(editovaný přepis rozhovoru s místopředsedkyní TOP 09 Helenou Langšádlovou)
Moderátorka
Paní poslankyně, Vyhovuje podle vás Ženevská úmluva současné situaci?
Helena LANGŠÁDLOVÁ, poslankyně, místopředsedkyně strany /TOP 09/
Základním problémem není Ženevská úmluva, ale její interpretace. V úmluvě totiž není stanovena jedna soudní instance, která by měla na starosti závazný výklad Ženevské úmluvy. Měli bychom ji proto vnímat jako živý nástroj, jehož výklad musíme přizpůsobovat situaci, ve které se dnes nacházíme. Původní úmluva se v roce 1951 dokonce vztahovala pouze na uprchlíky, kteří byli uprchlíky do roku 1951. Teprve Newyorským protokolem to bylo rozšířeno. Ze Ženevské úmluvy totiž nárok na azyl přímo nevyplývá, stejně jako povinnost státu azyl poskytovat. Stojí to především na principu, že lidé nesmí být vraceni do oblastí, kde by byli omezeni na svobodě. Stávající úprava, podle mého názoru, není v rozporu s potřebami, ale její výklad rozhodně ano.
Moderátorka
Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky píše: „Tato mezinárodní úmluva představila definici uprchlíka jako člověka, který má opodstatněný strach z pronásledování z důvodu rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo politickému přesvědčení. Zároveň vymizela práva a povinnosti mezi hostitelskými zeměmi a uprchlíky.“ Co tedy pro nás, pro Evropu, skutečně vyplývá z Ženevské úmluvy?
Helena LANGŠÁDLOVÁ, poslankyně, místopředsedkyně strany /TOP 09/
V prvé řadě bychom měli mít úctu ke každému člověku. Stejně tak však musíme brát v potaz reálnou situaci. Evropa je velmi bohatý kontinent. Je obklopená desítkami zemí, kde je míra demokracie, lidských práv a ekonomická situace tak kritická, že kdybychom na to pohlíželi špatným výkladem, velká část obyvatel těchto zemí by měla možnost dostat se do Evropy a měla by možnost ochrany. Je zřejmé, že to není možné. Přístup Evropy byl v loňském roce a předchozím období velmi chybný, protože se de facto soustředil na pomoc silným a bohatým uprchlíkům, kteří měli sílu a prostředky na to, aby se dostali do Evropy. Ti nejpronásledovanější a nejzranitelnější nakonec zůstali v místech konfliktů. Není možné, aby Evropa bez kontroly otevřela dveře, aby neměla kontrolu nad tím, kdo přichází a kolik lidí má přicházet. Stávající stav je neúnosný. Pokud by to takto pokračovalo, a vidíme, že i přes Itálii dnes přichází spousta lidí, kteří nebudou mít nárok na status uprchlíka, tak by se tato politika obrátila proti uprchlíkům.
Moderátorka
Odcituji profesora práva na Ženevské univerzitě Marca Sassòliho. Ten říká, že dnešní klima velké ochraně uprchlíků nepřeje: „Dnes, což je špatné znamení pro mezinárodní společenství, by státy nikdy nepřijaly tak ochranářské a detailní konvence, jako jsou konvence z roku 1949.“ Profesor Sassòli tvrdí, že zmodernizování konvencí by znamenalo jejich oslabení. Co na to říkáte?
Helena LANGŠÁDLOVÁ, poslankyně, místopředsedkyně strany /TOP 09/
Evropské země mají kontrolovat schengenskou hranici. Mají vytvořit společnou pobřežní a pohraniční stráž, mají tam být funkční hotspoty. U zemí jako je Austrálie a Spojené státy, které jsou také signatáři nejenom Ženevských konvencí, ale i Newyorského protokolu, se ukazuje, že jejich přístup je totálně odlišný. Z dlouhodobého hlediska nesmí Evropa dopustit živelnost minulého roku. Musí chránit své hranice a má vybírat pouze ty nejzranitelnější a nejpronásledovanější.
