Klimatická změna pokračuje bez ohledu na to, kdo je právě americkým prezidentem, píše v komentáři pro Obnovitelně.cz europoslanec Luděk Niedermayer. Evropa navíc na transformaci může hodně vydělat.
Svět se podle odhadů nenachází na správné cestě k dosažení klimatických závazků pro rok 2030, jak byly stanoveny v Pařížské dohodě. Obavy o osud planety se prohloubily se znovuzvolením Donalda Trumpa americkým prezidentem, který odstoupil od Pařížské dohody už během svého prvního funkčního období. Jeho očekávané kroky vyvolávají otázky, jak bude klimatická politika USA vypadat nyní a hlavně jak to ovlivní zbytek světa.
Týká se to i Evropy. Při diskusi o nástupu Trumpa a jeho vlivu na zelenou politiku Evropy si ale uvědomme jednu věc. Energetická politika Spojených států je postavena na obrovských zásobách zemního plynu, kterými Evropa nedisponuje. Amerika proto zřejmě vnímá „dekarbonizaci“ též jako náhradu uhlí zemním plynem (a věru, emise tak podstatně klesnou), a zároveň tím posiluje svou bezpečnost.
Naopak v posílení energetické bezpečnosti a snižování emisí nemá Evropa jinou možnost než sázet na zdroje, které máme „pod kontrolou“, tedy větrnou a solární energii (eventuelně jádro, pokud budou jeho náklady přijatelné), samozřejmě doplněnou flexibilními zdroji a úložišti. Zemní plyn bude v Evropě hrát významnou roli, ale jeho role by měla být vyrovnávací, nikoliv dominantní, a bohužel jeho většinu bude muset Evropa poměrně draze dovážet (již samotný proces dovozu v podobě LNG je nákladný).
Nejen tedy proto, že v úsilí o snižování emisí je racionální pokračovat (jen tak snížíme budoucí náklady), ale též s ohledem na tento rozdíl by Evropská unie bez ohledu na přístup budoucí Trumpovy administrativy neměla svou strategii měnit. Změna klimatu pokračuje bez ohledu na to, kdo sedí v Bílém domě. Cesta za uhlíkovou neutralitou se v důsledku Trumpova prosazování fosilních paliv nejspíš zpomalí, ale směr světového vývoje, diktovaný též rostoucí dostupností čistých technologií, se nezmění.
Je také důležité si uvědomit, že ačkoliv Trumpova politika klade důraz na fosilní paliva, jednotlivé státy USA mají možnost prosazovat vlastní ekologická opatření. Kalifornie, pátá největší ekonomika světa, má vysokou míru autonomie v oblasti energetiky a emisních standardů a dekarbonizuje velmi rychlým tempem. Za zmínku stojí také fakt, že některé republikánské státy významně těží z investic do obnovitelných zdrojů energie.
Například Texas je lídrem v oblasti větrné energie, a to nejen v USA, ale i ve světě. Tudíž v Trumpově zájmu není zcela narušit již existující infrastrukturu investic do obnovitelných zdrojů.
Nad to, mnoho států americké federace má své, často poměrně striktní cíle. Obvykle v oblasti dosažení čisté výroby elektřiny a někdy též dlouhodobějších cílů pro emisní neutralitu.
Je nejvyšší čas se konečně oprostit od obav, že klimatické cíle jsou v rozporu s ekonomickou prosperitou. Je to právě naopak – nejen že dekarbonizace snižuje budoucí náklady, které globální oteplení vyvolá, ale též nabízí příležitost pro růst a inovace. Platí to i pro Česko. Podle nedávné analýzy z Hospodářských novin má naše země v porovnání 100 zemí druhý nejvyšší potenciál (hned po Německu) na transformaci vydělat. Náš průmysl a ekonomika tedy mohou mít nejvyšší prospěch z růstu produkce výrobků potřebných ke snižování emisí.
Našim (nejen) ekonomickým zájmem proto je, aby se tato odvětví rychle rozjela. Některé dnes převažující technologie, například v automobilovém průmyslu, které Evropa umí dobře, jsou již zastaralé a neefektivní. A v 21. století se ceny za doladění technologie 19. století k dokonalosti, obvykle neudělují. Měli bychom se proto soustředit na vývoj a export nových technologií, které budou hrát klíčovou roli v dekarbonizaci a energetické tranzici.
Tato strategie odpovídá i doporučením obsaženým v nedávné zprávě italského expremiéra a ekonoma Maria Draghiho o budoucnosti evropské konkurenceschopnosti. Pro Evropu je podle jeho závěrů též klíčové hledat cesty ke snížení ceny elektrické energie. K tomu vede cesta přes co nejvyšší využívání těch nejlevnějších zdrojů, kterými dnes jsou (velké) fotovoltaiky a větrné elektrárny. Postavení elektroenergetiky na jejich kombinaci se zdroji flexibilními, které cenu zvyšují, ale běží jen omezený čas, je cesta k levnější elektřině pro firmy i domácnosti.
Místo úhybných manévrů se proto soustřeďme na držení našich cílů vycházejících z naší situace silně odlišné od USA , které nejen zabraňují škodám souvisejícím se změnou klimatu, ale znamenají pro nás i důležitou konkurenční výhodu. Bez ohledu na to, kdo je americkým prezidentem.
