Moldan: Na Šumavě si musíme pěstovat divočinu

Přivázal byste se ke stromu na Šumavě?

V životě jsem se ani k bagru, ani ke stromu nepřivázal, a taky už na to nemám věk. Ale s těmi, kdo se přivazují, sympatizuji. Je to sice krajní, ale legitimní vyjádření nesouhlasu s tím, co se nyní na Šumavě děje. Vedení národního parku kácí stromy v prvních zónách, nevidí, neslyší, a tak jsou takové občanské postoje zcela namístě.

Třináct tisíc místních lidí podepsalo petici, která kácení podporuje. Nemají náhodou právo do toho mluvit více než aktivisté?

Petice je jednoznačným důkazem nedostatku komunikace mezi dvěma znepřátelenými skupinami. Ve skutečnosti nikdo neříká, že se kácet nemá. Jde o to, kde se kácí. Je jasné, že je potřeba využívat všechny prostředky, které lesnická věda zná, proti kůrovci. Včetně kácení. Ovšem to se má dít v hospodářských lesích. Ne v prvních zónách národního parku. Uchráněno od kácení má být nějakých patnáct či dvacet procent lesních ploch. Na zbytku území je zasahování proti kůrovci zcela samozřejmé, a dělaly to správy parku, ať už ho vedl kdokoli.

Místní říkají: Chceme zelenou Šumavu, nechceme ji uschlou. To se snad dá pochopit.

Myslím, že nemají úplně přesné informace. A může za to vedení parku. Kůrovec v místech, kde se kácí a kde probíhá blokáda, konkrétně u Ptačího potoka a na Ztraceném, vůbec nemůže ohrozit dejme tomu majetky Kašperských Hor, jak o tom emotivně mluví tamní paní starostka. Kůrovec v těch místech vždycky byl a vždycky bude. Někdy se rozšíří víc, ale vždy to časem odezní. Navíc v posledních dnech se zdá, že další šíření kůrovce už nehrozí. Zvlášť smutný jsem z jednání starosty Modravy, který ještě před dvěma lety vypadal, že to vše velmi dobře chápe. Najednou ale úplně otočil a hecuje své lidi, aby šli protestovat proti něčemu, o čem pořádně nic neví.

Zkuste se vžít do jejich pozice. Žijete na Šumavě, a najednou přijede velkoměstská mládež, začne se přivazovat ke stromům a vysvětlovat vám, že rozumí vašemu kraji lépe než vy.

To, že se nemá v prvních zónách kácet, neříká mládež, ale odborníci a vědci. Aktivisté, co se přivazují, to je jen špička ledovce. A není pravda, že všichni místní s kácením souhlasí. Dostal jsem dopisy od občanů Kašperských Hor, kteří tvrdili, že je to celé zmanipulované paní starostkou, a sami to vidí úplně jinak. Nevěřím, že ty lidové bouře jsou úplně spontánní.

Máte pro tu manipulaci nějaké důkazy?

Nemám. Pravděpodobně jde trochu o dřevo. Spousta lidí tvrdí, že tu jsou podnikatelské skupiny, které se chtějí k dřevu za každou cenu dostat. Že to jsou stejní lidé, kteří zařídili vyhazov bývalého šéfa parku Krejčího. Ale tohle všechno s naprostou jistotou nevím, a snad to raději ani vědět nechci. Ale jsem přesvědčen, že tady k manipulaci a hecování lidí dochází.

Abychom si to ujasnili. Kácení v prvních zónách nařídilo vedení parku v čele s Janem Stráským. To ho obviňujete, že kope za nějakou dřevařskou mafii?

Vůbec ne. Pan doktor Stráský je dlouhodobě přesvědčen, že kůrovec je skutečná hrozba. Tedy hrozba pro jeho zúžené pojetí národního parku. Doktor Stráský samozřejmě chápe, co to je příroda, byl v ní asi déle než kdokoli z nás, prošel parky na celém světě. Ale vidí ji jen z hlediska turisty - vnímá pouze věci, které jsou viditelné pouhým okem: horské panorama, hezká scenerie. Není mu vlastní pohled biologů, zoologů, kteří vidí detaily a logiku fungování ekosystémů. Příroda prostě není jen kulisa pro outdoor. Musíme se proto shodnout, co to vlastně národní park je, na jeho vizi. A k tomu zatím nedošlo.

Jak se to podle vás projevuje ve sporu o kůrovce? Vidím tři roviny sporu.

První je odborná - tradiční názor lesníků versus názor přírodovědců. Druhá rovina je dřevo. V tom je spousta peněz. Třetí rovina je nejskrytější, ale asi vůbec nejdůležitější - a to jsou zájmy developerů. Když vyhrají zastánci kácení, bude to znamenat, že se zpochybní koncepci národního parku jako divočiny, do které člověk nemá zasahovat. A otevřou se do budoucna dveře developerům, kteří budou chtít stavět i v nejcennějších místech. To už je pro Šumavu opravdu nebezpečné.

Byl jste ministrem životního prostředí za ODS. Jak podle vás obstálo v kůrovcové kauze současné ministerstvo pod vedením Tomáše Chalupy?

