V kabinetu Petra Fialy je exposlanec Marek Ženíšek teprve krátce. Navíc je jeho nejnovějším členem jako ministr pro vědu a výzkum poté, co v květnu odešla z pozice Helena Langšádlová. Práci politika musí skloubit i se svým autistickým synem, který nemůže být sám. Štěstí má na manželku, která se kvůli dítěti vzdala podnikání.
Jak jde zvládnout starost o autistického syna dohromady s prací ministra?
Já byl necelé dva roky na rodičovské dovolené, ale termín dovolená mi vždy vadil, protože to dovolená opravdu není. Největší tíha všeho leží na manželce, která se vzdala podnikání a o syna pečuje. Snažím se využít každou volnou chvíli, abych s nimi mohl být, a na dálku jsme v kontaktu celý den.
Jakou péči syn potřebuje?
Matěj je s námi už 22 let a od narození měl řadu problémů, které ho limitovaly a dodnes v mnoha ohledech limitují oproti ostatním. Není to jen o autismu, mentální opožděnosti, ale i o celkové fyzické obratnosti. Matěj třeba nikdy neběžel, místo kola jezdí na elektrotříkolce, ze schodů se musí někoho vždy držet, a sám se umyje jen částečně… Nemůže být sám. Je s ním ale často strašná legrace. Pamatuji si, jak se jednou v obchodě u pokladny zeptal paní pokladní, jestli je ta hodná, nebo ta, co okrádá. Zaslechl totiž, že si musí vždy přepočítat peníze. Tak se místo toho prostě zeptal. Zná všechny vlajky států světa, umí vyjmenovat všechny naše velvyslance a zahraniční redaktory a pokud byste se ho třeba zeptali, v kolik letí letadlo do Paříže, řekl by vám z hlavy několik možností.
Myslíte si, že stát pomáhá rodinám s takovými dětmi dostatečně? Jak by mohl pomáhat líp?
Já jsem systém začal vnímat až jako poslanec, když se na mě lidé obraceli, a poté, co Matěj začal být plnoletý. Do té doby jsme pro něj od státu nic nechtěli a nepotřebovali. Měli jsme to štěstí, že to takhle šlo. Myslím si, že stát a neziskový sektor nabízí dost, ale problém je často v adresnosti konkrétní pomoci. A jako každý systém je zavalen byrokracií, kde je mnohdy důležitější razítko od lékaře než samotný člověk.
Jak zatím celá rodina trávíte léto a co plánujete?
Plány se musely změnit po mém nástupu do funkce. Poslanci mají volno celé léto, člen vlády přes dva týdny. Navíc je to takové volno, ve kterém stejně odpovídáte na dotazy médií, nebo si voláte s ministrem financí kvůli rozpočtu jako třeba zrovna dneska. Nakonec jsme se rozhodli pro výlety v ČR, střídavě český venkov a domov v Plzni. Důležité je být spolu, je jedno, kde to je. Doufám, že se mi podaří přečíst alespoň jednu knížku. Původně jsem měl v plánu dvě, ale to teď vypadá dost nereálně. Momentálně totiž táhnu na kole naši pětiletou Rebeku z jedné vesnice do druhé.
Jste nejnovější ministr v kabinetu. Jak jste si na tu práci zvykl, už jste se stihl zorientovat?
Myslím, že mě o tento titul možná připraví ministr průmyslu a obchodu, pokud se pro Česko podaří vyjednat eurokomisaře. Zorientovat jsem se samozřejmě stihl, hlavní ale pro mě od začátku byla prioritizace. V tuto chvíli intenzivně vyjednávám více peněz do rozpočtu pro vědu a soustředíme se na nový Zákon o výzkumu, vývoji a inovacích. Pokud se podaří prosadit, měla by to být největší reforma v této oblasti za posledních 20 let. Co se samotné práce týče, ta je samozřejmě v různých ohledech hodně odlišná od práce poslance a předsedy zahraničního výboru. Ale i zde jsou průniky s mým předchozím působením, například ve vědecké diplomacii, kde posilujeme vazby se zahraničím.
