Miroslav Kalousek: Zatím musím být brutální účetní

* E15: Jak pevně jsou dohodnuty škrty v rozpočtu na letošní rok?

Kolem toho je spousta dohadů, asi zbytečných. Vláda se skutečně shodla, že zaváže 28 miliard korun a budou zavázány po celý zbytek roku. Padaly návrhy, že by to mělo být časově omezeno, třeba jenom do konce září. To by se mi ovšem spalo o něco hůře.

* E15: Opravdu?

K tomu, abychom udrželi deficit ve výši 5,3 procenta HDP, což je deficit schválený sněmovnou, museli jsme 28miliardový problém řešit, tato suma je zhruba předpokládaný propad příjmů. Navrhl jsem opravdu ryze účetní, naprosto neutrální aritmetickou operaci. Jinými slovy, v zásadě jsem respektoval priority platného zákona o státním rozpočtu. Vysvětlím, proč to zdůrazňuji. Politické priority jsou rozpočtové priority.

* E15: Jsou skutečně rozpočtové priority též prioritami politickými?

Měly by být. Zákonem o státním rozpočtu nejvyšší politický orgán v zemi rozhodl o rozpočtových, tedy politických prioritách pro veřejné výdaje. Sice jsem pro rozpočet nehlasoval, vnitřně s ním nesouhlasím, ale je to pro mě zákon. Respektuji ho. Takže jsem ty priority držel. A vedle jiných záležitostí jsem navrhl pro každou kapitolu krácení 2,5 procenta těch výdajů, které nejsou ze zákona předepsány. Velmi zásadně proti tomu protestovaly Věci veřejné, a to v kapitole vnitra a školství. To bylo dostatečně medializováno. Argumentovali mimořádnou náročností personálních nákladů. S tím, že tyto náklady mají svou setrvačnost a není v jejich silách je do konce roku snížit. Na to mohou být samozřejmě různé názory, faktem ale je, že tento argument je relevantní.

* E15: Znamená to, že vláda Věcem veřejným přece jenom vyhoví?

Otázkou je, zda v ostatních výdajích těchto dvou kapitol je, nebo není prostor k úsporám. A z tohoto důvodu mně vláda uložila, abych – a to je součástí vládního usnesení, do konce srpna předložil analýzu dopadů krácení 2,5 procenta výdajů. Na jejím základě se povede diskuze, zda se některým kapitolám, a pod čarou se myslí školství a vnitro, nějaké prostředky nerozváží. Čímž by pro ministra financí vznikl nový nepříjemný úkol ony rozvázané prostředky hledat někde jinde.

* E15: Prosadí Věci veřejné svou?

To je ryze politické rozhodnutí. Pravda je, že ministři vnitra i školství mají jistá oprávněná očekávání, že jim toto zohledním. A je otázka, do jaké míry je toto očekávání oprávněné, nebo ne.

* E15: Do jaké míry je oprávněné?

Pokud budu chtít tvrdit, že oprávněné není, tak to budu muset prokázat. Oni prostě takové očekávání mají a také mají v ruce poměrně silný politický nástroj - svůj požadavek mohou podmínit schválením státního rozpočtu na rok 2011. Takže podle mého názoru není až tak důležité, zda bude mít pravdu ministr financí, nebo ministr školství. Důležité bude, na čem se dokážeme politicky shodnout, abychom letos ušetřili 28 miliard a schválili úsporný rozpočet na příští rok. To je prostě realita a politické řemeslo. Budu se samozřejmě snažit prokázat to, o čem jsem hluboce přesvědčen. Že prostor k úsporám tam je. Ale v politických rozhodnutích vždycky nevítězí pravda. V politických rozhodnutích často vítězí konsenzus a já vůbec netvrdím, že je to špatně.

* E15: Nejsou to zbytečné dohady?

To je realita. Pro ministra financí i pro daňového poplatníka a koneckonců i jako zpráva pro domácí i zahraniční investory je důležitý fakt, že se vláda nesmířila s tím, že kvůli propadu příjmů bude vyšší deficit. Že to aktivně řeší, aby deficit udržela. Že řekla dvacet osm miliard a tvrdá diskuze, která nás čeká na základě analýzy, bude diskuzí o částce mnohem menší než deset procent celého tohoto problému. Ať už to dopadne jakkoliv, tak bude mojí povinností si s tím nějak poradit. A já si s tím poradím.

