V České republice, stejně jako ve všech ostatních vyspělých zemích probíhá pozitivní proces prodlužování věku dožití. Má ale velmi silný nepříznivý dopad na veřejné finance a na průběžný důchodový systém. Budoucí důchodci ani v České republice, ani v Německu, Francii, Itálii a dalších zemích nemohou, bohužel, očekávat stejné důchody od státu jako dnešní senioři a vstupní věk do důchodu se také bude posouvat.
Je velkou slabinou české společnosti, že více než 95 % příjmů důchodců pochází ze státního průběžného systému. Jsme jednou z mála vyspělých zemí OECD, ve které nejsou standardem dodatečné důchodové příjmy z vlastních úspor případně z jiného majetku. Předkládané zákony vytvářejí předpoklady, aby se nezdravá výlučná závislost důchodců na státní penzi postupně snižovala. Na příkladech zemí s rozvinutými fondovými systémy, jako jsou Dánsko, Holandsko, Švýcarsko, Island, Finsko, Švédsko, na první pohled vidíme, že příjmy jejich důchodců jsou do budoucna zajištěny podstatně lépe, než je tomu u zemí, které spoléhají téměř výhradně na průběžný systém, jako jsou Francie, Španělsko, Itálie, Portugalsko, Řecko a další. Rovněž jejich veřejné finance se potýkají s menšími problémy. Není proto pochyb, že Česká republika potřebuje zdravý a silný institucionální rámec pro vytváření úspor na stáří.
Přestože máme již 17 let bezpečně fungující III. pilíř dobrovolného penzijního připojištění, jeho role v důchodovém systému je stále spíše marginální. Úspory dosáhly jen 6 % hrubého domácího produktu. Průměrný příspěvek zůstává na nízké úrovni pod 500 Kč měsíčně. Při chybějící regulaci přetrvávají náklady na správu na vysoké úrovni. Naopak nevhodná regulace velmi omezuje investiční prostor a možnosti zhodnocování. Je zřejmé, že III. pilíř potřebuje změny, které zvýší motivaci spořit, přinesou redukci nákladů a vytvoří předpoklady pro dosahování vyšších výnosů.
Navrhovaný zákon o dobrovolném penzijním spoření roli III. pilíře důchodového systému výrazně posílí. Úprava státního příspěvku přinese nepochybně zvýšení plateb. Oddělení majetku klientů od majetku správce posílí bezpečnost úspor. Regulace poplatků za správu sníží náklady, kterými jsou prostředky na osobních účtech zatěžovány. Neúspěšné hospodaření správce nebo zvýšené náklady se po transformaci penzijních fondů žádným způsobem do zhodnocení prostředků klientů nepromítnou. Oddělení majetku také umožní vytvářet odlišné investiční strategie podle věku klienta. Penzijní společnosti již nebudou svazovány při výběru investic každoroční garancí, která vedla k nežádoucímu nízkému podílu akcií pod 5 %. Předpoklady pro dosažení zhodnocení nad úroveň inflace se tak výrazně posílí.
Je důležité, že transformace penzijních fondů zachová současné garance. Přesun do investičního profilu s možností poklesu hodnoty bude realizován jen uzavřením písemného dodatku ke smlouvě, což vyžaduje aktivní vědomý úkon klienta.
I s podstatnými změnami zůstane III. pilíř dobrovolným flexibilním systémem. Je a bude v něm nadále možné snížit příspěvek nebo placení úplně přerušit. Je a bude možné prostředky čerpat jednorázově již v 60 letech nebo se sankcí vrácení státní podpory dokonce kdykoliv mnoho let před dosažením důchodového věku. Předpokládáme proto, že z důvodu mnoha možností čerpání dávek bude III. pilíř i po transformaci zdrojem doplňkových důchodů jen částečně.
Proto potřebujeme II. pilíř důchodového systému. Potřebujeme fondový systém, ve kterém bude přispívání svázáno s výdělečnou činností. Potřebujeme systém, ve kterém budou příspěvky dostatečně vysoké a automaticky porostou se mzdou. Potřebujeme systém, který doplní státní důchod pravidelnými výplatami. Potřebujeme, aby do něj občané vstupovali včas, protože jejich úspory musí stačit na solidní, nejen na okrajový příspěvek k důchodu.
Z analýz zahraničních důchodových systémů víme, že rozhodujícími parametry úspěšného systému důchodových úspor jsou za a) rychlá kumulace úspor, za b) využití úspor z rozsahu v organizaci procesů a za c) regulační rámec, který podporuje efektivitu. Na dosažení těchto cílů klade navržený zákon velký důraz. V České republice bude mít od ledna 2013 každý výdělečně činný občan možnost přesměrovat 3 % za současných 28 % důchodového pojištění na osobní účet. Společně s dalšími vlastními 2 % odhadujeme průměrný příspěvek ve II. pilíři na úrovni 1200 Kč, výrazně vyšší než ve III. pilíři. Při každoročním růstu a prakticky bez výpadků v placení bude kumulace úspor na osobním účtu probíhat mnohem rychleji. II. pilíř bude mít nízké základní poplatky za správu a motivační konstrukci dodatečného poplatku až za dosažené zhodnocení nad historicky nejvyšší úroveň. Přispívání zaměstnavateli v rámci celkových plateb pojistného, jednotný výběr inkasa státní organizací, využití existující infrastruktury finančních institucí a silná regulace distribučních nákladů přinese vysokou efektivitu II. pilíře. Rychlá kumulace úspor a nízké náklady vytvoří předpoklady zajímavých výnosů, a to i při vyváženém způsobu investování bez neúměrného rizika. Protože se do II. pilíře budou mladší generace zapojovat nejpozději ve věku 35 let, úspory po 30 a více letech spoření budou dostatečné, aby zajistily výplatu zajímavé doplňkové penze na úrovni pětiny až čtvrtiny důchodu z průběžného systému.
Druhý pilíř důchodového systému má předpoklady, aby oslovil nejen vyšší, ale i střední příjmové decily občanů. Jeho parametry jsou výhodné již od hrubého příjmu 20 tisíc korun měsíčně. Přesto očekáváme, že osloví zejména v počátečních letech menší počet klientů než pilíř třetí. Spoléhání na státní důchod je, bohužel, díky vývoji po II. světové válce nejen v české společnosti velmi silně zakotveno a toto paradigma bude mizet postupně. Počet klientů by však měl stabilně růst, protože účast ve II. pilíři se většině občanů prostě vyplatí.
V neposlední řadě bude do II. pilíři v budoucnu soustředěn prvek zásluhovosti veřejného důchodového pojištění. Jak jistě víte, ústavní soud České republiky vyjádřil v loňském roce silné výhrady k příliš vysoké solidaritě českého důchodového systému. Je velmi obtížné reagovat na rozhodnutí ústavního soudu a přitom zachovat velmi nízký podíl důchodců ohrožených chudobou. V budoucnu při zvyšujícím se počtu důchodců to pouze s I. pilířem prakticky nebude možné. Plná zásluhovost II. pilíře tak přinese vedlejší pozitivní efekt, rozdělení rolí mezi I. a II. pilíř, což umožní zachování předpokladů vysoké solidarity s nízkopříjmovými občany ve veřejném důchodovém pojištění.
13. 7. 2011
