Imigrace představuje jednu z hlavních výzev Evropy. To by se mělo promítnout do výdajových priorit. Miliardy eur nyní putují na „měkké“ projekty pochybného přínosu. Nestálo by za to zamyslet se, zda právě nyní raději nevěnovat více prostředků na ostrahu vnějších hranic EU?, ptá se v komentáři pro EurActiv.cz předsedkyně poslaneckého podvýboru pro migraci Helena Langšádlová.
Stovky mrtvých uprchlíků v oblasti Středozemního moře znovu upozornily na dlouhodobé selhávání migrační a azylové politiky Evropské unie. Pokud urychleně neprovedeme změny, může se stát, že i v České republice brzy zažijeme vlny násilností, jak je znají ve Francii, Itálii či Spojeném království. Již mnohokrát jsem upozorňovala na negativní důsledky současného přístupu k uprchlíkům v řadě evropských států. Některé země na jihu Evropy přijímají stále nové uprchlíky bez řádné kontroly. Rozrostl se organizovaný zločin s lidmi, který často končí tragicky. Zde považuji za prioritní účinně zasáhnout proti převaděčům a obchodníkům s lidmi.
S tím souvisí i posílení ochrany vnější hranice v součinnosti s agenturou Frontex a Europolem. V mnohých evropských městech vznikají ghetta přistěhovalců bez vzdělání a bez práce, čemuž napomáhají velkorysé a nemotivující sociální systémy evropských států. To vše vede k radikalizaci domácího obyvatelstva a růstu popularity extrémistů, což problém pouze eskaluje.
V Evropské unii pak vznikají nesmyslné nápady, jak příliv uprchlíků řešit. Například rozdělit imigranty mezi všechny členské státy prostřednictvím umělých kvót. Takové nápady musím důrazně odmítnout. Jen těžko může malý stát typu České republiky zvládnout integrovat obrovské počty imigrantů. To však neznamená, že bychom v rámci Evropské unie neměli být solidární se státy na jižní hranici Evropy.
Především by se měla změnit struktura rozpočtu EU. Přiznejme si, že řešení problémů s imigranty, především těmi nelegálními, představuje jeden z hlavních problémů současnosti i následujících let. To by se mělo adekvátně promítnout do výdajových priorit. Miliardy eur nyní putují na „měkké“ projekty pochybného přínosu typu školení v hotelech s rautem. Nestálo by za to zamyslet se, zda právě nyní raději nevěnovat více prostředků na ostrahu vnější hranic Evropy, na účinnou integraci přistěhovalců a na řešení krizové situace na místě vzniku mimo EU?
Je potřeba zde posílit humanitární a finanční podporu a partnerství s neziskovými organizacemi, které odvádějí důležitou práci (Červený kříž, Lékaři bez hranic apod.). Pomoc by měla směřovat také do zemí, které s oblastmi konfliktů těsně sousedí a jsou vystaveny největšímu náporu uprchlíků jako například Turecko, Jordánsko či Libanon. Účinná podpora zemí, kde konflikt probíhá, a zajištění důstojného života by měly být naše priority.
Naše pomoc by měla též spočívat v přijímání nemocných dětí a jejich léčbě. Užitečné by bylo otevřít programy pro mladé vysokoškoláky a umožnit jim dokončení vzdělání. Zásadní je pomoc nejen ze strany EU, ale i podpora od bohatých arabských států, které jsou v blízkosti konfliktů.
V žádném případě by ale nemělo docházet k oslabení pravomocí jednotlivých členských zemí. Rozhodování v imigrační politice by mělo zůstat v kompetenci vlády daného státu. Žadatel o azyl v ČR musí projít naší procedurou. Jen tak je možno si ohlídat, že počet imigrantů ještě zvládneme integrovat. Ti musí respektovat naše hodnoty, zákony i další pravidla společnosti.
Za nezbytné také považuji dodržování pravidel návratové politiky v případě, že žadatel azyl nezískal. Pomoc bychom měli poskytnout těm nejpronásledovanějším, kteří mají šanci se dobře integrovat do naší společnosti, a to jsou v tuto chvíli syrští křesťané či další křesťané na území Islámského státu.
Helena Langšádlová, místopředsedkyně TOP 09
zdroj: Euractiv.cz
