Niedermayer: I složité evropské otázky musíme lidem vysvětlovat

Evropská unie prochází v posledních letech poměrně turbulentním období. Jak by podle Vás měla EU vypadat za příštích pět let?
Následujících pět let by nemělo být obdobím revoluce, pokud se samozřejmě ve světě nestane nic dramatického. Architektura EU se změnila do značné míry v důsledku ekonomické krize. Vzniklo nepřeberné množství regulací i dalších dokumentů, jako je Barnierova iniciativa plynoucí z práce Liikanenovy komise ohledně struktury komerčních bank. Podle mě je klíčové uvést kvalitně tyto věci v život. Nejenom v Evropě, ale i u nás vidíme mnoho legislativních záměrů, které jsou prohlasovány, ale pak neplní svůj účel. Dále je důležitá reakce na aktuální vývoj. Konec konců příkladem nám může být právě oblast ekonomiky. O změnách v roli Unie v některých jejích částech, se mluvilo posledních deset let, ale nikdy nepřišla dostatečná politická podpora. Realita je taková, že největší změny přicházejí s vnějšími tlaky. Když nyní vidíme chování Ruska, je to nepochybně věc, nad kterou se EU musí zamyslet a přijít s odpovědí. Ne v horizontu týdnů, ale z hlediska obecného fungování EU. Další takový faktor je vývoj na severu Afriky, jehož důsledkem je zvyšující se imigrace. Ta má vliv nejen na země jižní Evropy, ale na EU jako celek.

Mluvil jste o ekonomice, která je Vám jako bývalému viceguvernérovi České národní banky jistě nejbližší. V této oblasti ale Evropský parlament nemá příliš mnoho pravomocí. Co konkrétně může europoslanec udělat?
V řadě diskuzí například k bankovní unii sehrával europarlament poměrně významnou roli. V médiích je diskutovaná celková architektura, která se většinou oproti původnímu návrhu příliš dramaticky neliší, i když zrovna v případě bankovní unie vypadl pilíř společného pojištění vkladu. Ďábel je ale vždy v detailu. Lidé, kteří jsou kvalifikovaní posoudit konkrétní detaily regulace, mohou vznášet v rámci frakce podněty na změny a také se mohou podílet na procesu sladění názoru mezi Radou a Parlamentem. Vrcholná architektura je jedna věc, ale ta je naplněna velmi složitými technickými normami.

Fiskální pakt nesmí být jen symbolem

Podívejme se nyní na Váš program. Ten byl schválen již na konci minulého roku, tedy v době, kdy se o Vás ještě jako o lídrovi TOP 09 a STAN nemluvilo. Předpokládám tedy, že jste vliv na vytváření tohoto programu neměl. Vidíte v něm něco, co tam z Vašeho pohledu chybí nebo s čím nesouhlasíte?
Než jsem se rozhodl, jestli bych do toho eventuálně šel, tak jsem si samozřejmě program důkladně prošel. Pro mě jsou důležité tři dimenze. První je u nás nepopulární evropanství. Z programu je vidět, že TOP 09 se profiluje jako strana, která rozumí tomu, co je to Evropa, co pro nás znamená a nijak v tom nemystifikuje, což u nás není úplně obvyklé. Je jí jasné, že naše budoucnost je evropská budoucnost a naopak ta evropská budoucnost je založená na budoucnosti států. Druhá věc je ekonomická část, kde se TOP 09 jednoznačně staví kladně k ekonomické zodpovědnosti. Zatřetí, což není u ekonomů možná úplně obvyklé, jsou pro mne důležité záležitosti týkající se udržitelnosti životního prostředí. Ty považuji za jednu ze stěžejních agend a TOP 09 ji dobře pokrývá. Kdyby nebyla míra identifikace mezi mnou a programem TOP 09 dostatečně vysoká, tak bych do toho nešel.

V současné době je jednou z mediálně nejskloňovanějších ekonomických problematik otázka přijetí takzvaného fiskálního paktu. V jeho přijetí toho Evropský parlament příliš mnoho nezmůže. Nicméně Vy jako člověk veřejně jeho přijetí podporujete, což v současnosti dělá i nová česká vláda. S tím musíte být tedy spokojen…
Je to mnohem složitější, než jak to působí v médiích. Z fiskálního paktu se stala symbolická věc. Pro mě z nepochopitelných důvodů se pan premiér Nečas na poslední chvíli rozhodl, že ho nepodpoří. Upřímně řečeno se nic katastrofického nestalo, s Brity by stejně nikdo nepohnul. Nicméně to, že tato smlouva vznikla jako mezivládní dohoda, je nežádoucí, protože to zakládá vícerychlostní Evropu. Ta se na začátku zdála leckomu jako dobrý nápad, ale na konci může vzniknout něco, co je zejména pro malé země velmi nevítané ne-li nefunkční.

