Setkání s Vlastimilem Válkem je jako přistání na jiné planetě. Tento ministr je v dobrém smyslu slova svým oborem posedlý. Válek prodělal v nedávné době několik vážných onemocnění, ale vrátil se v plné síle zpět. Chystá se na volby, chce ještě do té doby změnit několik zákonů, a především chce dokončit elektronizaci, kterou jeho resort prochází. „Bude to skok do jiného tisíciletí,“ myslí si ministr, jenž mluví velmi otevřeně a někdy je až k nezastavení.
Pane ministře, zjistili vám před časem rakovinu prostaty a měl jste i další zdravotní komplikace. Jak se dnes cítíte?
Už se mám výborně. Byl jsem na PSA (prostatický specifický antigen, jeho stanovení se používá ke zjištění rizika rakoviny prostaty a k vyhodnocení účinnosti léčby; poznámka autora) a to je úplně v normě. Kolem Vánoc to ale nebylo dobré. Před svátky jsme měli ve sněmovně schůze a už tam jsem byl dušný.
Co přesně jste tehdy cítil?
Hodně běhám, hodně jezdím na kole, i tady, v úřadě, všude chodím po schodech. Ve sněmovně to mám z kanceláře asi 800 metrů do zasedacího sálu, a když se ozve, že musíme okamžitě na hlasování, je to takový sprint. Vždy jsem byl hrdý na to, že jsem dobíhal mezi prvními. Pamatuji se, že bylo úterý a najednou vidím, že mě předbíhá kolega, pražský primátor docent Svoboda. To jsem si říkal: „To je blbý. Vlastíku, něco není v pořádku, když ti i Bohoušek dává na osmi stech metrech čtyři sta metrů.“ Bohoušek říkal: Tak my na vás počkáme. Já mám chytrý prsten, který má různé funkce a sleduje vaše zdraví. Hlásilo mi to: Okamžitě k doktorovi! Ukazovalo to překročení některých parametrů. Jsem lékař, tak jsem z nich poznal, že by to mohla být plicní embolie. Jel jsem do nemocnice do Motola a opravdu jsem embolii měl. Teď jsem naprosto v pořádku.
Jenže to bylo až poté, co vás operovali, když vám zjistili rakovinu prostaty.
Ano, odstranili mi nádor, ale pak jsem měl určité komplikace, které občas bývají. Měl jsem si po operaci vzít víc volna, ale měl jsem ve sněmovně zákon a chtěl jsem ho protáhnout prvním čtením.
Není to klasická chyba, že si člověk říká: Já to překonám?
Jasně. Chtěl jsem ale některé věci, především legislativu, dodělat.
Vy jste však ministr zdravotnictví, tak je to přece jenom zvláštní.
Ani ne. Člověk je na to zvyklý i jako doktor. Občas není někomu dobře, ale máte třeba noční službu a někdo do té nemocnice musí. Je to ovšem i pro mě poučení a samozřejmě nic takového bych pacientům neradil. Jak říkám, je to už dobré a těším se na předvolební kampaň.
Léčil jste se ze série zdravotních problémů. Co se honí lékaři a ministrovi zdravotnictví v jedné osobě hlavou, když leží v nemocnici?
Že mám rakovinu prostaty, se zjistilo někdy loni v srpnu. To se mělo řešit, ale mezitím jsem měl akutní zánět slepého střeva. To mi vzali. Musely se mi zhojit jizvy a po operaci jsem si musel také píchat injekce na ředění krve. Šest týdnů jsem proto nemohl jít na zákrok s tím nádorem, všechno se oddálilo. Byl jsem z toho celého nervózní. Byť je člověk doktor, tak se stává pacientem. Měl jsem pak stejné obavy jako každý pacient, i když jsem věděl, že mám téměř stoprocentní šanci na vyléčení rakoviny.
Svářil se ve vás lékař a pacient. Co ministr, jakou v tom hrál roli?
Žádnou. Ten tam tehdy nebyl. Objevil se pouze tehdy, když něco nefungovalo ve zdravotním systému dokonale, to jsem si říkal: safra, na to se budeš muset podívat.
Ale nebyly to banální choroby, neuvažoval jste o tom, že skončíte v politice?
Ne. Byla to série nemocí, ale rehabilitace šla velmi dobře a rychle. Už jsem začal opět i běhat.
Takže budete kandidovat do Poslanecké sněmovny?
Budu a těším se na kampaň. A mám ještě do voleb několik zákonů a vyhlášek, jež chci dotáhnout.