* E15: Zatím se bavíme jen o zbytku letošního roku. Jak tvrdá bude diskuze o rozpočtu na příští rok, když se má ve výdajích škrtat ještě mnohem víc?

U rozpočtu vždy mluvím o třech fázích. Ten letošní je fáze nula, něco, co měla provést Fischerova vláda. To prosím není kritika. Uvědomuji si složení Fischerovy vlády a chápu, že úřednický ministr financí dělal maximum možného a víc se dělat nedalo. Nicméně informace, že je potřeba zavázat dvacet osm miliard, je známa od dubna. To nejsou žádné legislativní kroky. Není za tím žádný jiný intelektuální potenciál než rozpočtářská rutina.

* E15: Prakticky totéž se nejspíš dá říci o plánu státních financí na rok 2011.

Už před volbami jsem upozorňoval, že rozpočet na rok 2011 nemůže být reformní. Není v silách žádné vlády, aby v průběhu dvou měsíců předložila a prosadila v parlamentu třeba daňovou reformu. Jediným rozdílem mezi etapou nula a etapou jedna je, že si už pomáháme některými legislativními změnami. Ale jenom velmi jednoduchými změnami parametrického charakteru. Některé dávky budou nižší, některé nebudou a tak dál. Chceme dosáhnout příjmů zhruba o dvacet miliard vyšších, než by odpovídalo autonomnímu vývoji, na výdajích se jedná zhruba o 58 miliard úspor vůči autonomnímu vývoji.

* E15: Počítáte už s tím, že se o dvě procenta zvýší snížená sazba DPH?

Rozpočet s tím počítat nebude. Musí se opírat o platnou legislativu, sazby DPH se do konce roku 2010 nezmění. Čili v bilanci rozpočtu uvažovaná změna DPH nebude. Čímž vůbec neříkám, že během roku 2011 k tomu nemůže dojít. Ale nemůže k tomu dojít samoúčelně, nemůžeme si tím pomáhat proti běžným výdajům. Právě proto to odmítám navrhnout už teď. Pokud to uděláme, pak jedině v souvislosti s penzijní reformou. To znamená s rozhodnutím o penzijní reformě a jako součást řešení nálezu Ústavního soudu. Pokládám tedy za velmi pravděpodobné, že k pohybu sazeb DPH dojde. Vy všichni říkáte jako mantru dvě procenta…

* E15: Ta úvaha zazněla.

Je to úvaha, je to přemýšlení nahlas. Přiznám se, že bych to rád předložil variabilně. S analýzou dopadu různých variant.

* E15: Takže si dovedete představit i větší sblížení obou sazeb?

Teď opravdu nechci předbíhat a vypouštět zkušební balonky dříve, než to proberu na půdě stranické šestky, než si o tom promluvím s odborníky typu Janota, Tůma a než to proberu na poradě ekonomických ministrů. Moje názory jsou možná příliš radikální. Mám je, dřív než je řeknu veřejně, tak je musím probrat s odborníky i koaličními partnery. V zásadě by se zase jednalo o politické rozhodnutí. Pokládám ale za velmi pravděpodobné, že v příštím roce dojde k nějakému pohybu sazby nebo sazeb DPH. Vylučuji, že by se zvýšila ta horní.

* E15: Takže sazby by se přece jenom mohly sbližovat, třeba i obousměrně?

Říkám větu, že pravděpodobně dojde k nějakému pohybu sazby nebo sazeb DPH. Máme na to ale morální právo pouze s penzijní reformou. Protože to samozřejmě znamená vyšší zdanění. Jeho smysl by se pak dal popsat tak, že každý občan České republiky od kojence až po důchodce, všech deset milionů lidí zaplatí o něco víc na jednu jedinou sociální skupinu, a to jsou senioři. V tom vidím obrovskou mezigenerační solidaritu. Tvrdím, a premiér je v tom se mnou zajedno, že tyto prostředky nesmějí být použity na nic jiného než na penzijní reformu. To myslím je srozumitelné, je to obhajitelné a svým způsobem to překračuje rozpočtový a ekonomický rozměr.

* E15: Penzijní reforma by ale znamenala i velký přínos pro konsolidaci veřejných financí, ne?

