(editovaný přepis rozhovoru s europoslancem TOP 09 Luďkem Niedermayerem)
Tomáš DRAHOŇOVSKÝ, moderátor
V únoru 2008 ve Spojených státech probíhala finanční krize. Centrální americká banka Fed zažila náhlý vzestup úrokových sazeb a potom postupný pokles. Co se v tu dobu honilo hlavou centrálnímu bankéři, který je z principu své funkce zodpovědný za měnovou stabilitu a za úrokové sazby v České republice?
Luděk NIEDEMAYER, bývalý guvernér ČNB, europoslanec /TOP 09/
Myslím si, že to hlavní, co tady převládalo, je, že americký model financování hypoték je výrazně odlišný od modelu, který se používá v Evropě. Zatímco v Americe banka klienta získá, hypotéku mu poskytne, potom ji předá do agentur, to znamená, že další osud klienta ji příliš nezajímá, tak v Evropě je model jiný. Banka vztah s klientem potřebuje udržovat. Z toho vychází, že je opatrnější při poskytování hypoték. Tehdy převládalo přesvědčení, že tento typ problému se v Evropě neobjeví, což se do určité míry, s výjimkou třeba Španělska, potvrdilo. Nikdo neměl představy o tom, jak může finanční krize nastartovat dramatický pokles celosvětové poptávky. Myslím si, že chyběla reflexe něčeho, co jsem si odnesl až mnohem později a neříká se mi to jako centrálnímu bankéři vůbec snadno, a to je to, že měnová politika nebyla dlouho před krizí adekvátní. Úrokové sazby byly příliš nízké. Druhá věc je, a ta se také objevila až po delší době, že regulace umožňovala finančním institucím přijímat obrovská rizika bez dostatečného kapitálového vybavení. Bohužel o tom zřejmě nikdo v tom únoru neměl nejmenší ponětí, i když by se stačilo podívat možná 10 let zpátky na kolaps jedné agresivní finanční firmy, která se zabývala leverageovanými transakcemi, jmenovala se Long-Term Capital Management. Ze zpětného pohledu se zdá, že ta lekce nebyla tehdy dostatečně pochopená.
Tomáš DRAHOŇOVSKÝ, moderátor
Kdy jste lekci, kterou v tu dobu přinášela nastupující finanční krize, pochopil?
Luděk NIEDEMAYER, bývalý guvernér ČNB, europoslanec /TOP 09/
Já jsem to vnímal už od září, kdy jsem začal pracovat v consultingu, který se setkával s klienty, kteří byli postiženi. Vzpomínám si, že už v září jsem mluvil v České televizi, kde byla velká diskuse o kolapsu Lehman Brothers. Neměl jsem vůbec dobrý pocit z toho, že se umožnil divoký pád Lehman Brothers a varoval jsem tehdy, že se to může rozšířit v něco většího. Co se nakonec ukázalo jako mnohem závažnější, byl pokles světové poptávky, zavírání firem a obrovský nárůst nezaměstnanosti. To jsme ale vlastně zjistili všichni až se zpožděním mnoha měsíců. Došlo k obrovskému podcenění toho, jak je globální svět jednadvacátého století propojený a že když v jednom článku dojde k nějakému selhání, tak se to přenese všude jinde.
Tomáš DRAHOŇOVSKÝ, moderátor
Co byl spojující článek, který přenesl krizi za oceánem směrem do Evropy?