Pozitivní nález rakoviny prostaty byl u vás objeven v rámci screeningu. Jak vlastně k tomu máme přistupovat? Není to až filozofická otázka? Mně bude 65 let a podle dostupných poznatků je prý předpoklad 65 procent, že mám rakovinu prostaty. A ten předpoklad roste s věkem. Je to sice jen předpoklad a já jsem nebyl na screeningu, tak nevím, jak jsem na tom. Co byste lidem poradil, protože to může být i velká psychická zátěž, když se dozvíte, že máte vážnou nemoc.
Každý se bojí vážné nemoci. A s postupujícím věkem se možná bojíme víc, ale bojí se i mladší lidi. Ty obavy lidí jako lékař chápu, jenže řešením není to, že nejdete na onkologický screening, že nechodíte na preventivní prohlídky. My přitom máme v České republice tyto věci dokonale nastaveny a všechno je plně hrazeno z veřejného zdravotního pojištění. Vlastně máte dva strachy – že vás nádor zahubí, protože znáte některé příklady z okolí. A druhý strach je z toho, že půjdete na screening či prohlídku a tam vám něco najdou. To je špatný strach. Když vám nic není a cítíte se dobře, tak to je právě čas, kdy máte na screening a preventivní prohlídky jít. Když vám něco brzy zachytí, jak se to stalo mně, tak jsou vám to schopni doktoři vyléčit téměř stoprocentně a nebudete mít následné komplikace. U toho jsme přesvědčili pojišťovny, aby pacienty, kteří jsou několik let po takovém zákroku, braly jako zdravé lidi. Dnes onkologické onemocnění nemusí být smrtelná nemoc, pokud je včas odhalena.
Rozumím, ale není pro mě lepší o takové nemoci nevědět? Jak mě přesvědčíte o opaku?
Určitě to není lepší! Myslím, že slovo přesvědčit není to správné. Musím udělat všechno jako ministr zdravotnictví, aby to vyšetření bylo dostupné, aby bylo pro vás co nejmíň komplikované, aby bylo pro vás co nejvíc komfortní a aby byla kvalita toho vyšetření co nejlepší. Jako ošetřující lékař vám musím vysvětlovat, proč je pro vás důležité a dobré, abyste to udělal. Dám příklad – přesvědčuje vás někdo, že máte dát auto na prohlídku do autorizovaného servisu?
Ne. I když bych dodal, že tam s ním jezdí manželka.
To je přece jedno, kdo tam jede. Také vaši rodinu nikdo nepřesvědčuje, že půjdete, až auto přestane fungovat. Problém je, že se svým zdravím někdy hazardujeme. Čekáme, až budeme mít problémy. To je velká chyba. Opakuji, že na screening a prohlídky nemáme chodit, když už máme potíže, ale předtím, když vlastně necítíme nic. To je správná prevence.
Kolik máme podobných onkologických programů?
Máme jich nejvíce v Evropě. Těch základních sedm, ale celkově je jich ještě víc. U některých screeningů například nezachytíme samotný nádor, ale nemoc, z níž by mohl nádor vzniknout. A to už skutečně stojí za to, ať se nad tím každý zamyslí. Strach, jak jsme o něm mluvili, je tedy absolutně absurdní.
Říkal jste, že máme nejvíce screeningů v Evropě.
Těch plně hrazených ano. Máme také první screening pro dospělé, jenž není onkologický, a to je výduť břišní aorty. Ten mají jen některé skandinávské země, Velká Británie a my.
Někteří lidé na něco z toho nejdou, protože se domnívají, že budou platit. Ta obava je zbytečná?
U programů, o kterých hovořím, je vše hrazeno. Novinkou je, že v EZKartě, což je mobilní aplikace, jež nabízí služby a informace, které se týkají péče o zdraví každého občana, a do budoucna bude sloužit jako vaše osobní zdravotní karta, se nahrají všechny preventivní prohlídky nebo screeningy či očkování. Začátkem července by tam mělo být i upozornění, že máte jít na screening, preventivní prohlídku a případně kam. Kdy jste byl například naposledy na očkování proti tetanu?
Přiznám se, že nevím.
Vy jste ale neposlušný pacient. Tak na EZKartě to zjistíte, mrkněte se tam a hned to tam uvidíte. V EZKartě už dnes máte všechna pojištěním hrazená očkování od roku 2010, i ta nehrazená od roku 2023.
Druhou část rozhovoru s ministrem zdravotnictví Vlastimielm Válkem o roli AI v součáasné medicíně si můžete přečíst pod následujícím odkazem.
Převzato z: Viliam Buchert, Reflex.cz, 16. 2. 2025
