V čem je mateřská podle vašeho návrhu spravedlivější?
Mateřská se vypočítává podle toho, kolik vyděláváte. A dnes je to pro nižší výdělky zhruba 70 procent předchozího příjmu. Ale čím více vyděláváte, tím víc se vám nárok krátí. Jsou tam nastavené redukční hranice. Ty chci odstranit a ponechat jenom tu nejvyšší.
Tím chci pomoci dnes už i podprůměrně placeným ženám, protože se průměrná mzda vyhoupla nad 31 500 korun. A redukce se dotýká už výdělku kolem 30 tisíc. Takže i podprůměrně placené ženy jsou bity za takový příjem. Je to drobná změna ve výpočtu, ale má to velký dopad na konkrétní rodiny, protože rozdíl může činit tisíc i více korun měsíčně. Myslím, že to už je v rodinném rozpočtu znát, zvláště po narození potomka, kdy jsou náklady vyšší. Jde mi zejména o to, aby ti, kteří systém nijak jinak nezatěžují, protože nemají nárok získat jakékoli sociální dávky, nebyli biti za svůj úspěch, snahu, aktivitu či vyšší vzdělání.
Proč bychom pořád měli hledět jen na zvyšování sociálních dávek typu příspěvky pro rodiče? Tito lidé na to nemají nikdy nárok, a když párkrát za svůj život potřebují či očekávají od státu nějakou pomoc, tak by si za ty velké prostředky, které do systému odvedli na daních, měli zasloužit adekvátní přístup.
Kolika rodinám by to mohlo pomoct?
Podle propočtů zhruba kolem dvaceti tisícům rodin ročně. Dneska už asi i víc, protože pohyb průměrné mzdy směrem nahoru je dynamičtější.
Co navrhujete v oblasti částečných úvazků a flexibilních forem práce? Změnu desetitisícové hranice výdělku, pod níž se státu nic neodvádí?
To je návrh, který předkládá Dominik Feri. Také je velmi zajímavý a týká se třeba právě maminek na mateřské, které si přivydělávají na dohodu o pracovní činnosti nebo provedení práce. Dnes je nastaven limit 10 tisíc, do něhož se neodvádějí žádné odvody. My bychom byli rádi, aby to bylo navázané na minimální mzdu. Desetitisícová hranice se od platnosti tohoto opatření neměnila a minimální mzda se od té doby hodně zvyšovala.
Chystáme se také v nejbližší době předložit zákon, který by řešil částečné úvazky a narovnání nespravedlnosti v placení zdravotního pojištění. Taktéž je to navázáno na minimální mzdu. Dnes když někdo pracuje na částečný úvazek, tak platí zdravotní pojištění, jako kdyby pobíral minimální mzdu. Ale u částečných úvazků mohou být výdělky logicky i nižší než minimální mzda, a tudíž ten rozdíl je často docela nevýhodný. Částečný úvazek se stává drahým pro zaměstnavatele. I samotný zaměstnanec je na tom bit.
Chceme, aby odvody na zdravotní pojištění odpovídaly stejné výši, v jaké je úvazek. To znamená, že když je padesátiprocentní úvazek, nemusí být 100 procent odvodů, ale jen 50 procent. Myslíme si, že dnešní nastavení je jedním z důvodů, proč částečné úvazky jsou u nás tak málo využívané. I oproti západním zemím, kde je pro skloubení práce a rodinného života tato forma často používaná. U nás pracuje na částečný úvazek jen kolem šesti sedmi procent lidí.
Co podpora sdílených pracovních míst, kde se na jedné pozici mohou střídat třeba dva lidé?
Sdílená pracovní místa se podle mě dají podpořit spíše osvětou a tím, že je bude více využívat státní sektor. Myslím si, že je důležité to, a to bohužel z opozice příliš neovlivním, jak se stát chová jako zaměstnavatel. Může být velkou inspirací a příkladem pro soukromý sektor. A pro stát je konkurenční výhodou, pokud umí s těmito věcmi dobře pracovat. I náš návrh k částečným úvazkům vede k většímu využívání sdílených pracovních míst. Když máte dva lidi místo jednoho a platíte ne 100 % zdravotního pojištění, ale třeba 150 %, tak vás to odradí o toho něco takového vůbec nabízet.
Předpokládáte, že pro svůj návrh najdete podporu?
My už jsme ho předložili v minulém volebním období a tehdejší vláda se k němu chovala zcela macešsky. Ačkoli měla plná ústa podpory slaďování rodinného a pracovního života, tak tento návrh nepodpořila.
