Šedesát procent české populace jsou debilové, pravil před mnoha lety moudře Miloš Zeman a jeho rodné straně toto moudro patrně nějak zakódoval do DNA. Jinak lze totiž těžko pochopit jistotu, s níž se Jiří Paroubek a Bohuslav Sobotka pokoušejí přesvědčit národ svou inzercí i v poskytovaných rozhovorech, že oni byli ti fajnoví hospodáři se státními prostředky, zatímco Kalousek s Topolánkem zasekli v roce 2009 nezodpovědně do státních financí největší sekeru v dějinách o rozměru 192 miliard korun.
Pojďme počítat spolu, jak by se za podmínek dnešní ekonomiky dařilo ministru financí Sobotkovi.
Růst ekonomiky o jedno procento zvyšuje příjmy státního rozpočtu minimálně o dvanáct miliard korun, spíše o něco více. Lze tedy důvodně předpokládat, že opačný vývoj bude mít obdobný průběh. Ve skutečnosti má pokles výkonnosti o něco horší dopad.
Počítejme však s průběhem pro Sobotku příznivějším. Takže jeho první rozpočet pro rok 2003 skončil deficitem 109,1 miliardy při růstu HDP o 3,6 procenta. Loni ekonomika poklesla odhadem o čtyři procenta, což je růstový rozdíl 7,6 procentního bodu. To vynásobme dvanácti a přičtěme k oficiálnímu schodku. Dostaneme částku 200,3 miliardy, kterou by skončil první Sobotkův rozpočet, pokud by se ekonomika vyvíjela v roce 2003 stejně jako v roce 2009. V roce 2004 by rozpočet skončil cifrou minus 195,7, potom minus 179,9 a poslední Sobotkův rozpočet v roce 2006 by byl rekordním deficitem 227,2 miliardy korun. A to k tomu nepřičítáme nějakých pětadvacet miliard dodatečných protikrizových výdajů z roku 2009.
Ne že by snad byli naši pravicoví politici obzvláště přísnými šetřílky a nesmiřitelnými bojovníky s deficitem. Hluboký strukturální problém veřejných rozpočtů moc nepořešili, ale také na to neměli moc času a dostatečný mandát. Skuteční viníci maléru jsou však zcela evidentní.
A tak by měl exministr a zakladatel křesťanské platformy v ČSSD strávit pár hodin ve zpovědnici a vyznat se z pyšných lží a obelhávání bližního svého. A i po rozhřešení raději chodit kanálem.
