Posunutí restituční tečky (ad: HN 22. 8. 2011) Souhlasím s názorem Petra Havla, že zemědělské restituce ještě neskončily a zbývá vyřešit spoustu problémů. Vracení znárodněné půdy, které probíhalo hlavně v devadesátých letech, představuje komplikovaný a zdlouhavý proces. I zde docházelo k mnoha omylům a problematickým rozhodnutím. Jedním z nich je plošné zavedení tzv. restituční tečky, které nerespektuje dlouhodobou zemědělskou tradici v mnoha rodinách.
Zákonem přijatá „restituční tečka“ ukončila vypořádávání nároků na vracení půdy v zásadě do konce roku 2005. Původně se tak stalo proto, aby se zamezilo spekulacím se zemědělskými pozemky. Jenže často docházelo k situacím, kdy starší rodiče, kteří již neměli sílu ani prostředky, postoupili restituční nárok svému potomkovi. Nejde tak o žádnou spekulaci, ale o snahu pokračovat v hospodaření na svých původních pozemcích, resp. snahu rozšiřovat svou zemědělskou výrobu. Rozhodování soudů ukázalo, že „restituční tečku“ lze v některých případech zpochybnit. Jde hlavně o verdikt Nejvyššího soudu, který v roce 2007 konstatoval,že došlo k porušení základního práva na ochranu majetku ve formě jeho legitimního očekávání chráněného evropskou Úmluvou na ochranu lidských práv a základních svobod. Ačkoli ostatní soudy měly tento verdikt respektovat,pro komplikovanost celé problematiky se tak ne vždy stávalo.
S dalšími kolegy poslanci jsme proto předložili novelu příslušného zákona, která zcela jasně stanovuje, že„restituční tečka“se nebude vztahovat na občany, kteří získali svůj nárok na vracení půdy od blízkých osob, tedy především rodičů.
Hospodářské noviny, 25. 8. 2011, Rubrika: Názory, str. 10