O ministerstvu vůbec není slyšet, i když by mělo být jedním z naprosto zásadních hráčů. Jeho mlčení je zvláštní, rozhodně to není nic, co bych obdivoval. Spíš naopak. Ministr Chalupa doplácí na to, že jde o letitý spor s hlubokými kořeny. Potřeboval by hlubokou znalost věci, a tu nemá. Proto situaci nemůže dost dobře řešit. To, že jmenoval do čela parku doktora Stráského, byla ukvapená záležitost.

Máte představu, jak by měla Šumava vypadat?

Šumavský národní park by se měl zásadně zmenšit. Přibližně na polovinu dnešní rozlohy. Neměly by v něm být obce. A bezzásahová zóna, kde si příroda dělá, co chce, by měla být polovinou té poloviny. Tedy měla by menší rozlohu než dnes. Ovšem důležité je, aby na rozdíl od dnešního stavu tvořila kompaktní území. Ne roztříštěné ostrůvky. Druhá zóna parku by měla být pojímána jako přechodové území, ve kterém by měly postupně začít převládat přirozené procesy. Což ale neznamená, že by se tam nemělo zasahovat proti kůrovci.

Proč vlastně obnovovat divočinu na Šumavě? Ta je dvě stě let kulturní krajinou.

To je pravda, ale od konce války už kulturní krajinou není. Na vojenském obhospodařování v hraničním pásmu jsem žádnou kulturu nezpozoroval. Lidé, kteří tu kdysi bydleli, tady už prostě nejsou. Představa, že by se sem vrátili a hospodařili, je absolutně nereálná. Lidé dnes vidí své životní perspektivy jinak než se plahočit po nějakých políčkách.

Řada lidí vám řekne: K čemu je nám nějaká bezzásahová zóna, když se do ní stejně nikdy nepodíváme?

Je pravda, že lidé v Česku mají rádi spíš pěstěné lesy. Jeden z mých známých lesníků říkal: „Vůbec nejhorší je, když je v lese bordel.“ Les má být uklizený, aby se tam hezky dalo chodit, aby byly hezky vidět hříbky, když rostou. To je prostě zažitá představa, kterou mají lidé od dob Marie Terezie. Nic proti tomu. Společenská objednávka po takovém lese je vysoká a já to respektuji. Ale důležitý je také pohled z druhé strany. Lidstvo si podmanilo planetu, a teď bychom měli pro změnu náležitě ocenit zbytky divoké přírody. Prostě bychom si měli pěstovat divočinu. Ne v tom smyslu, že budeme někde něco sázet. Ale tak, že prostě přírodu necháme být. Vyplatí se to.

Jak?

Dobře je to vidět na příkladu Bavorska. V osmdesátých letech jsem tam viděl lokality úplně sežrané kůrovcem. A správci parku říkali: „My to necháme být, máme zkušenost, že kůrovec zůstává v ohniscích a moc se nešíří.“ Měli pravdu - po třiceti letech tam vyrostl nádherný les. A návštěvníci tamního parku čím dál více oceňují přírodní procesy, včetně toho, že občas kus lesa uschne.

Když se podíváme na náladu ve společnosti: podpora blokády kácení na Šumavě není kdovíjaká. Spíš to vypadá, že z ekologie se pomalu stává sprosté slovo. Čím si to vysvětlujete?

Sleduju to také a velmi mě to mrzí. Je to obrovské nepochopení a doufám, že je to jen dočasné. Není to jen záležitost Česka. Obecně se nyní zpochybňuje kde co, včetně vědecky zjištěných faktů.

Není spíš problém v radikálním aktivismu, tak jak ho vidíme nyní na Šumavě?

Mimochodem - používáte pro účastníky blokád termín „ekologové“, nebo „ekologisté“? Slovo ekologista vůbec nepoužívám a myslím, že je zcela nesmyslné. Kdo je podle vás ten „ekologista“? HN: Člověk, který dává najevo určité přesvědčení, aniž by vždy mělo něco společného s původní vědeckou disciplínou, zvanou ekologie.

Jasně že aktivisté mají nějaké názory, ale proč bych jim kvůli tomu říkal ekologisté? Mě se to slovo absolutně nelíbí. Já vůbec nejsem přesvědčen o tom, že se z ekologie stalo nějaké pseudonáboženství. A pokud jde o radikalismus. V současné době už u nás téměř neexistují hnutí, která by mohla být nazvána radikálními nebo fundamentalistickými. Tuhle definici snad možná splňuje pár lidí ze sdružení Nesehnutí v Brně, ale to jsou spíše anarchisté.

Co říkáte výroku Václava Klause, že se environmentalismu bojí víc než Al-Káidy?

Tenhle výrok je naprosto nepřijatelný. To je prostě špatně. Takhle se k tomu nemá nikdo stavět a prezident už vůbec ne. Jeho slova jsou ukázkou skutečně extrémních názorů. Neříkám, že jsou ojedinělé, ale pro mě jsou naprosto nepřijatelné.