Spolu s dalšími poslaneckými kolegy jsem předložila návrh novely, která si klade za cíl zabránit umělému navyšování nízkých dluhů o přemrštěné odměny advokátům.
Často se tak stává, že z dluhu řádu stokorun (zapomenutý nezaplacený účet za plyn či za jízdenku) se stane dluh v řádu desítek tisíc korun. A právě k tomu značně přispívají štědré odměny advokátním kancelářím (Právo o tom psalo mj. 5. 2. v článku Advokáti zděšeni: malé dluhy zcela bez odměn? Rozumím, že ty budou chtít své příjmy bránit a náš návrh se jim nebude líbit. Rozhodně však odmítám jejich argument, že by náš návrh šel na ruku neplatičům a dlužníkům. Pouze odmítám, aby advokátní kanceláře dostávaly mnohatisícové částky za minimální práci, která se vyžaduje u jednoduchých, opakujících se pohledávek, kde je situace jasná a intelektuální vklad advokáta téměř nulový. Stejně tak se jejich dodatečné náklady pohybují blízko nuly.
Soudu stále zůstane možnost, aby v případě složitějších pohledávek, kde advokát musí odvést více práce a případu se více věnovat, přisoudil náklady řízení dlužníkovi ve prospěch advokáta. Obdobně i v případě, pokud bude notorický neplatič vyvolávat obstrukce. Soud jen musí, na rozdíl od současné situace, takové rozhodnutí zdůvodnit a nemůže vyšší odměnu jako náklad řízení přiznat automaticky jako dosud. Kromě toho náš návrh výrazně urychlí řešení „nízkých a jednoduchých dluhů“. V současnosti jsou totiž tyto spory ve vidině vysokých odměn advokátů uměle rozdělovány a prodlužovány. Soudy se tak stávají velmi vytíženými, což právě znemožňuje hladké vymáhání dluhů od neplatičů. Souhlasím, že notoričtí neplatiči by měli být potrestáni. Proč tak ale činit prostřednictvím odměn advokátním kancelářím? Ty se tím stávají jen zbytečnou a nemorální zátěží pro tu skupinu občanů, kteří prostě jen zapomněli zaplatit malou částku nebo se ocitli v tíživé životní a sociální situaci.
13. 2. 2014, Právo, rubrika: Publicistika, str. 6