Jakkoliv jsem znám jako Kerberos veřejných rozpočtů, tak tady tvrdím, že přínos penzijní reformy, ta první priorita, není konsolidace veřejných financí. První priorita, proč dělat penzijní reformu, je jednoduchá. Aby se budoucí důchodci dočkali svých důchodů. Současný systém není solventní. A protože je v uvozovkách – dejte je tam třikrát - na okamžité poslání do konkurzu, tak je potřeba ho změnit. Současně s tím se samozřejmě budou konsolidovat veřejné rozpočty. Ale nerad bych, aby se říkalo, že penzijní reforma musí být proto, abychom měli konsolidované veřejné rozpočty. To také. Ale hlavní důvod je, aby se budoucí důchodci dočkali svých důchodů.

* E15: Budou moci občané investovat do státních dluhopisů?

To je mimořádně důležitý instrument. Ano, každému, kdo bude chtít, samozřejmě za cenu menších výnosů, musí být umožněno, aby povinné spoření investoval výlučně do státních dluhopisů České republiky. Což je téměř totéž jako státní garance. Má to také jednu obrovskou výhodu, kvůli které chci velmi dokončit program dluhopisů pro veřejnost. Čím více českých dluhopisů bude mezi českými domácnostmi, tím více bude českých občanů a voličů mít svůj bezprostřední ekonomický zájem na tom, aby se stát choval jako řádný hospodář. Proto jak v penzijní reformě, tak v samostatném programu správy státního dluhu kladu obrovský důraz na to, aby se zvýšil podíl držení státního dluhu v českých domácnostech. Tisíc novinových článků a dvacet tisíc letáků a sto tisíc televizních diskuzí nevyváží několik tisíc korun, které budete držet ve státních dluhopisech a budete se dívat na ministra financí, premiéra a sněmovnu, jestli vám je náhodou neznehodnocuje.

* E15: Napřesrok na správě dluhu chcete ušetřit. Jak?

Chci pozměnit, nemůže to být revoluce, způsob refinancování státního dluhu. Na ministerstvu financí je strategie – z hlediska eliminace rizik velmi správná - vydávání především dlouhodobých dluhopisů. Tato priorita v poslední době převážila nad všemi ostatními. Realita je, že se kapitálové trhy pomalu vyhrabávají z krize, a rozdíl mezi cenou dlouhých a krátkých peněz je velký. Takže určitou část refinancování státního dluhu je možné krýt pružněji. Jinými instrumenty než patnáctiletými a dvacetiletými dluhopisy.

* E15: Jak velkou část?

Dá se to vyjádřit asi tak, že jsme schopni změnou této strategie ušetřit, možná pět procent ročních nákladů na správu dluhu.

* E15: Ministerstvo financí se hodlá vrátit k daňové reformě, kdy se jí dočkáme?

Už při své první misi na tomto postu jsem říkal, a stále na tom trvám, že zjednodušení daňového systému stojí na třech pilířích. Změna legislativy, změna procesu a změna instituce. Takže nový zákon o dani z příjmů, a jistě je také důležité odstranit celou řadu daňových výjimek, klíčové ale je sjednocení základu pro výpočet všech příjmových odvodů. Potom se mohu některými parametrickými úpravami snažit, aby to třeba neznamenalo vyšší odvody pro živnostníky. Nový daňový řád už se podařilo schválit, nová procesní pravidla existují. A třetí pilíř, jednotné inkasní místo, musíme vybudovat. Pro reformu tedy platí rok 2012.

* E15: Kdybychom to shrnuli, v roce 2012 přestane být ministr financí pouhým brutálním účetním?

Tak zásadní reformy jako penzijní, zdravotní a nová daňová legislativa prostě nejde uskutečnit mezi srpnem a řekněme prosincem 2010. Zatím musíme být brutálními účetními. První rok, který bude možné označit za reformní, pokud se na nich dohodneme, bude rozpočtový rok 2012.

* E15: Čili zákony k tomu potřebné musí vláda prosadit příští rok, je to tak?

Ano. Dominantně se to týká ministerstva práce a sociálních věcí, zdravotnictví a financí. Tam je hlavní rezortní odpovědnost. Nikdo z nás ale není nositelem jediné pravdy. Čím širší bude diskuze, tím lépe. To není otázka soupeření, ale nalezení dohody. A hovořímeli o tom, kdy může být první reformní rozpočet, tak opakuji, že v roce 2012. Za předpokladu, že rok 2011 bude úspěšným rokem z hlediska předložení, projednání a schválení nové rozpočtové legislativy na příjmové a zejména výdajové straně.