrat od rétoriky „izolace“ k „promoření“. Nejenom třeba pro lidi věku mé mámy (80+), jimž se může zdát, že tento obrat je pro ně strašně nebezpečný a nepochopitelný.
Samostatnou kapitolu pak představují mediální, na nepravdách obvykle stojící útoky na Unii, kterých se dopouštějí i vrcholoví politici. Mohou vytvořit ve společnosti klima, které povede k dalším problémům.
4. Fronta společná
Nebyli jsme jediní, kdo na počátku krize zapomněl, že „jsme v tom společně“. Zavírání hranic, zákazy vývozu techniky a neochota řešit věci na úrovni Unie naštěstí dnes již nejsou převažující cestou. Stále ale potenciál strategie „společně to zvládneme“ dost nevyužíváme. Nabídka na lůžka v našich nemocnicích francouzským pacientům byla dobrý signál. Zapojení do zdravotnické spolupráce by mělo být samozřejmostí. A velkorysost bychom měli ukázat v oblasti ekonomické. Nejen proto, že společné rozhodnutí zemí Unie nám, na rozdíl od jiných zemí, přihrálo desítky miliard korun na boj proti epidemii. Ve hře je samozřejmě víc věcí. A podstatných. Třeba i otázka, jak zamezit tomu, aby někteří politici nevyužili vzniklou situaci k posílení své osobní moci. Ale zmíněné oblasti jsou zásadní. Pokrok v každé z nich může významně usnadnit cestu lidí, firem i celé společnosti z krize. Čím lépe je zvládneme, tím lépe uspějeme v dalších. Třeba snáz nalezneme cesty, jak účinně a s nízkým rizikem omezovat omezení a hlavně jak restartovat naše ekonomiky.
Luděk Niedermayer, europoslanec TOP 09
Zdroj: Lidové noviny, 23.4.2020
