Daniel TAKÁČ, moderáto
Na nejvyšším jeruzalémském vrcholu se Izrael a vlastně i svět rozloučili s bývalým prezidentem Šimonem Peresem. Muž, který byl po tři generace podstatnou součástí blízkovýchodní politiky, zemřel ve středu. Bylo mu 93. Na jeho pohřeb přijely elity z celé planety. Odpůrci Izraele vlastně ještě před pohřbem mluvili o tom, že odchod Šimona Perese znamená konec určité éry izraelské politiky. Vidíte to stejně, pane Laudáte?
František LAUDÁT, předseda poslaneckého klubu strany /TOP 09/
Jestli dovolíte, nejdřív bych kondoloval izraelskému národu, protože v tento smutný den a samozřejmě odchodem takovéto osobnosti, která byla symbolem Izraele řadu desetiletí, byl jedním z těch otců-zakladatelů, tak samozřejmě jistá éra může končit a končí.
Daniel TAKÁČ, moderátor
No a to je ta éra snahy dojednat nějaký mír, protože s tím především Simon Peres bývá spojován? Takže tato éra končí? Teď už nebude žádné, nějaký silný tah na dojednání míru?
František LAUDÁT, předseda poslaneckého klubu strany /TOP 09/
Svět kolem se velmi radikalizuje. V tuhle chvíli mám pocit, že spíš se cesty Izraele a arabských zemí okolo rozcházejí. Bohužel jsme toho svědky v celé řadě regionů. Nemusíme chodit daleko. Rusové s Ukrajinci se také spíše od sebe v tuto chvíli spíše vzdalují, než aby se přibližovali. Je to docela protismyslné. Desítky let probíhaly jiné procesy a samozřejmě já doufám v to, že, že takovéto běsnění radikálního islámu dosáhne jistého vrcholu a že potom se to obrátí a ti lidé začnou přemýšlet o tom, že to nikam nevede. Kromě toho, že tam teče krev, je tam neštěstí, násilí, obrovské uprchlické vlny. Tak, jak to vzniká živelně a v současné době probíhá, je možná naděje, že se to může otočit a nabrat to opačný směr.
Daniel TAKÁČ, moderátor--
Pane Laudáte, je,nebo může být Izrael takovýmto mírotvorným prvkem tedy v celé oblasti, právě pro svou stabilitu, jestli jsem to dobře poslouchal?
František LAUDÁT, předseda poslaneckého klubu strany /TOP 09/
Já se přiznám, že jsem trochu skeptický. On je stabilní, on je čitelný pro Evropu, pro naši zemi, ale obávám se, že o co je Izrael čitelnější, o to arabský svět je pro nás méně čitelný a nevyzpytatelný. Dneska se státy rozpadají a já bych si přál, aby to tak bylo. Přání může být otcem myšlenky, ale v tuto chvíli a v této etapě dějin jsem velmi skeptický. Nenávist ze strany radikálního islámu a možná i širší společnosti v řadě arabských zemí je doslova patologická.
Daniel TAKÁČ, moderátor
Pane Kohlíčku, vy jste popsal jakousi tedy jeho stabilitu, schopnost nějakým způsobem stabilizovat hranici, ale pan Laudát tady mluví o té absolutní nestabilitě toho arabského světa. Z čeho vyplývá váš optimismus, že by Izrael mohl nějakým způsobem k tomu míru směřovat?
Jaromír KOHLÍČEK, europoslanec /KSČM/
Problém začal takzvaným "arabským jarem", které rozhodně nebylo vnitřním vývojem v arabských zemích, to tam bylo zaneseno zvnějšku, stejně jako Majdan na Ukrajině, a to si musí rozmyslet světové mocnosti, které tam zasahují, ať už je to Británie, Francie nebo Spojené státy, jestli chtějí stabilitu v tomto regionu anebo jestli budou nadále podporovat nejrůznější bojůvky, tak jak to vidíme třeba v té Sýrii, jak to vidíme v Libanonu, kde se neustále něco nového děje, nebo jak jsme to viděli v Egyptě, kde ta stabilita je taková, řekněme, podmíněná a Egypt zrovna vždycky byl takovou kotvou těch vztahů arabských zemí s Izraelem. Takže to si musí rozmyslet ty světové mocnosti jestli skutečně chtějí řešit ten Blízký východ, anebo jestli ho chtějí nadále rozbíjet.
Daniel TAKÁČ, moderátor
Pane Laudáte, mohou mocnosti vypnout problémy na Blízkém východě, když je způsobily, jak říká pan Kohlíček?
František LAUDÁT, předseda poslaneckého klubu strany /TOP 09/
Já bych řekl, že to, co říkal pan kolega, je velká iluze. Arabské jaro nezačalo v zemi, která byla nějakým způsobem destabilizována západními mocnostmi. Ono začalo z jednoho konfliktu v Tunisu se zelinářem, který byl zastřelen. Bylo to jenom vyvrcholení. Poslední jiskra, která odhalila v plné nahotě, že tam je obrovská porodnost, mění se klimaticky, celé oblasti vysychají, ty státy to nebyly schopni sociálně udržet. Pak stačí poslední jiskra, stejně jako se stalo v roce 89 u nás na Národní. Poslední kapka, kdy dojde ke spontánnímu jevu. Tady se to stalo a byl to celý řetězec. Vykládat, že to může v tak rozsáhlých obrovských komunitách naordinovat nějaká cizí mocnost z vnějšku? Můžeme se bavit o Iráku nebo o Afghánistánu, ale rozhodně se nemůžeme bavit o Tunisu. Tam nikdo nezasahoval, ta země byla velmi stabilní. Totéž můžeme říci o Alžírsku a podobně. Ta záležitost má hluboké kořeny a vychází převážně z arabských zemí, nikoli, že by byla implementována zvnějšku.
