Hovoříme o soutěži Obec přátelská rodině. A také nejen ministerstvo práce a sociálních věcí, ale jak už zaznělo, také stálá komise pro rodinu a rovné příležitosti Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky a její předsedkyně Helena Langšádlová je s námi na telefonu, dobrý večer.
Dobrý večer.
Já vás vítám, paní poslankyně, v našem pořadu Člověk a obec. A hovoříme o soutěži Obec přátelská rodině. Jak vy ze své pozice sněmovní vidíte nejen tuto soutěž, ale co si vůbec pod tím představit. Vy máte za sebou také několikaletou úspěšnou dráhu komunální političky.
Já si myslím, že podpora rodiny je potřeba ve všech úrovních, jak na úrovni obecní, tak na úrovni krajské i na té úrovni celostátní. Tato soutěž má spíše symbolickou rodinu. Chceme tím vyjádřit, že si vážíme rodiny, dobře fungující rodiny. A že si vážíme všech obcí, které dobře fungují a rodinu podporují.
Proč vůbec byla zřízena stálá komise pro rodinu a rovné příležitosti, původně to byly dvě komise. A možná, že jednak ti, kteří jsou klasičtí podporovatelé rodiny a klasičtí podporovatelé rovných příležitostí se úplně ne vždy setkávají. Jaké jsou vaše zkušenosti?
No, máte pravdu. Někteří kolegové říkají, že jsou tam zejména kvůli té rodině a jiní kolegové jsou tam právě proto, že se zabývá komise rovnými příležitostmi. Ale já jsem přesvědčená o tom, že se mnohá témata opravdu setkávají. Například v rovině, kdy hovoříme o sladění profesního rodinného života. Jinak určitě každá rodina je suverénem a suverénem by být měla. Ale každá rodina také potřebuje podporu. A potřebuje podporu ve chvíli, kdy má malé děti, potřebuje podporu ve chvíli, kdy se stará o člověka se zdravotním postižením, anebo o seniora. A já si myslím, že o pozici české rodiny musíme hovořit, protože rodina je zejména pro děti naprosto nezastupitelným prostředím. Takže zdravá rodina a prosperující rodina je pro nás pro všechny velmi důležitá.
Vy jste zmínila malé děti, také zdravotně handicapované a také seniory. To je možná téma, které, řekněme, se nám již několikrát vrací. Naše zákonodárství zná typickou dvougenerační rodinu. Kritikové říkají, rodina je třígenerační. Je to ta střední generace, děti a také senioři. Možná, že řada problémů potom ve vlastním fungování i v péči, řekněme, o děti i o seniory vychází právě z této, řekněme, zákonné úpravy. Jaký je váš názor a lze případně nějakým způsobem změnit i toto vnímání?
Určitě. Já si myslím, že my musíme posilovat mezigenerační soužití. Mně se líbí velice některé projekty například, když v některých obcích senioři čtou malých dětem v knihovně, nebo když se postaví mateřská školka v sousedství domu pro seniory. Protože to je vlastně pro nás pro všechny velké obohacení. Nejenom v rodině, ale i v obci. Já si myslím, že si musíme uvědomovat, že všechny ty generace tady žijí na jednom místě a že to není nějaká zátěž, ale naopak, i ti senioři i ty děti i ta střední generace se musí učit žít společně a ve vzájemném posilování se a vzájemném obohacení.
Domníváte se, že by nastal čas i právě zákonné podmínky ze dvougenerační typické rodiny měnit na třígenerační?
Já tedy vždycky rodinu vnímám v tom širším slova smyslu. To znamená, že rodinu vnímám právě jako třígenerační. Rodinu, která obsahuje nejenom děti, nejenom rodiče, ale právě ty prarodiče a seniory.
A pokud bychom hovořili o té zákonné kodifikaci, poněvadž s tím mohou souviset i různé, řekněme, sociální dávky, případně finanční ocenění za výpomoc a tak dál. Byla by i tato cesta podle vašeho názoru možná otevřená?
Já si myslím, že o tomto musíme vést diskusi, protože já to považuji za správnou cestu, abychom posilovali rodinu, abychom posilovali rodinnou soudržnost mezigenerační.
Já jsem se zmiňovala, že jste dlouholetou komunální političkou. Jaká je podle vás role obce, také úloha obce právě v souvislosti s rodinou a s rodinami, které tam žijí. A jaké jsou vaše zkušenosti?
No, já si kromě toho, že samozřejmě obce vybudují nějaká hřiště, vybudují školu, vybudují mateřskou školku,tak by měly pořádat nějaké akce, které vlastně tu rodinnou soudržnost posílí. A my dneska stojíme před tím, že na jednu stranu je v České republice nejdelší rodičovská a mateřská dovolená, což je samozřejmě velmi příjemné, ale na druhou stranu se maminky, které se, zejména maminky, které se pak z té rodičovské dovolené vrací do pracovního procesu, tak s tím mají velmi často problém. Proto se hledají i nové formy vlastně individuální péče o děti v předškolním věku. A v tuto chvíli se připravují legislativní novely, které by měly podpořit vlastně vzájemnou rodičovskou výpomoc, a to by bylo do takových skupin dětí v předškolním věku. A tyto návrhy by měly být velmi výhodné nejenom proto, že trochu odlehčí tomu náporu na vstup do mateřské školky, ale budou velmi vlastně vhodné a výhodné i pro děti, které nejsou úplně připraveny ke vstupu do velkého kolektivu. Budou velmi vhodné pro děti, které bydlí v těch menších sídlech, kde není mateřská školka, nebo jejichž rodiče vlastně vyžadují větší třeba i časovou flexibilitu.
Tak to je budoucnost, která také se bude týkat naší rodiny a souvisí s naší dnešním tématem. Já děkuji za to,že telefonicky s námi dnes v dnešním pořadu Člověk a obec byla poslankyně, paní Helena Langšádlová, předsedkyně stálé komise pro rodinu a rovné příležitosti Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky. Děkuji vám, mějte se hezky a těším se s vámi opět na slyšenou.
Hezký večer.
Český Rozhlas 6, 27. 6. 2011