To je ale jen velmi malá část problému. Fiskální limity byly dřív vágně upravené v paktu Stability a růstu. Během krize to bylo přetaveno do fiskálního paktu, který je součástí dohody o koordinaci měnové unii. Ovšem kromě toho tuto oblast upravuje i takzvaný six-pack a two-pack, obsahující obdobná pravidla, A ty jsou řádnou součástí legislativy a v Česku platí. Chybí mi u nás diskuze o tom, co jsme už schválili a kam se koordinace politik posouvá. A pochopení toho, kam se požadavek na „odpovědnou fiskální politiku“ v důsledku zkušeností z minulých let v Unii posunul…

Vláda k přijetí paktu potřebuje podporu dalších poslanců, mluví se právě o TOP 09. Poté, co kabinet fiskálnímu paktu řekl ano, uvedl místopředseda strany Miroslav Kalousek, že by mělo být jeho přijetí spojeno s přijetím finanční ústavou. Hrozí, že by se přijetí fiskálního paktu mohlo ještě u nás zadrhnout?  
Nejde jen o fiskální ústavu, ale o to, co přijetí Paktu znamená. Fiskální pakt vznikl za konkrétní situace, kdy eurozóna byla pod tlakem finančních trhů, a potřebovala tak přijít s něčím dostatečně razantním. Pakt byl proto od začátku designovaný tak, že se týká zemí eurozóny a zemí, které se k němu dobrovolně přihlásí. Pokud se země, jako je naše, nepřihlásí k jeho obsahu, a přistoupí k němu jen formálně, nemá na ni prakticky vliv. Já s panem Kalouskem naprosto souhlasím. Říct jenom, že stahujeme náš nesouhlas a děláme to proto, že se nás to netýká, jak to dělá vláda, mi připadá jako zvláštní pozice. Podle mě bychom se měli přihlásit k těm pravidlům, a je to navíc o to snazší, jelikož ČR je zdá se už plní, tedy alespoň ta rozpočtová, kterých se vlády nejvíc bojí.

O fiskální ústavě probíhá diskuze už velmi dlouho, myslím si, že se stala obětí předčasných voleb. Když už se opoziční strany cítily silnější v tom, že vyhrají, uvědomily si, že fiskální ústava by pro ně byla něčím nadbytečným, omezujícím a nepříjemným. To je podle mě špatný úhel pohledu, protože odpovědnou fiskální politiku musí země dělat především kvůli sobě. Často se mluví o suverenitě fiskální politiky a odpovědnosti, nicméně vláda je suverénní a může dělat ve fiskální oblasti, skoro co chce, ale jsou to občané, kdo důsledky možných chyb nesou a jsou zodpovědní a zaplatí dluhy. První věc je, že potřebujeme zodpovědnou fiskální politiku kvůli sobě, ale důležité pro nás je, aby ji prováděly i další země EU. Když se kterákoli z větších zemí, která je mimo jiné odbytištěm našich výrobků, dostane do problémů, my to také odskáčeme. Takže my bychom měli být ti, kdo by měl požadovat, aby to fungovalo. Proto bychom se k tomu měli přihlásit a požadavky plnit. Jen pak totéž můžeme chtít po ostatních…

Operaci „vysávání bank“ neznám

Další velká diskuze se vede okolo vznikající bankovní unie. Vy jste příznivcem našeho zapojení?
Bylo by zjednodušující tvrdit, že bylo hned od začátku jasné, že to dobře dopadne. Závěrečná kontura ještě neexistuje a teprve 20. března došlo k politické dohodě nad politickým uspořádáním jednotného rezolučního mechanismu (SRM), což je klíčové. Konec konců i v našem programu se píše, že transfer pravomocí musí být následován transferem odpovědností.

Bankovní unie je složitý konglomerát pravidel. Když přechází dohled na nadnárodní Evropskou centrální banku, tak musí být doprovázen i nástrojem na řešení krizí na stejné úrovni. Myslím si, že teď už existují definitivní kontury balíčku a u nás by měla být zahájena seriózní neideologická diskuze, zda se máme připojit. Od začátku jsem věřil a doufal, že ten balíček bude dobrý, a myslím, že je, a to zejména pro země s hluboko integrovaným finančním systémem do EU, jako máme my. Taková ta naše iluze, že všechno děláme lépe, a když se k bankovní unii připojíme, doplatíme na to, je nesmyslná.

