Naše země vstupuje do hlubokého poklesu ekonomiky, do recese upadne i celá EU. Vlády tomu čelí „protikrizovými opatřeními“ (u nás víc na papíře než ve skutečnosti) a s návrhem na „podporu obnovy“, balíčkem ve výši 750 miliard eur, přišla i Evropská komise.
Český premiér nejprve návrh ostře odmítl, ale poté postoj otočil. Opačným vývojem prošel kolega europoslanec za ODS Alexandr Vondra. Dnes tvrdí, že návrh je pro nás nevýhodný a máme ho odmítnout. Svůj postoj zveřejnil i na stránkách Práva (11. 6.) a podpořil ho argumenty velmi nepřesnými. Prý jde „o zelenou revoluci“ (tvrdí, že jen 11 procent balíku jde na „boj s krizí“). A to není pravda, neb jde jen o dělení na část reagující přímo na krizi (React EU) a tu směřující na posílení ekonomik (Recovery and Resilience). Cílem je růst podporující strukturální reformy (u nás třeba zlepšení pracovního trhu či rozvoj podnikání), podpora digitalizace či zdravotnictví.
Nejde jen o „zelené“ investice, na tomto směru se lídři Unie jednomyslně shodli již před krizí. Kolik peněz kam půjde, není dnes jasné, i když bych byl rád, kdyby podstatná část peněz šla na snížení klimatického rizika a zlepšení životního prostředí. Nyní umírají ročně v Unii stovky tisíc lidí kvůli špatnému životnímu prostředí. Klimatická rizika, jako je sucho, rostou, a proto musíme, v souladu s vůlí občanů, konat. Investovat je dnes třeba, neb k oživení ekonomiky se dostaneme jen urychlením investic – občané i firmy je odkládají. Ale peníze musí jít i tam, kde to přinese Evropanům užitek, a to „zelené“ investice plní.
Dle europoslance Vondry prý dostáváme proti ostatním „málo“. Nezaznělo ale, že naše země je již vysoko nad 90 procenty průměru Unie (v paritě kupní síly), a přesto návrh předpokládá, že z celého unijního sedmiletého rozpočtu dostaneme o stovky miliard korun víc, než kolik zaplatíme. Jsem sice pro úpravy některých kritérií návrhu, ale naše „ochota“ požadovat vždy a všude víc (z kapes ostatních), i když některé země čelí mnohem větším problémům, se mi nelíbí.
Pan Vondra by chtěl víc peněz i z „Fondu spravedlivé transformace“, který pomůže „uhelným“ regionům. Z něj máme dostat 90 miliard korun. Prý to nestačí, neb dnes (díky chybnému rozhodnutí vlády a parlamentu) dotujeme obnovitelné zdroje 40 miliardami ročně. Požadovat, aby ostatní připlatili na naše špatná rozhodnutí, včetně devastace naší krajiny nadměrným využíváním uhlí, je absurdní.
V textu také stojí, že „plán směřuje k dluhové a rozpočtové Unii“. Možností, jak financovat unijní rozpočet a jak splatit tento jednorázově vzniklý dluh (na podporu ekonomiky), je víc. Země mohou zvýšit své příspěvky, rozpočet Unie lze zmenšit, anebo se mohou dohodnout nové poplatky či daně, které rozpočet naplní. Jaká cesta bude zvolena, je věcí až budoucího jednomyslného rozhodnutí členů Unie.
O návrhu se začíná jednat a my musíme chytře prosazovat své zájmy. Ale také naslouchat argumentům druhých. Vítám, že pan europoslanec v textu oslabil důraz na vyhrožování vetem. V tak velkém společenství, jako je dnešní společná Evropa, nelze vyjednávat vzájemnými výhrůžkami. A vetovat něco, co je pro nás velmi důležité, je hloupé.
Naše ekonomika potřebuje dnes vnitřní podporu i podporu oživení v celé Unii (kam naše zboží prodáváme). A to je hlavní cíl unijního návrhu. Nedohoda či jen zdržení schválení by nás hodně poškodily. Nebyly by to škody jen v miliardách a tisících nezaměstnaných. Ještě dražší by bylo zpochybnění, že „naše společná Evropa“ řeší „společné problémy společně“.
Luděk Niedermayer, europoslanec TOP 09
Zdroj: Právo, 19.6.2020