Tentokrát ho budeme předkládat společně se STAN. Chceme už při předkladu oslovit co nejvíce klubů, aby to byl návrh, který na samém začátku sesbírá nějakou podporu a bude ho pak možné legislativním procesem protlačit.
Bohužel se menšinová vláda ke skutečně opozičním stranám (zdůrazňuji, že skutečně opozičním, ne všechny, které se jako opozice tváří, skutečnou opozicí jsou) chová tak, že nepřipouští o jejich návrzích příliš velkou debatu a zamítá je v prvním čtení.
Jako jsou vaše další návrhy na slaďování práce a rodiny?
Je jich celá řada. Už na nich také pracujeme. Ať už je to třeba to, aby když rodina s dětmi využije služeb chův nebo pomoci s úklidem, si to mohla odečíst z daní.
V předvolebním programu jste měli napsáno, že nepřipustíte zbavení odpovědnosti rodičů za výchovu a vzdělávání jejich dětí. Jak to jde dohromady s tím, když váš senátor Růžička chce zrušit garanci místa ve školce pro dvouleté děti, protože ty prý patří k matce?
Na vše s panem senátorem nemáme stejné názory. Ale je důležité, aby debata byla širší než jen o tomto opatření. Jde o komplexní systém. Tak se na něj musíme dívat a nikoli si z něj vybrat jednu věc, která se teď bohužel diskutuje bez dalších souvisejících věcí.
Je to klasický český "odezdikezdismus", který je mi velmi nesympatický. Místo abychom hledali cesty, jak pomoct rodinám, které chtějí dvouleté dítě dát do předškolního zařízení, tak slyšíme jenom ze strany školek a zřizovatelů kritiku, že to není dobře provedené, a tudíž se musí celá snaha pohřbít a zrušit. Já se snažím, a mluvila jsem o tom i s kolegou Růžičkou, přinést širší debatu. Ať už o dětských skupinách, nebo o tom, že už dnes ve školkách je 40 tisíc dětí mladších tří let.
On naslouchá petici, která na toto téma vznikla, a dal prostor k jejímu projednání v Senátu. Pak sám trochu litoval toho, jak to bylo jednostranné. I proto jsem se ve spolupráci s předsedkyní sociálního výboru Radkou Maxovou rozhodla udělat seminář, který bude pojat šířeji a kde se budeme bavit o tom, jak systém nastavit tak, aby to bylo realizovatelné. Aby obce, které nemají možnost rozšiřovat školky, uměly na poptávku reagovat také, třeba tak, že místa nebudou garantovaná ve školce, ale v dětské skupině.
Ale dětské skupiny na rozdíl od školek nemusí nabízet vzdělávací složku. Vy osobně jste pro to, aby garance místa ve školce pro dvouleté existovala?
Já osobně jsem pro to, abychom se bavili o tom, jestli je to dosažitelné, a pokud ano, abychom tu garanci dali.
Tato úprava se přijala před rokem a půl. Proč už ta debata dávno neběží? I proto garance pro dvouleté nenaběhla rovnou, ale je tam odklad do roku 2020, aby se na to školky mohly připravit.
Já jsem písemně interpelovala ministra školství Plagu, aby mě informoval. Zatím neodpověděl, i když lhůta už uběhla. Dotazy byly přesně na to, v jaké fázi se teď nacházíme. Myslím, že v debatě tyto informace úplně postrádáme. Velká skupina zřizovatelů hřeší na to, že si následně vydupou odklad nebo úplné zrušení. To je přesně ten přístup ode zdi ke zdi.
Myslím si, že tady to není pár křiklounů, kteří se snaží o zabrzdění nějaké velké změny. Tady se jedná o to, že řada školek a učitelek vám řekne, že to prostě nejsou schopny zvládnout. Ale to je právě kvůli tomu, že se tu nediskutuje o tom, jak jim pomoci, aby to zvládly, ale o tom, že: buď to zvládnete za současného nastavení, nějak se s tím poperte, nebo to raději zrušíme. To je špatný směr.
Hlavně bychom do diskuse neměli vnášet takové to demagogické: když je dítě ve dvou letech umístěno do školky, tak je jeho rodič krkavčí. Jsou mnohé studie, které ukazují, že dětem v tomto věku pobyt v kolektivním zařízení nijak neškodí. V zahraničí je to něco naprosto běžného.
Tato demagogie je podle mě to, co v debatě nejvíc škodí celé snaze všech těch, kterých se to týká. Další věc je, že se o tom často baví pánové, kteří mají děti už dospělé nebo je, jako autoři petice, ani nemají. Spíš bychom měli naslouchat potřebám rodin, které to aktuálně řeší.
Markéta Šrajbrová
Zdroj: Aktuálně.cz, 20. 3. 2018