Luděk NIEDEMAYER, bývalý guvernér ČNB, europoslanec /TOP 09/
Je známý případ, jak se v Evropě začal hromadit starý papír, protože použitý papír na recyklování se odvážel do Číny, kde se z něho vyráběly obaly na zboží, které se potom exportovalo do celého světa a v okamžiku, kdy čínské firmy zjistily, že se toho zboží prodá pravděpodobně míň, přestaly z Evropy odebírat starý papír a ten se válel na ulicích. Hlavní faktor přenosu je, že se naprosto ztratila důvěra. Myslím si, že před krizí byla zejména mezi finančníky obrovská důvěra, že se nemůže nic stát, růst bude pokračovat, finančníci budou bohatnout a na obzoru neexistuje vůbec žádné nebezpečí. Přes noc, zejména pádem Lehman Brothers a následně obrovskými potížemi velkých světových finančních firem, se najednou ukázalo, že ta důvěra nebyla oprávněná a že svět na krizi nebyl připraven. Čili bych řekl, že na začátku byla hlavní přenosový faktor nedůvěra, která najednou vznikla a která se po různých zpravodajských serverech nebo přes televizi šířila neuvěřitelně rychlým způsobem.
Tomáš DRAHOŇOVSKÝ, moderátor
Abychom si to ujasnili, tak bankovní sektor v Evropě byl tehdy v rámci možností zdravý, protože už tehdy britské banky hlásily problémy a bylo to dokonce na začátku roku 2008. To s tím nemělo nic společného?
Luděk NIEDEMAYER, bývalý guvernér ČNB, europoslanec /TOP 09/
Samozřejmě mělo, ale jak říkám, hypoteční model byl v Evropě jiný. Samozřejmě velké evropské banky chtěly být ale co nejvíce globálními bankami, tudíž v té či oné formě expozic na americký trh získávaly. Jádro bankovního sektoru ve většině zemí nebylo ale zas tak úplně špatné a problémy, se kterými jsme se potkali později například v Španělsku, přinesla až druhá vlna krize. To nebyly problémy jako s komplikovanými deriváty nebo s americkými hypotékami, ale vytratila se poptávka, začaly kolabovat stavební firmy a zejména stále větší počet lidí, kteří kupovali nemovitosti na úvěr jako spekulace, nebyli schopní toto profinancovat. Dimenze finanční krize byla ale v Evropě jiná než v Americe.
Tomáš DRAHOŇOVSKÝ, moderátor
Pane Niedermayere, můžeme říci, že koordinovaný postup zemí Evropské unie skončil úspěchem? Po tom, co už i víme, že Řecko je dost možná z nejhoršího venku.
Luděk NIEDERMAYER, bývalý viceguvernér ČNB, europoslanec /TOP 09/
Do určité míry ano a do určité míry ne. Řekl bych, že největší úspěch je, že se dramaticky změnila regulace finančních institucí. Nevíme, jak bude vypadat příští krize a kdy k ní dojde, k nějaké pravděpodobně jednou dojde, ale je velmi nepravděpodobné, že by začala z podobných příčin, jako byla krize v roce 2008 a 2009. Pravidla jsou nyní mnohem robustnější. Na rozdíl od minulosti zejména víme, co dělat s finanční institucí, která se vlastní neobezřetností dostane za hranu. V tom zareagovala Unie poměrně rychle a myslím si, že velmi kvalitně. Koneckonců se regulační pravidla změnila celosvětově. Druhá věc, ve které Unie docela uspěla, je vytvoření pojistného mechanismu, když se nějaká země dostane do problémů. Nejčastěji se mluví o Řecku, které se opravdu dostalo do obrovských problémů a navíc si potom částečně svojí vinou problémy prohloubilo. Nemluví se ale o tom, že záchranné mechanismy velmi dobře zafungovaly v případě zemí, jako je Irsko, Španělsko a i v případě zemí mimo eurozónu, třeba Maďarska, jak pomohly pobaltským zemím. Tyto věci vznikaly velmi rychle a pod velkým stresem. Myslím, že jsou připraveny poměrně kvalitně a stejně tak nové nastavení rozpočtových pravidel, které by mělo zajistit, že budou rozpočty připraveny trochu i na horší časy. To, co nezafungovalo, je velký