(editovaný přepis rozhovoru s europoslancem TOP 09 Luďkem Niedermayerem)
Jak jste spokojený s vyjednanou dohodou?
Zatím to není žádná dohoda. Zatím je to takový milník, kterým podmiňovala evropská sedmadvacítka to, aby se začalo vyjednávat o části, která je pro Británii a koneckonců i pro firmy a občany velmi důležitá. To znamená ekonomické vztahy a podle mého názoru tady odvedl předseda komise Juncker hodně dobré politické práce. V minulém týdnu to vypadalo, že dny premiérky Mayové mohou být sečteny, pokud se nepodaří dosáhnout nějakého průlomu a pokud nepřijede do Londýna s tím, že se začne vyjednávat o druhé fázi. Rozhodnutí, které Evropská komise udělala a které prezentoval její předseda, je do určité míry politické, protože chce pokračovat v tom jednání. Myslím si, že kdyby k této dohodě nedošlo, tak by vyvstala otázka, jak by se dál vyvíjela vnitřní politika v Británii, a to by bezesporu další postup vyjednávání o brexitu zkomplikovalo
Rozumím správně z toho, co jste říkal, že neočekáváte ani na jedné straně nějaký problém s posunem jednání do další fáze, jak na straně Evropské unie, tak na straně Británie?
Myslím si, že rozhodnutí, které učiní představitelé členských zemí příští týden, bude také politické. Koneckonců, dokud nebude dohodnuto vše, tak není dohodnuto nic. Je lepší se teď přesunout do druhé fáze jednání, protože času je strašně málo. Nesmíme zapomenout, že dohoda, která by měla už opravdu nastínit co se stane po okamžiku Brexitu, by měla vzniknout rychleji než během roku, protože ji bude čekat poměrně komplikované schvalování nejenom členskými zeměmi, ale také Evropským parlamentem. Myslím si, že je to dobrá zpráva a během toho vyjednávání Londýn ukázal už trochu více pochopení pro to, co je třeba udělat, aby nějaká rozumná dohoda vznikla.
Je vůbec reálné, aby ta dohoda vznikla dříve než za rok, vzhledem k tomu, že teď už se vyjednávalo rok a půl?
Úplně reálné není, aby vznikla opravdu komplexní dohoda, která nastaví ekonomické vztahy mezi Británií a evropskou sedmadvacítkou. Hlavní důvod je ten, že Britové se rozhodli nejenom opustit Evropskou unii, ale vystoupit i z celní unie a ze společného trhu. To znamená, že bude třeba vyjednat komplexní obchodní dohodu. Něco podobného, jako jsme vyjednávali s USA, Kanadou, Japonskem nebo s Jižní Koreou. Tento proces trvá velmi dlouho. Proto Britové přišli s konceptem, že ještě nějakou dobu, pravděpodobně dva roky poté, co formálně opustí Evropskou unii, zůstanou součástí Evropské unie z toho ekonomického smyslu. Pouze se vzdají svého politického vlivu. Ale i toto musí být projednáno a Vy jste dobře zmínili, že prezident Tusk řekl, že tato dohoda znamená, že pro Británii musí platit všechno. Tento přístup na britské straně zřejmě najde řadu kritiků.
Hlavním tématem posledních hodin, o kterém se mluvilo, byl režim na hranici mezi Irskem a Severním Irskem. Británie řekla, že nebude pevná hranice, ale zároveň mluví o zachování ekonomické integrity Británie. Jaký režim by tam mohl ve výsledku panovat? A to i s ohledem na to, že premiérka Theresa Mayová prosazuje odchod z jednotného trhu a celní unie.
To je právě ten problém. Připomíná to trochu kvadraturu kruhu, něco, co se v praxi úplně dobře nedá udělat, protože to vypadá, že Severní Irsko by mělo mít volný obchod. Bylo by součásti Spojeného království a zároveň volně obchodovalo s Irskem, které je součástí jednotného trhu. Mám pocit, že zde premiérka Mayová ukázala určitou míru flexibility. Koneckonců dohoda z pondělí říkala, že regulatorní režim Severního Irska bude odpovídat režimu Evropské unie. Tento svůj postoj poté neprosadila přes svého partnera ze Severního Irska a musela ho nějakým způsobem modifikovat. Je to velmi důležitá součást té celkové dohody, která by na konci měla být uzavřená. Obávám se však, že nikdo přesně neví, jak to konkrétní řešení má vypadat.
Může toto celé vyústit právě v to, že by Británie přeci jenom nakonec zůstala v celní unii a na jednotném trhu?
Dnešní konzervativní vláda toto není dle mého názoru schopna udělat, i když si myslím, že je po tom intenzivní volání, zejména ze strany firem v Británii. To, co přineslo závěrečnou dohodu, která umožnila Junckerovi deklarovat, že bylo dosaženo dostatečného pokroku, bylo jakési vyjádření, že celá Británie se nebude příliš odlišovat od regulatorního rámce Evropské unie. Pod to spadá, že by Británie mohla zůstat v celní unii nebo na jednotném trhu, ale zároveň to může být také něco jiného, co si já dost dobře zatím nedovedu představit. Myslím si, že to i nadále zůstává otevřené, a bohužel obrovskou roli v těch vyjednávání hrají velmi napjaté vztahy uvnitř britské vládnoucí politické strany.
Obě strany by teď měly identifikovat oblasti vzájemného pochopení a celkový rámec budoucích vztahů. Co si pod tím představit a na jaká témata by se tedy měla Evropská unie podle Vás zaměřit?
Pravděpodobně půjdeme dvěma směry. Jeden bude řešení na následující dva roky, kde jednoznačně předpokládám, že naší vyjednávací pozicí bude to, že z hlediska obchodních vztahů se oproti dnešnímu stavu nic nezmění, tedy že budou fungovat zcela stejná pravidla. Cokoliv jiného je dle mého názoru nepřijatelné. A pak se bude vyjednávat o obchodní dohodě, na kterou by mělo být o dva roky více času. Tam je naprosto jasné, že Britové budou mít prioritu, aby si zajistili otevřený přístup na ty trhy, které jsou pro ně nejvíce významné. Jedná se zejména o trh finančních služeb a o automobilový trh, protože Britové jsou výrobcem automobilů a také velké části automobilových dílů. To budou zřejmě dvě nejvíce stěžejní oblasti a evropští vyjednávači si toho budou pravděpodobně vědomi a budou chtít, aby, pokud se něčeho takového Britům dostane, to bylo vykoupeno tím, co bude reprezentovat zájem unijní ekonomiky a našich firem. Bude to velmi komplikované jednání, obchodní smlouvy se obvykle dojednávají téměř deset let a stihnout to za 3 roky bude opravdu problém. Britové navíc budou samozřejmě pod mnohem větším tlakem, protože jejich firmy přicházejí o přístup na trh, který má řádově 450 milionu obyvatel, zatímco opačným směrem se bavíme o 60-70 milionech. Takže to bude pro Brity velmi komplikované, budou tahat za kratší konec provazu lidově řečeno.
Zdroj: ČT 24, 8. 12. 2017
