Nová pravidla určující prostor pro rozpočtovou politiku zemí jsou jedním z hlavních sporných míst diskusí o dalším směřování Evropské unie. Samotná pravidla ale nic neřeší, pokud nejsou dodržována. Proto regulace zahrnuje jasně určené sankce pro „nedisciplinované“ země. Zároveň však systém zahrnuje flexibilitu, ale jen pro případ, kdy se některá ze zemí dostane do vážných potíží. A když nyní dochází na plnění pravidel, logicky nastávají i první problémy, jakou strategii zvolit.
Zjednodušeně řečeno, sociálnědemokratický tábor viní z poklesu ekonomik a růstu nezaměstnanosti striktní rozpočtovou politiku, zatímco pravicověkonzervativní názor poukazuje na potřebu reforem a nevítá diskusi o rozvolnění rozpočtových závazků zemí. Jako podpora tohoto názoru může sloužit viditelné zlepšení stavu ekonomik zemí, které musely poměrně razantní reformy spojené s úsporami provést (Španělsko či Pobaltí). Jedna ze stran diskuse volá ve jménu obnovy růstu ekonomik, posílení investic a poklesu nezaměstnanosti po rozvolnění rozpočtových pravidel, zatímco její oponenti argumentují, že potřebné jsou reformy. A dodávají, že stávající pravidla jistou flexibilitu pro ekonomiky postižené velkým poklesem obsahují. Situaci komplikuje to, že jakkoliv jsou členské země ekonomicky „na jedné lodi“, v oblasti rozpočtové politiky a dluhů vede každý svůj boj sám.
Na čem by se tedy měli lídři unie dohodnout? Myslím, že současná pravidla nejsou vůbec špatná a každý náznak uvolnění přislíbené rozpočtové disciplíny zejména u vysoce zadlužených zemí (mimo jiné Francie a Itálie) může snadno rozpoutat další kolo „dluhové krize“. Ovšem ani tlak na bezpodmínečné směřování k co nejmenším schodkům vždy a za každou cenu není vhodný. Pomohlo by také, kdyby rozpočtová politika v unii jako celku šla proti ekonomickému cyklu – aby nedocházelo k snižování schodků při poklesu růstu. Zkušenost ukazuje, že na mnoha komplikovaných rozhodnutích se členské země EU jsou s to dohodnout. Někdy zvolí pragmatický kompromis (energeticko-klimatický balíček), jindy „pomůže“ pocit vzájemného ohrožení, jako tomu bylo u změn v minulých pár letech. Oříšek zvaný rozpočtová pravidla je jistě obzvláště tvrdý. Týká se totiž aktuálních politik jednotlivých vlád. Ovšem snaha pomocí nekončícího růstu dluhů postavit ekonomiku na nohy, jakkoliv zní lákavě, skoro vždy selhala.
Snaha pomocí nekončícího růstu dluhů postavit ekonomiku na nohy, jakkoliv zní lákavě, skoro vždy selhala.
Hospodářské noviny, 4. 11. 2014, rubrika: Názory, str. 8