rozdíl proti Spojeným státům. Zatímco Obamova administrativa těmi do určité míry kontroverzními kroky, se kterými republikáni nesouhlasili, za cenu navýšení deficitu ekonomiku podpořila tak, že americká ekonomika se z krize začala zotavovat velmi rychle, tak v Evropě se tak nestalo. Nestalo se tak proto, protože země, které zastávají tento názor, měly za to, že by bylo potřeba do ekonomiky přilít více peněz nebo jich aspoň tolik z ekonomiky neodebírat, aby se ekonomika postavila na nohy. To byly země, které si to nemohly dovolit, protože jim finanční trhy nedůvěřovaly. Ekonomiky, které by si mohly tuto politiku dovolit, se rozhodly, že naopak budou urychlovat odbourávání svého dluhu. A tím pádem přispěly také ke snížení poptávky v Evropě a prodloužily krizi. Česká republika v tom nemohla sehrát roli, protože česká ekonomika je velmi malá a navíc je to ekonomika, ve které by se navýšení poptávky pravděpodobně promítlo do zvýšení schodku zahraničního obchodu. Myslím si, že roli tahounů musí sehrát i velké ekonomiky. Čili když mluvím o tom, kdo chtěl a nemohl, tak bych mohl mluvit například o Francii. Kdybych mluvil o tom, kdo mohl a nechtěl, tak bych mluvil o Německu. Je překvapivé, že nyní se tato diskuse o tom, co je adekvátní rozpočtová politika, jaká by měla být balance domácích zájmů a jaký by měl být pohled na ten celek, velmi oživuje. Myslím si, že o té diskusi brzy něco opět uslyšíme.
Tomáš DRAHOŇOVSKÝ, moderátor
Teď ohlédnutí za diskusi, která se vedla tehdy v rámci české vlády v roce 2008. Otázka, která směřovala na tehdejšího ministra financí Miroslava Kalouska, byla ta, zda to, co se děje ve Spojených státech, nějakým způsobem zasáhne i Českou republiku.
Miroslav KALOUSEK, bývalý ministr financí /TOP 09/ / 2. 10. 2008/
Česká ekonomika, byť logicky zpomalí, je ve stále dobré kondici a v žádném případě nelze očekávat recesi. To, co nás čeká vzhledem k tomu, co se děje kolem, jsme malá, liberální, otevřená, proexportně orientovaná ekonomika, na které bude mít vnější prostředí vždycky o něco větší vliv, než jakákoliv hospodářská politika vlády, tak je zřejmé, že růst ekonomiky zpomalí, ale stále porosteme.
Tomáš DRAHOŇOVSKÝ, moderátor
Jak to dopadlo, už teď víme. V roce 2009 se plánoval rozpočet se schodkem nějakých 38 miliard. Ve výsledku činil zářez do eráru 195 miliard. Máte pochopení pro to, jak to tehdy cítil Miroslav Kalousek?
Luděk NIEDERMAYER, bývalý viceguvernér ČNB, europoslanec /TOP 09/
Myslím si, že zhoršování toho očekávání probíhalo velmi postupně. Já si to ještě pamatuji v pololetí toho roku. Dojem, že Američani mají nějaký problém, protože mají jinak nastavený hypoteční systém a my se na to díváme s převahou těch, kteří ho mají nastavený správně, platil po velmi dlouhou dobu toho roku. Myslím si, že v září, v říjnu i v listopadu ještě hodně lidí věřilo, že to nebude tak hrozné. Pak už se očekávání ale dramaticky zhoršilo a začalo to tím, jak se dvory, na kterých Škodovka skladovala vyrobená auta, stále plnily a plnily a nebylo vůbec jasné, kde ta auta prodat. V té době si nikdo nedovedl představit, že ekonomika, která predikuje čtyřprocentní růst, propadne o více než čtyři procenta. U nás se o tom moc nemluví, ale nám strašně pomohlo, že velká část evropských zemí zavedla nějaké pobídky pro nákupy aut, které udržely určitý objem produkce evropské automobilky. Ale říkat, že to měli ekonomové, ministři a centrální bankéři vědět, je nefér, protože si myslím, že to byla první krize opravdu globálního rozsahu, která se rozjela neuvěřitelně rychle právě na základě šířící se nedůvěry.
Zdroj: 90', ČT24, 7. 9. 2018