Bankovní krize se periodicky opakují v závislosti na kvalitě regulace a výkonu dohledu. Takže jakkoliv je náš bankovní sektor dnes v dobré kondici, třeba za patnáct let to může být úplně jinak. Důležité je si také uvědomit, že když mluvíme o „našich“ bankách nebo „našich“ podnicích, mluvíme o firmách operujících na našem trhu, které mají vliv na naši ekonomiku, ale ne o věcech, které vlastní stát. To jsou soukromé instituce. Potřebujeme, aby dobře fungovaly s co nejmenším rizikem a podle mě by k tomu bankovní unie mohla pomoci.

Jako protiargument proti bankovní unii nejčastěji zaznívá strach, že by zahraniční matky mohly „vysávat“ české dceřiné banky. Je třeba se obávat? 
Bavil jsem se o tom s různými finančníky a sám jsem se ve financích pohyboval dlouho, ale žádnou operaci „vysávání“ neznám. Dokud jsou banky separátními institucemi, což ty akciové společnosti, velké české banky jsou, tak managementy nesou zákonnou zodpovědnost za to, že je dobře spravují a určitě nedopustí pokles jejich kapitálové síly. Nemyslím si, že uvnitř finančních skupin by neměly probíhat finanční transakce, protože skupiny vznikly od toho, aby vzájemně využívaly společné zdroje. My jsme v situaci, kdy v ČR mají banky přebytek zdrojů, a protože ekonomika do loňska nerostla, tak zároveň nebyla poptávka. Potom je racionální zvažovat, zda ty zdroje neumístit na trhy, na kterých je po nich poptávka. Podobně jsme na začátku transformace vtahovaly zdroje z celé Evropy i světa, protože naše ekonomika měla potenciál pro jejich větší zhodnocení. Ten zmiňovaný strach považuji za ekonomicky škodlivý a z hlediska fungování jednotného trhu nežádoucí, protože pokud bychom si řekli, že na jedné straně chceme u nás vyrobené Škodovky, Peugety, Citroeny, Toyoty či Hyundaie vyvážet do celého světa, ale bankovní peníze nám tady nechte, tak je absolutně jasné, že takhle systém nemůže fungovat.

Ekonomické otázky jsou obecně pro voliče složité a může u nich vznikat přílišné zjednodušení, které vede až k desinterpretaci. Vy jste nedávno řekl, že kdybyste se stal europoslancem, tak jednou z věcí, které byste chtěl dělat, je více podobné problémy vysvětlovat lidem. Jak si to máme konkrétně představit?
U fiskální politiky je to celkem jednoduché, protože lidé si ještě pamatují důsledky toho, když byla fiskální politika špatná. Jde o to si nedávný vývoj připomínat, uvědomit si, že jsme v minulých letech s poměrně bolestivými důsledky snížili deficity rozpočtu. Nesmíme se dostat do situace, kdy jsme něco těžko nabyli, ale lehce pozbyli. U fiskální politiky je to dobře komunikovatelné, u bank je to o něco složitější. Ale věřím, že lidé pochopí, že v rámci většího systému budou banky stabilnější, protože my nejsme ostrůvek jak ekonomický, tak finanční, který by se dal ohraničit. Sám ale vím, jak je to s tím „zjednodušováním“ složité. Když napíšu něco, co je podle mě extrémně jednoduché, stále v TOP 09, stejně jako v novinách a časopisech, pro které jsem psal, slyším, že je to pořád moc složité. Na tom se dá ale pracovat a jsem na to připraven...

Budou na to lidé slyšet?
Nejde o to, že se ze dne na den z posledního občanu ve vísce s 20% nezaměstnaností stane takzvaný eurohujer. Funguje to u lidí, kteří o to mají zájem, ale dostávají dosud zkreslené informace. Je to proces, nemám iluze bez ohledu na to, jestli budu poslancem nebo ne, že se to přes noc změní.

Není asi překvapivé, že se mi pan Juncker líbí

TOP 09 je součástí Evropské lidové strany (EPP), stejně jako i KDU-ČSL. Teoreticky by si tedy měly být programově podobné. Kde vidíte rozdíl mezi těmito partajemi?
Aby měla strana v Evropském parlamentu vliv, musí být součástí silné frakce. Aby byla frakce silná, musí sdružovat strany, které nemají 100% názorové překryvy. Mohla byste se mě také zeptat, jaký mám názorový překryv s panem Orbánem (maďarský premiér, předseda kontroverzní strany Fidesz; pozn.red.), a zjistili bychom, že ho opravdu velký nemám. Dovedu si představit, že s lidovci, zejména s jejich reprezentanty, které znám, se na celé řadě věcí dohodneme. TOP 09 má určitě mnohem větší akcent na ekonomiku a pochopení role EU pro ČR. Tam jsme podle mě trochu dále. Lidovci mají svá klasická témata, ale myslím si, že zrovna my a lidovci se v konkrétním hlasování příliš lišit nebudeme.

