V souvislosti s hospodářskou krizí se začalo po celém světě mluvit o „ztracené generaci“ mladých lidí, kteří nemohou nalézt práci. Například ve Španělsku se jedná téměř o každého druhého člověka do 24 let, který nestuduje. Ještě horší situace panuje v Řecku.
V celé EU se míra nezaměstnanosti mladých pohybuje kolem 24 procent, což znamená jediné: mladých lidí bez práce je dvakrát víc než jiných dospělých. Máme štěstí, že Česko dosahuje v rámci EU podprůměrných hodnot, ale já tento problém rozhodně na lehkou váhu neberu.
Odmítáme však názory, že stát má uměle vytvářet pracovní místa pro mladé či nutit firmy, aby taková místa vytvářely. Podobná ochranářská opatření se vždy obrací proti těm, kterým mají posloužit, a vyvolávají další problémy, včetně snížení pružnosti trhu práce. V konečném důsledku pak nezaměstnanost zvyšují. Ale myslím, že je dobré jít cestou pobídek a motivace mladých nezaměstnaných i potenciálních zaměstnavatelů. Mezi tzv. skupiny znevýhodněné na trhu práce patří absolventi škol bez praxe. Nemohou najít místo právě proto, že nemají praxi, a tu nezískají, dokud nenajdou místo. Je to „bludný kruh“. Ten pomáháme rozetnout projektem Stáže ve firmách. K němu nově spouštíme regionální projekt „Odborné praxe pro mladé do 30 let“. Ten pomůže mladým, kteří jsou v evidenci úřadů práce déle než čtyři měsíce a mají minimální nebo žádnou pracovní zkušenost.
Pomohou nám v tom evropské peníze. Zároveň chceme přispívat měsíčně 24 tisíci korun až na rok zaměstnavatelům, kteří také nabídnou místo pro nezaměstnané do 30 let. K tomu nabídneme jednorázovou pomoc na vybavení pro zřízení pracovního místa.
Mladí lidé bez práce mohou také změnit svoje pracovní směřování a využít rekvalifikace. Ty si mají šanci vybrat zcela sami a stát jim na ně po posouzení během tří let může přispět až 50 tisíci korunami. Odpovědnost, že si najde práci, má ale každý sám.
Ano, situace na trhu práce se mění, ale některé trendy trvají již dlouho. Stále je málo absolventů technických a přírodovědných oborů. V mnoha průmyslových podnicích nemají koho zaměstnat, protože absolventi s požadovanou kvalifikací včetně jazykové vybavenosti jednoduše neexistují. Podobná situace se objevuje u odborných učilišť a řemesel.
Proto by se každý mladý člověk měl před tím, než odešle přihlášku na školu, sám sebe zeptat nejen na to, co ho baví a čím by chtěl být. Ale měl by si položit i druhou otázku: Najdu s touto školou práci?
Právo, 15. 4. 2013, rubrika: Publicistika, str. 6
