Niedermayer: Jak také sociální politika zdražuje bydlení

O tom, že za drahými byty je neskutečně složité povolování staveb, se píše hodně. Netransparentní a často zájmovými skupinami ovlivněné územní plánování měst a obcí má také svou nemalou roli. Podstatná je i koncentrace ekonomické aktivity do velkých měst, často ovlivněná špatnou dopravní obslužností jinde či nekvalitní infrastrukturou. A velkou roli hraje i „agrofertizace“ zemědělství, kdy stále silnější dominance velkých firem v zemědělství a výrobě potravin ničí nejen krajinu, ale odstraňuje z vesnic pracovní místa, která by tam jinak ale měla být a vznikat. Jako by toho nebylo málo, je zde ještě další vliv, který nám umožňuje být na čele (na druhém místě) Evropské unie v rychlosti růstu cen bytů a který „pomohl“ zcela odtrhnout cenu bydlení od příjmů drtivé většiny lidí ve velkých městech. Tou je paradoxně sociální politika. 

Narazil jsem na to na příkladu svého kamaráda Davida. Ten podniká v malé vsi kousek od Prahy. Právě přišel o mladého, šikovného pracovníka. Petr se rozhodl, že se odstěhuje do Prahy a vezme tam podobně placené místo. A jak to zaplatí, ptal jsem se, neb ceny bydlení v našem okolí jsou zásadně nižší než v Praze. Odpověď mne překvapila: spočetl si, že si s tím poradí díky státnímu příspěvku. 

Nezdálo se mi, že mladý pracovitý člověk s partnerkou by měl být zahrnut jako klient naší sociální politiky, ale spletl jsem se. 
Webová kalkulačka ukázala, že pokud se s partnerkou doberou k vykázanému legálnímu příjmu 28 tisíc měsíčně čistého, stát jim na bydlení za 12 000 nájmu (plus 2000 poplatků) ochotně přispěje 1644 korun. Petr se tak zapojí do skupiny více než 200 tisíc rodin a jednotlivců, kteří si bydlení takto zlevní (bez ohledu na jeho formu). 

Kalkulačka mne zaujala, a tak jsem zjistil, že i rodině o třech lidech se slušným čistým příjmem 40 tisíc pomůže stát, s nájmem bydlení za 20 tisíc symbolicky přispěje (1288 korun), ale pokud by příjem byl „jen“ 35 tisíc, šlo by již o 3038 korun. Samozřejmě, s velmi nízkými příjmy příspěvek dramaticky roste (příjem 25 tisíc, bydlení za 15 tisíc, příspěvek 6250 korun – všechna data pro Prahu, kde je příspěvek nejvyšší). 

Pokroucený trh 

Co to „ekonomicky řečeno“ znamená? Třeba to, že i lidé se schopností dosáhnout slušného příjmu mají možnost si místo sladění svých příjmů a výdajů sáhnout na peníze od státu a pořídit si bydlení, na které „nemají“ (samozřejmě, pokud by Petr pracoval v oblasti, kde je možno rozdělit mzdu na tu vykázanou a ne, tak stát obere nejen o daně, ale ještě neoprávněně získá tento příspěvek).

Pomoc lidem znevýhodněným nebo těm, kteří jsou dočasně ve složité ekonomické situaci, patří k základním úkolům civilizovaného státu. Ale takovýto mechanismus, časově neomezený, docela dobře zneužitelný, lze obhájit těžko (a to i v situaci, kdy stát stojí „jen“ něco přes 700 milionů korun a jistě spousty desítek milionů na vyplácení).

Píšu o tom ale hlavně proto, že i tato zřejmě dobře míněná politika pomáhá tlačit ceny za bydlení pro všechny nahoru. A navíc, velká část této „sociální politiky“ končí u občanů ekonomicky dobře si stojících (vlastníků bytů k pronájmu či developerů).

Není pochyb, že dvě stovky tisíc příjemců již mají vliv na ceny na trhu s bydlením. Zatímco Petr by bez příspěvku hledal nájem o jeden až dva tisíce levnější, nyní poptává byt „lepší“. Ve skutečnosti dostane ale byt dražší, neb v tomto segmentu je poptávka vyšší (bez příspěvku by část lidí do Prahy nezamířila, část by poptávala levnější byt). Vyšší poptávka a ceny v jednom segmentu (řekněme 10 až 15 tisíc měsíčně v Praze) tlačí vzhůru ceny v segmentech vyšších. Takže, připlatí si i ti, co vše platí „ze svého“. 

Navíc, protože výše nájmů je spojena s cenou bytů, vyšší jsou i ceny bytů. A celý mechanismus pak účinně podpoří lidi s vysokými úsporami a majetkem – ti mohou dražší byty koupit (a často je již vlastní) a pak je ochotně za tyto vyšší ceny pronajímají. Není tedy divu, že k překvapení řady odborníků silně rostou ceny i bytů, které mají nízkou kvalitu a jsou v horších lokalitách – neb ty slouží k pronájmu, což je dáno jak atraktivitou práce ve velkých městech, tak ale i touto politikou státu.

Státu se prostě podařilo omezit fungování mechanismu, kdy se vůle majitele bytu ho co nejlépe pronajmout střetává s možností a ochotou nájemce cenu zaplatit. Do hry totiž vstupuje možnost, že rozdíl dorovná stát. 

Pomoc ano, ale jen potřebným

Vůbec tím nechci říct, že stát nemá slabé, znevýhodněné či dočasně v problémech nalézající se lidi podporovat. Má, a to výrazně a efektivně. Ale u těch, kde to je možné, je systém má a musí motivovat, aby své ekonomické a udržitelné místo ve společnosti našli, nespoléhali na pomoc státu a buďto své výdaje přizpůsobili příjmům, nebo příjmy výdajům (což pro Petra bezesporu platí). 

Z pohledu rozhodování státu je pak třeba nejen přemýšlet nad tím, jak budou vypadat titulky v novinách nebo posty na Twitteru oslavující další „bude líp“, ale také nad tím, jaké má každá politika náklady (tento systém, stojící na neustálém prověřování podkladů, bude drahý) a také jaké má důsledky pro fungování trhu. Zde nejsou vůbec malé. 

Pokud by existovala shoda, že třeba i Petr si „pokus“ o novou pracovní kariéru ve velmi drahé metropoli zaslouží, měl by se dočkat pomoci maximálně na pár měsíců, ale lépe žádné. Asi by se ukázalo, že by si za bydlení totiž opravdu moc nepřiplatil.