Niedermayer: TTIP považuji za příležitost pro EU i Českou republiku

„Větším rizikem není dnes to, že přijmeme špatnou smlouvu, ale to, že odmítneme smlouvu dobrou, a že se přijetí této smlouvy bude zbytečně protahovat,“ píše ve svém komentáři pro EurActiv europoslanec Luděk Niedermayer (TOP 09/STAN) o TTIP. Co si myslí o kritice, která se na obchodní dohodu snáší? A proč podle něj bude přínosná?

Transatlantickou obchodní a investiční dohodu mezi EU a Spojenými státy (TTIP) považuji za velkou příležitost pro Evropskou unii i Českou republiku. Příležitost, kterou bychom měli využít, a proto dobrou smlouvu dojednat a poté schválit. Uzavření smlouvy by totiž dle mého názoru mělo nejen ekonomický, ale i strategický a politický přínos.

Liberalizace obchodu je jedna z mála ekonomických politik, které mají pozitivní dopad na obě strany. A dnes bohužel není Světová obchodní organizace (WTO) s to dosáhnout pokroku v odstraňování překážek v obchodu. Proto „velké dohody“ mezi „velkými“ celky představují cestu vpřed. V tomto článku bych se pokusil ve zkratce reagovat na nejčastější kritiky a nastínit, proč věřím v pozitivní přínos této dohody.

Transparentnost a arbitráže

Asi nejčastěji jsem upozorňován na nedostatek transparentnosti při vyjednávání TTIP. Přitom v kontextu vyjednávání jiných podobných dohod je TTIP zlomový, neboť přístup jak široké veřejnosti, tak i Evropského parlamentu k průběhu jednání, je na mnohem vyšší úrovni než dříve (zveřejněné dokumenty jsou k dispozici na stránkách Evropské komise). Zároveň je ale dobré vzít v úvahu specifika vyjednávání takové smlouvy, kdy jasné rozkrytí cílů stran jde proti efektivitě vyjednávání, což konec konců známe i v běžném životě. Bezprecedentně vysoká míra transparence vyjednávání a reputace našeho vyjednávacího týmu, o níž vypovídají dříve dojednané smlouvy, pro mne představují velmi dobrý postup.

S další kritikou se setkává mechanismus pro řešení sporů investor-stát (ISDS). Přitom ISDS není v dnešní době nic neobvyklého. Řada členských států, Českou republiku nevyjímaje, má uzavřené bilaterální obchodní dohody, které tento mechanismus obsahují. Jedním z příkladů může být investiční dohoda o ochraně a podpoře investic mezi Českou republikou a USA. Dohoda zastaralá a zdá se, že pro ČR dosti nevýhodná. Pokud však přihlédneme k výsledkům posledního plenárního zasedání ve Štrasburku v červenci, je zřejmé, že mechanismus ISDS ve své staré a někdy kontroverzní podobě ve smlouvě TTIP nebude.

Určitá forma ochrany investorů je ovšem nezbytnou součástí takové dohody, pokud chceme do Evropské unie přilákat větší počet investic, které podnítí rozvoj obchodu, trhu, zaměstnanosti a dalších věcí. A ochránit investice svých firem v USA, což je možná ještě více podstatné. Je předčasné spekulovat o tom, jak konečná podoba ISDS bude vypadat. Evropský parlament však navrhl vytvořit nový mechanismus. Ten se má podle doporučení Evropského parlamentu řídit demokratickými zásadami a podléhat přezkumu (což mimo jiné odpovídá i preferenci našich vyjednavačů smlouvy). Případy, určené tomuto systému, mají být projednávány transparentně veřejně jmenovanými a nezávislými odbornými soudci. Tento mechanismus má také zahrnovat možnost odvolání se proti verdiktu.

Dobré pro korporace?

Často také slýchávám od kritiků TTIP, že tato smlouva je diktátem USA a že je dobrá jen pro nadnárodní korporace. Při vyjednávání obchodní dohody jsou obě strany rovnocennými partnery a hledá se u všech sporných bodů kompromis, a to tak, aby výsledek byl výhodný pro obě strany. Je třeba zmínit i bezprecedentní rozsah zapojení různých jiných než firemních zájmů do jednání, například neziskových organizací či zájmových sdružení, které vyjednávání sledují a ovlivňují.

Pokud vyjednavači narazí na položku, kde jsou názory natolik odlišné, že vyjednání kompromisu nebude možné, tak tato položka ve smlouvě jednoduše obsažena nebude. Evropská komise má od členských států daný jasný vyjednávací mandát, kterého se drží. Ovšem neschopnost dohodnout se na sporných bodech vede k velkému zúžení smlouvy, což nemusí být v našem zájmu. TTIP by totiž mohl mít velký význam právě pro EU. Evropa je více exportně zaměřena a v řadě oblastí více konkurenceschopná než USA. Logicky by zvýšení vývozu podniků z EU mělo dopad na hospodářský vývoj Unie a přímo či nepřímo na naši zemi (přímý efekt značí přímý vývoz nebo subdodávky, nepřímý zvýšení růstu ekonomiky EU a vyvolané poptávky a investice).

Předčasné závěry

Nevítám různé prognózy a dopadové studie k TTIP, které kolují po internetu, a často mají těžko dohledatelné zdroje. Nikdo, ani vyjednavači, neznají finální podobu dohody, proto je velice složité dobrat se ke konkrétním číslům. Není mně ale jasné, jak se někteří autoři mohou dobrat takových závěrů, jako že TTIP bude mít negativní dopad na zaměstnanost, konkurenceschopnost a životní standardy v EU. Mé zkušenosti i ekonomická logika mluví jinak.

Otevření obchodu přináší nové ekonomické příležitosti pro firmy všech velikostí a více možností pro koncového zákazníka. Stalo se tak v minulosti, například díky obchodní smlouvě s Jižní Koreu, tak není důvod, proč by tomu tak nemělo být i s TTIP (bez zajímavosti není ani studie kanadské strany k již uzavřené smlouvě CETA, která také předjímá silně pozitivní vliv na ekonomiku Unie). Domnívám, se, že autoři velmi kritických a slabě podložených pojednáních o negativních vlivech TTIP jsou ve svých názorech de facto silně vyhraněni proti Americe a mezinárodnímu obchodu, respektive proti globalizaci. Je škoda, že kritika a mýty se šíří mezi veřejností rychleji a lépe než fakta a pozitiva.

Myslím, že větším rizikem není dnes to, že přijmeme špatnou smlouvu, ale to, že odmítneme smlouvu dobrou, a že se přijetí této smlouvy bude zbytečně protahovat. Nejde totiž jen o posílení ekonomické spolupráce s našim nejdůležitějším partnerem, ale TTIP bude mít také politicko-strategický vliv a tento aspekt bychom v současné neklidné době neměli podceňovat. Navíc, pokud úspěšně uzavřeme další obchodní smlouvu „nové generace“, která bude zase vylepšená oproti smlouvám předchozím, bude to precedentem pro další mezinárodní obchodní smlouvy, díky kterým se prohlubuje spolupráce mezi zeměmi a upevňují se dobré vztahy.

Z těchto všech důvodů proto věřím, že se dohodu nakonec podaří vyjednat a získá důvěru vlád, parlamentů i občanů.