Prezident Petr Pavel ve svém novoročním projevu apeloval na ukončení těžko odůvodnitelného přešlapování naší země před branami eurozóny. Ve stejnou dobu u nás startuje právní úprava, která zdánlivě euro do naší ekonomiky vpouští. Někteří politici možná budou tento krok vydávat za důvod pro odložení korektní a věcné eurodebaty. Proto není od věci se podívat na to, co možnost firem účtovat v eurech přináší a co nikoliv. A jakou to má souvislost s naším eurootálením.
Jistě platí, a byla to motivace tohoto návrhu, že nová úprava může představovat pro některé firmy snížení rizik spojených se skutečností, že nejsme členy eurozóny. Ale neřeší problém, který naše ekonomika má. A některá rizika naopak může zvýšit.
Poměrně složitá právní úprava, která ještě není úplná, umožní zejména větším podnikům, bude-li to pro ně výhodné a splní-li podmínky, učinit z eura (či jiné velké měny) měnu domácí. A z koruny měnu účetně „cizí“. Otevře to možnost řídit kurzové riziko, která jde nad rámec dnešní časté snahy o finanční zajištění a sladění měn příjmů a nákladů.
Lze očekávat, že ji některé firmy využijí. Domnívat se ale, že to je „náhrada“ za přijetí eura, je velký omyl. Nejlépe viditelné jsou dva s tím spojené problémy. Tím zásadním je, že v bilanci většiny firem bude existovat významná položka, která v nové „domácí měně“ firmy, nejčastěji euru, bude kolísat. Tou jsou mzdy. Možná lze povinnost stanovit (a vyplácet) mzdu v korunách teoreticky či fakticky obejít. Ve větším měřítku by ale zaměstnanci pro „nestabilní“ výši platu v korunách asi neměli moc pochopení. Převést tak „celou bilanci“ firmy do eur, dolarů či jiné měny (respektive zbavit se kurzového rizika koruny) nebude obvykle možné.
Druhé, z hlediska ekonomiky nezanedbatelné riziko je, že některé domácí firmy využitím této možnosti dále zvýší podíl svých obchodů v eurech, a to i s domácími partnery. Jelikož obvykle půjde o firmy výše postavené v dodavatelském řetězci, které mají silnou vyjednávací pozici, s požadavkem uspějí. Na konci dodavatelského řetězce, kam obvykle tento požadavek poté „propadne“, pak ale bude firma, které budou „proti její vůli“ vnuceny inkasa (a ceny) v eurech. Proti těmto příjmům v eurech budou stát její výdaje ve formě mezd v korunách, které spolu s dalšími výdaji v korunách (třeba odpisy či daněmi) přivedou podnik k velkému kurzovému riziku. A vývoj kurzu pak bude zásadním determinantem toho, zda firma bude mít zisky, či bude zápasit o život.
Vzhledem k tomu, že není neobvyklé, že směrem dolů v dodavatelském řetězci klesá finanční síla (ale také ziskovost) firem, s čímž klesá i jejich schopnost odolat rizikům, povede tato politika ke koncentraci rizika tam, kde je větší pravděpodobnost, že toto riziko povede k „havárii“. Dokumentuje to zjevný fakt, že postupná spontánní euroizace není řešením kurzového rizika v ekonomice, ale fakticky ho v ekonomice jen přesouvá.
...
Celý článek si můžete přečíst zde.
Luděk Niedermayer, europoslanec TOP 09
