Niedermayer: Proč Evropa očkuje tak málo?

Dle dostupných dat je ve světě dnes využito 350 milionů dávek vakcín proti covidu-19. Země Evropské unie (plus Norsko a Island) ve stejnou dobu disponují o něco více než 62 miliony vakcín. Je to hodně, nebo málo? Je společný postup selháním evropských politiků? Zkazila nákup Evropská komise? Stali se Evropané obětí podivného chování farmaceutických firem?
Objektivní odpovědi neexistují.

Podíl EU na počtu obyvatel naší planety je asi šest procent – a pro ně máme asi 17 procent dnes nedostatkových vakcín.
Tempo očkování třeba proti Izraeli či Spojenému království je pomalé, ale sehnat vakcíny pro menší počet obyvatel je snazší. Ovšem Spojené státy, s menším počtem obyvatel, mají vakcín podstatně víc (105 milionů).

Není pochyb, že EU za lídry v očkování zaostává, což nezmírňuje ani fakt, že řada zemí nestíhá očkovat ani současný objem. Tento stav lze vysvětlit několika důvody, ty hlavní bych označil jako ekonomické, politické a strategicko-morální.
Státy EU patří k šampionům obchodu a svobodných investic. Právě kvůli tomu a fungující logistice či vysoké ceně práce jsme značně závislí na dovozu zboží či součástek k další výrobě. Poruchy daleko od nás tak mají nečekané dopady, jako třeba nedávné obavy, že v Evropě zmizí z lékáren paracetamol (většina je z Indie) nebo že dojde k nedostatku lékařských potřeb (roušky, stříkačky). A třeba kvůli nedostatku maličkých čipů z Asie stála nedávno výroba aut.

Když se na počátku krize některé země uchýlily k „pandemickému nacionalismu“ (zastavení vývozu potřebných produktů), jasně se ukázalo, jak moc je Evropa na importu závislá. S vakcínami, které zachraňují životy, je to ještě horší. USA již na začátku pandemie jejich vývoz zablokovaly a Britové se domluvili na zastavení vývozu (s AstraZenekou). Země EU jsou si vědomy, že toto je nebezpečná cesta. Nejen proto, že dva ze tří výrobců používaných vakcín jsou firmy sídlící v USA (Pfizer, Moderna) a britsko-švédská AstraZeneca se ke kontinentální Evropě chová „macešsky“. Unijní pozice je slušná vlastně jen u vakcíny Pfizer, neboť byla vymyšlena v Německu. A tak není náhodou, že dodávky od Pfizeru jsou dnes pro Evropany hlavní oporou.
Zákaz exportu by nám možná přinesl miliony dávek navíc, ale je nejen špatně realizovatelný, zároveň by popřel dlouhodobou politiku Unie podpory férového a vzájemně výhodného obchodu. V době, kdy se od tohoto modelu stále více zemí odklání, by to evropské firmy mohlo citelně poznamenat – a pro ty, co v zahraničí investují, mít nákladné důsledky.

Zvážit je třeba i důsledky situace, kdy by „nejbohatší část světa“ uzurpovala většinu dnes nedostatkových vakcín. To by bylo nejen proti deklarovaným hodnotám EU. Unie nyní naopak finančně a materiálně podporuje třeba mezinárodní program distribuující vakcíny do chudších zemí světa. Z dobrých důvodů, i když někdo by mohl namítnout, že tím „zbude méně pro Evropany“. Jak ale ukazují data, země, které nezvládají pandemii, se často stávají místy, kde vznikají nové, někdy velmi nebezpečné mutace viru. Ty pak ohrožují celý svět. Podpora očkování v chudších zemích je tedy kromě morální správnosti i rozhodnutím pro nás velmi pragmatickým.

Ve „hře o vakcíny“ nehraje Evropa se zrovna silnými kartami. Mohlo by to ale být příležitostí, jak se rozhodnout snížit strategickou zranitelnost naší ekonomiky a zároveň vytvořit vyváženější obchodní koncept spolupráce s ostatními. Nicméně i kdybychom měli v ruce silnější karty, ignorovat globální podstatu pandemického nebezpečí a nepomáhat ji zvládat i za našimi hranicemi by byla chyba.

Současná situace by mohla být příležitostí rozhodnout se snížit strategickou zranitelnost naší ekonomiky a zároveň vytvořit vyváženější obchodní koncept spolupráce s ostatními