Dámy a pánové,
vrací se „never ending story“ – zákon o národním parku Šumava. Domnívám se, že předkládaný návrh novely zákona z dílny Senátu je jednou z ostudných kapitol v dosavadní činnosti horní komory. Chceme-li si zachovat čest a naplnit svůj ústavní slib, zamítneme tuto předlohu již v prvém čtení. Navrhuji, aby se po skončení obecné debaty o zamítnutí v prvém čtení hlasovalo.
Úkolem národního parku je ochrana přírody v její přirozené podobě. Již méně se uvádí, že musíme chránit a nezasahovat do dynamických procesů, které na chráněném území probíhají. Součástí těchto dynamických procesů je náhlý, nebo postupný zánik starých hodnot a následné vytváření hodnot nových. Může se nám to líbit nebo nikoli, rozhodně nesmíme potlačováním přirozené dynamiky v národních parcích konservovat nějaký aktuální stav. Od toho mějme jiná území (ostatně TOP 09 ve svém volebním programu před neuskutečněnými předčasnými volbami v roce 2009 měla tezi o ochraně tradiční české kulturní krajiny – tradiční české pestré krajiny, nikoli řepkové žluté krajiny). Ochrana dynamických procesů v přírodě je nutná z toho důvodu, že tato dynamika nemilosrdně selektuje neperspektivní populace rostlin a živočichů a ponechávají populace perspektivní. Máme tedy laboratoř, která nás nic nestojí a sama nám napoví, zda člověkem uměle řízené procesy v přírodě vyhoví budoucím nárokům. Toto srovnávací kritérium může být pro nás, či naše nástupce otázkou bytí.
Česká republika má důslednou ochranou šumavské přírody jedinečnou, neopakovatelnou šanci stát se v této lokalitě velmi zajímavým místem. Důsledná a velkorysá ochrana přírody však neznamená, že z ní úplně vyloučíme člověka. Naopak. Máme již několik generací lidí, které vyrostly v městských aglomeracích, které již ztratily vazby na přírodu a úctu k živému. Proto by se měla chráněná území více otevřít nerušícímu přístupu lidí. Mezi nerušící přístup ale rozhodně nepatří developperské projekty „nenažraných“ spekulantů, kteří chtějí být bohatí, ale jejich IQ jim na vytváření skutečně přínosných hodnot nestačí. Zbývá jim tedy spekulace s pozemky, nebo parazitování na stávajících hodnotách formou jejich bezuzdného ekonomického vytěžení. Typicky to lze vysledovat v celé řadě českých a moravských historických měst. Říká se tomu parazitní architektura – žádná přidaná hodnota, žádné nadčasové dílo, jen parazitování na stávajícím genius loci místa! V oblasti přírody a krajiny bych za téměř developpersky vytěžené území označil Krkonoše. Ty již v celé škále požadavků na národní park svoji roli plnit nebudou.
A nyní, jak konformní je senátní návrh zákona s konservativním pohledem na ochranu šumavské přírody a principem předběžné opatrnosti? Velmi málo, nebo vůbec! Je zcela nepřijatelné, aby se do třetí zóny přesouvaly jakékoli pozemky na území parku. Ve třetí zóně lze po příslušné změně územního plánu stavět. Je nepřijatelné, aby do chráněného území měli přístup těžaři, pokud se zrovna nejedná o ohrožení bezpečnosti návštěvníků. Pokud stát chce ekonomické zhodnocení Šumavy, potom nejjistějším podnikatelským projektem je ochránit tamní přírodu a krajinu před politiky s barokním myšlením, před nenasytnými developpery a spekulanty všeho druhu. Na vysvětlenou, svému přirozenému vývoji ponechaná příroda vytváří nekonečně větší pestrost tvarů a forem, než člověkem uměle kultivovaná příroda, jak ji známe například z barokních zahrad. Nechtějme mít všechno jen nalajnované člověkem!
K vlastnímu návrhu zákona. Podle odhadů by přijetí této předlohy umožnilo na 65% území parku umísťovat stavby. Je známo, že ekonomicky či jinak motivovaní lokální politici a úředníci lehce ohnou výklad „umístění stavby v souladu s územně plánovací dokumentací“ (§6 odst. 5). Stejně tak stavby „sloužící“, pokud nejsou v rozporu s posláním parku. Jenže, pro kolik politiků a úředníků je nejvyšší mantrou skutečný zájem přírody? Přece kouskem zastavěné země Šumavu nezničíme! Jenže kousek sem, kousek tam a jsou z toho Krkonoše, Špindlerovy Mlýny II.
Autoři návrhů se sami usvědčují ze skutečné motivace návrhu zákona, když do onoho „poslání“ národního parku zahrnují i „podporu udržitelného rozvoje územně samosprávných celků (§ 1 odst.1). Udržitelný územně samosprávný celek může být, když tam postavíme továrny, v případě Šumavy spíš hotely, penziony a apartmány pro zbohatlíky, které už asi přehuštěný „Špindl“ omrzel. Obávám se, že místo Šumavy zelené budeme mít Šumavu spekulantskou.
Možná vidím předlohu příliš černě, ale jak je známo v české kotlině, kdekoli jen teoreticky připustíte možnost, je třeba počítat s nejhorším scénářem. Tudíž, v nejhorším scénáři bychom přijetím této předlohy ohrozili např. části Jezerní slatě a Mezilesní slať – potenciální kácení, Nové údolí – plošná zástavba, Ptačí potok – kácení, Smrčina – kácení, sjezdovka, kaňon Křemelné – kácení, lokalita Roklanského potoka – zástavba, Hraničník – zástavba, louky u Čenkovy pily – zástavba, Radvanovický hřbet – kácení.
Podle některých odhadů by předloha mohla pustit do šumavské přírody cca 7 tisíc projektů. Asi nemusím dodávat, co by z unikátního místa evropského významu zbylo. Závěrem dodávám, že petici proti této předloze podepsaly desítky tisíc lidí, kladně ji projednal náš Petiční výbor, který se s ní svým usnesením ztotožnil a konstatoval, že ochrana Šumavy je celorepublikovou záležitostí. Dovoluji si požádat zástupce předkladatele návrhu, aby nám vysvětlil, jak máme rozumět §8 odst. 4, týkající se lovu zvěře na území národního parku Šumava.
Děkuji za pozornost.
29. 10. 2014
