Pravidelné vládní rozhodování, zda se vydat k euru, či nikoliv, bude letos rušnější než v minulosti. Část vládní koalice totiž nesdílí tradiční českou „opatrnost“, ne-li až „skepsi“ ke vstupu do eurozóny. Zároveň má naše ekonomika vážné potíže s růstem, a jakkoliv přijetí eura „nedělá ze Zimbabwe Švýcarsko“, byl by to příspěvek k vyššímu růstu v budoucnu.
Do diskuse se jistě promítne i to, že v rozporu s očekáváními neochránila samostatná měnová politika naši zemi od vysoké inflace. (To je něco jiného než spekulativní tvrzení, že s eurem by byla inflace nižší.) Existují ale i další faktory, jež by u jednacích stolů měly zaznít.
Návrh „dělat nic“, který se dá od ministerstva financí vedeného představitelem strany k euru spíše skeptické, bude zřejmě stát na několika „tradičních“ a některých „dočasných“ argumentech. Dočasnou povahu by měl poukaz na neplnění maastrichtských kritérií. Tento argument navíc nemá velkou relevanci. Nejenže je docela dobře možné, že už v příštím roce na tom budeme s plněním kritérií dobře. Cesta k euru především trvá fakticky více než tři roky, kritéria musí být splněna až na jejím konci. Při prvním kroku, vstupu do kurzového režimu ERM2 (jde o závazek držet kurz v pásmu +/- 15 procent), není plnění kritérií požadováno.
Celý komentář pana europoslance Luďka Niedermayera si můžete přečíst zde.
Luděk Niedermayer, ekonom a europoslanec TOP 09