Podle mě je řada věcí na národní úrovni, ve kterých by se dala najít snazší shoda mezi lidovci a námi než mezi lidovci a vládou. Mluvím například o zdravotních poplatcích. Musíme si ale uvědomit, že frakce někam směřuje, ale je asi více heterogenní, než jsme zvyklí z českého parlamentu.

Kromě Evropského parlamentu dojde také ke změně Evropské komise. Jaké vlastnosti by podle Vás měl mít český eurokomisař?
Myslím si, že je potřeba vysoká míra odbornosti, protože Komise je vlastně věcný hybatel, který ve většině případů plní agendu, jež ji zadává Rada. Na druhou stranu i v Čechách vidíme trend, že jakkoli státy tvrdošíjně trvají na tom, že každý bude mít vlastního eurokomisaře, tak jejich eurokomisař není ve skutečnosti „jejich“, protože působí ve prospěch Evropy a nikoliv své země.

Připadalo mi ale, že poté, co byl po politickém boji určený třeba i náš současný komisař, oddálil se nám více, než bylo nutné. Kdyby byl komisař blíž České republice, tím neříkám nutně vládě, nebylo by to úplně špatné. Mě spíš ale zajímá diskuze o šéfovi Komise.

Na jeho výběr by po letošních volbách chtěly mít evropské strany daleko větší vliv, a navrhují proto své vlastní kandidáty na tento post. Kandidátem evropských lidovců je bývalý šéf Eurogroup, tedy ministrů financí zemí eurozóny, a někdejší lucemburský premiér Jean-Claude Juncker. Jak se na tento výběr díváte?
Mně se ne asi překvapivě pan Juncker velmi líbí. Na rozdíl od oponentů tohoto systému nepovažuji za špatné a nežádoucí, že strany hovoří o svém kandidátovi. Ono to automaticky neznamená, že říkají, že ho prosadí. Myslím si, že z hlediska transparentnosti jsou evropské volby velmi složité. Část lidí tomu rozumí a přemýšlí o tom, že když si zvolí určitou kandidátku, tak ta zasedne ve frakci, která se pak při volbě Komise bude chovat určitým způsobem. To považuji za docela zajímavé téma, i když je to spíš pro fajnšmekry na fungování Unie. Většina populace zřejmě ani neuvažuje o tom, že by k volbám šla, notabene o tom, v jaké frakci ta kandidátka patří a jakou pozici má frakce v Evropském parlamentu.

Mimochodem euroskeptická pozice, kterou můžeme třeba u nás od ODS sledovat, je v tomto případě úplně typická. Část lidí prosazuje, aby šéf Komise byl pokud možno neznámý, nevýrazný byrokrat. Ale v okamžiku, kdy se to podaří prosadit a Komise začne fungovat, začnou říkat, podívejte se, jak je Komise nevýrazná, ta Evropou hýbat nemůže. Já bych tam pana Junckera viděl rád jak z odborného, tak z politického hlediska. A nejen proto, že přichází z malé země.

Podle představy europoslanců by se volby měly tímto způsobem více personifikovat. Bude TOP 09 Junckera v kampani reflektovat?
To bude asi záležet na poptávce. Věřím, že je to dobrý krok a že je to velmi dobrý kandidát, ale asi to nebude to, co bude hýbat volební kampaní. Vysílá to ale signál, kam by frakce měla směřovat, co by mohly být pro novou Komisi podle lidovců stěžejní otázky.

Vrátila bych se ještě zpět k českému komisaři. Je nějaké portfolio, o které bychom podle Vás měli usilovat?
Nemá smysl usilovat o nějaké portfolio a zároveň mít kandidáta, který se orientuje na něco docela jiného. Navržení kandidáti ne padající z Marsu, jsou vybírání v důsledku demokratického principu. Lidé rozdali hlasy ve volbách, to vedlo ke vzniku vlády, která komisaře navrhne. Vláda by podle mě měla udělat to, co je pro nás a pro Evropu to nejlepší. Sladění možného a reálného portfolia a odbornosti kandidáta je určitě důležité.

Samozřejmě zde existuje otázka reálné síly, takže některé oblasti jsou pro nás méně reálné, na druhou stranu podle mé zkušenosti v okamžiku, kdy existuje někdo, kdo má nepopiratelně kompetenci v určité oblasti, je mnohem snazší k němu přiřadit portfolio.

Jaké ambice má TOP 09 pro následující volby?
Byl bych především rád, kdyby lidé k volbám přišli a nenaplnily se předpovědi, že bude účast nízká. Doufám, že naše kandidátka a program lidi osloví a že bychom na dva až tři mandáty mohli dosáhnout.