Niedermayer: Čistota půl zdraví

EU se chystá přimáčknout automobilky ke zdi 

Evropská unie chystá výrazné zpřísnění norem u osobních aut. Pokud příští týden projdou připravené návrhy, budou nově vyráběná auta spotřebovávat podstatně méně fosilních paliv a emisemi zatíží méně životní prostředí. A vše nasvědčuje tomu, že dohoda Evropské rady (ministři unijních zemí) a Evropského parlamentu dokonce zpřísní původní návrh Evropské komise, která chtěla, aby na konci příštího desetiletí, v roce 2030, auta emitovala o 30 procent oxidu uhličitého méně než na jejím počátku. Zní to jako překvapivý výsledek v oblasti, která se změnám brání. 

Mocný autoland 

Ve hře jsou emoce (každý má pocit, že autům rozumí) i hodně peněz. Pro automobilky není snadné snižovat emise a tedy spotřebu aut o další desítky procent (už dříve bylo rozhodnuto, že výrobci musejí do roku 2020 snížit průměrné emise na 95 g na kilometr, což je proti 130 g na počátku desetiletí značný posun). Nesnadné to je zvláště v situaci, kdy výrobci vydělávají na větších autech s větší spotřebou než v minulosti (SUV). Jenže s přísnými emisními limity mají být spojeny vysoké pokuty za jejich neplnění – za 1 g překročení hrozí automobilkám pokuta 95 eur na každé vyrobené auto. 
Dalším problémem pro výrobce je, že k nižším průměrným limitům nevede cesta bez zavádění aut s velmi nízkými emisemi, tedy elektromobilů či hybridů. V těchto oblastech Evropané ztrácejí, což vyžaduje investice. Je tu i vidina nižších zisků automobilek, neboť jeho část u nízkoemisních aut směřuje k výrobcům baterií. Proměna evropského byznysu s auty navíc přinese konec řady tradičních dodavatelů či služeb (elektroauta mají méně dílů a vyžadují méně servisu). 
Přesto lobbistická mašinerie automobilek podporovaná politiky (včetně pozic české vlády) v souboji o limity příliš neuspěla. Důvody jsou ale pochopitelné. Změna klimatu, zdůrazněná extrémním počasím, oslovuje stále více lidí. Ti cítí, že promeškat příležitost, kterou nové technologie umožňují, by bylo chybou. A nižší emise CO2 slibují i nižší účty u pumpy. Za chystaným razantním omezením emisí je třeba hledat i zkušenosti, které politici s automobilkami udělali. Obcházení emisních pravidel stálo tisíce lidí zdraví, či dokonce životy a podrylo důvěru nejen v evropský autoland, ale i ve fungování států a v tržní soutěž. 
Ekonomicky závažnější problém je otázka investic do nových technologií. Již dnes automobilky na tuto oblast vynakládají obrovské prostředky. Ovšem většina peněz do rozvoje elektromobility nesměřuje do výzkumu v Evropě, ale v Číně. Jde údajně o výsledek regulace čínské vlády, která auta s nulovými emisemi vyžaduje a k nim chce i vznik výzkumných kapacit. Evropský automobilový průmysl se tak může časem přetvořit z centra nejlepšího světového know-how na „montovny“ nakupující technologie z Číny. Tím by došlo ke ztrátě pozic na globálním trhu. 

Dobrý, nebo špatný odhad? 

Ovzduší nedůvěry a tlaku lobbistů (jak automobilek, tak i zastánců přísných limitů) není nejlepším prostředím pro hledání optimálního řešení. Ve hře je však hodně. Přílišný tlak na snížení emisí může rychle zdražit auta a dostat výrobce do ekonomických problémů. Pokud však Evropa nástup nových technologií zaspí, nedostojí závazkům v ochraně klimatu a může přijít o vedoucí úlohu v automobilovém průmyslu a s ním spojeném výzkumu. Což by byla ještě větší ztráta. 
Nalezení vhodné míry regulace je proto nesnadné a až budoucí roky ukážou, jak dobrý odhad teď unijní instituce mají. Automobilky jsou nedůvěřivé a obviňují politiky ze sabotáže své práce. Větší míra reflexe z jejich strany by ale neškodila, stejně jako odpovědnost šéfů nejen za firemní zisky v dalších čtvrtletích, ale i za budoucnost automobilového průmyslu v Evropě. A více ohledu na lidi, kteří na našem kontinentu žijí.