Daniel TAKÁČ, moderátor
To jsou dlouhodobá stanoviska vašich stran. Tak, takto to vezměme jako fakt a posuňme se kousek dál, vlastně taky tak trochu k tomu Západu. Pane Laudáte, spojenectví se Spojenými státy, spojenectví Izraele se Spojenými státy, vracím se k izraelské politice, to v těch posledních letech nevypadá jako to úplně nejsilnější, byť asi ještě existuje. Bude se na tom něco měnit po Peresově smrti?
František LAUDÁT, předseda poslaneckého klubu strany /TOP 09/
Já bych byl celkověrád, aby Spojené státy neopouštěly Izrael. Ty konflikty, které vznikly mezi současným prezidentem a vedením Izraele, jsou velmi nešťastné. Popravdě řečeno, pokud by Spojené státy a Evropa neudržela Izrael, tak ztratíme prakticky jediného spolehlivého spojence a stabilní zemi v celém regionu, v obrovském regionu. Vždycky, když Spojené státy odešly z Evropy, tak to skončilo válkou. Velmi nešťastně koukám na vývoj ve Spojených státech kolem volební kampaně a případných změnách politiky a podobně.
Daniel TAKÁČ, moderátor
Navíc, když uvážíme ne úplně špatné vztahy Izrael-Rusko nebo Netanjahu/Putin, můžu říct, tak tam ta komunikace je hladší než možná s jinými částmi Západu.
František LAUDÁT, předseda poslaneckého klubu strany /TOP 09/
Já si myslím, že jestli se na něco můžeme spolehnout tak, že Izrael má blíž k západní Evropě a přes ty spory nebo nějaké slovní přestřelky ke Spojeným státům než k Rusku. Já si myslím, že kdyby se reálně začalo mluvit o tom, jaká je skutečná situace a výhledy ruského národa v moderním světě, tak některé věci, které se tedy odehrávají, nemají šanci.
Daniel TAKÁČ, moderátor
Poslední věc je česko-izraelské spojenectví. Pane Kohlíčku, prezident republiky na pohřeb nejel, s tím, že plní své sliby a on slíbil, že pojede na Rhodos, na konferenci pořádanou panem Jakuninem. To je nějaký zásadní problém, anebo si toho svět vlastně ani moc nevšimne?
Jaromír KOHLÍČEK, europoslanec /KSČM/
Není, myslím si, že to není zásadní problém. Česká republika, bývalé Československo, má velmi zásadní vztah k Izraeli. Právě u nás byla ta zásadní jednotka, takzvaná Gottwaldova brigáda, vyzbrojena a vycvičena a ta potom rozhodla tom, že skutečně stát Izrael mohl vojensky obstát a až do 60. let ty naše vztahy se státem Izrael byly velmi blízké. Já si vzpomínám, když jsem na školním extempore recitoval Vajíčko od Ashkenaziho a když seděl u nás doma a když jsme spoustu věcí řešili, byl jsem také sám ve Starém Městě, bylo to velmi zajímavé a velmi impozantní. Musím říct, že ty vztahy jsou velmi tradiční a Česká republika má velmi dobře zakotvené vztahy s Izraelem. Otázka samozřejmě je, jestli jsme schopni těchto vztahů využít, protože Izrael v oblasti technologie je opravdu velmocí.
Daniel TAKÁČ, moderátor
Pane Laudáte.
František LAUDÁT, předseda poslaneckého klubu strany /TOP 09/
Ze strany pana prezidenta si myslím, že to bylo nešťastné. Už jenom to, že tam jel. Já s tím nesouhlasím, ale když už tam jel, je to jeho rozhodnutí, tak si myslím, že se pohřbu měl zúčastnit. Odjet na pohřeb na jeden den z Rhodosu. Je to nějaká symbolika. Vždycky jsme byli hrdí na země, jejichž prezidenti přijeli například na pohřeb Václava Havla. Co se týče zkušeností, dobré vztahy byly navázány po roce 1989, protože komunisté neuznávali stát Izrael. To je všeobecně známá věc. Byla tady obrovská propaganda o prolezlé imperialistické, sionistické zemi. Já jsem žil v éře socialismu, takže si na to vzpomínám. Izrael je pro nás obrovská zkušenost. Je to malý národ, je jich asi 7,5 milionu, ale technologicky obrovský. A když zkoumáte jejich přístup k inovacím, k technologiím, tak jsem trochu nešťastný z toho, kam kráčí naše vláda současná. To je přesný opak. Svoboda, volnost, zkoušení, podnikání, inteligentní selhání a podobně. To je to, čím žije izraelská společnost. Nechť si každý přečte START-UP NATION, a pak pochopí, že my jdeme v současné doběcestou opačnou.
zdroj: Události, komentáře, 30. 9. 2016