Moderátorka
Šlo mi o to, jestli by sáhnutí do Ženevských konvencí znamenalo, že získat azyl by bylo složitější nebo naopak…
Helena LANGŠÁDLOVÁ, poslankyně, místopředsedkyně strany /TOP 09/
To není problém Ženevských konvencí. Úprava je tam sice dána, ale interpretace je velmi široká. Dá se to ukázat na příkladech v Evropě. Například u Syřanů v roce 2014.Některé země, jako je například Francie nebo Británie,udělily už v době válečného konfliktu v Sýrii azyl pouze deseti procentům žadatelů. Některé země však čtyřiceti procentům. Znamená to, žedefinice uprchlíka samozřejmě existuje, ale musíme nechat na jednotlivých státech, aby posoudily, zda ti lidé azyl dostanou. Možná je chyba, že Evropská unie neiniciovala právní úpravu, kterou má ve svém portfoliu a která řeší otázku dočasné ochrany. Počítalose s jejím spuštěním v případě hromadného přílivu uprchlíků, protože azyl se posuzuje individuálně. Tito lidé by neměli nárok na dlouhodobý pobyt v zemích EU, ale na dočasnou ochranu, než by se vše ujasnilo.
Moderátorka
Vysoký komisař OSN pro uprchlíky AntónioGuterres říká: „V současnosti je společný systém iluzorní, protože jednotlivé členské státy uplatňují značně odlišné postupy při přijímání žadatelů i při jednání s nimi.“ Je to problém, že každá země si interpretuje Ženevskou konvenci po svém?
Helena LANGŠÁDLOVÁ, poslankyně, místopředsedkyně strany /TOP 09/
Azylová politika je dostatečně harmonizována v oblasti procesu i v oblasti toho, kdo na něj má nárok. Tyto minimální standardy všechny země dodržují. Nemůžeme pohlížet na otázku přístupu k migrantům bez ostatních aspektů společnosti. Nemůžeme pohlížet na otázku migrace, aniž bychom zohledňovali například otázku bezpečnosti obyvatel Evropských zemí, aniž bychom zohledňovali otázku integrace a zkušenosti, které už máme. V otázce migrace totiž nejsme v bodě nula.
Moderátorka
Zároveň jste říkala, že problém není v Ženevské konvenci, ale v její interpretaci.
Helena LANGŠÁDLOVÁ, poslankyně, místopředsedkyně strany /TOP 09/
Interpretace je právě velmi široká. Zmiňovala jsem například Austrálii, která má z února letošního roku nález tamního Nejvyššího soudu, který dokonce umožňuje, aby vznikala detenční zařízení mimo území Austrálie. Vidíme to i na tomto příkladu. Problém není v Ženevských konvencích, které jsou velmi obecné. Nejenom v rámci EU, ale také v rámci ostatních signatářů, je interpretace velmi široká. K otázce migrace a udělování azylu musíme přistupovat s ohledem na další otázky ve společnosti.
Moderátorka
Harald Christian Scheu z Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze vidí hlavní problém v tom, že nebyl zřízen soudní orgán, který by byl schopen autoritativně a závazně vykládat obsah Ženevské úmluvy. V tom se s ním shodnete?
Helena LANGŠÁDLOVÁ, poslankyně, místopředsedkyně strany /TOP 09/
Ano, s panem docentem jsem otázku Ženevských úmluv několikrát konzultovala. V tomhle má určitě pravdu. Nemyslím si ale, že je reálné, aby byla ustanovena obecná soudní autorita, která by byla všemi akceptována. Ve chvíli, kdy přijde člověk do Evropy a nedostane azyl nebo doplňkovou ochranu, tak se velmi často nedaří jeho návrat. Je to právě s ohledem na to, že by byl vrácen do země, kde by mohl být ohrožen. Je tady proto několik mechanizmů. Je to otázka azylu, doplňkové ochrany nebo strpění. Azyl ale v principu spočíval v ustanovení, že ten, kdo azyl nedostane, bude navrácen. To se dlouhodobě neděje. V tom vidím zásadní riziko a riziko i z hlediska radikalizace. Do Evropy se dostaly statisíce lidí, kteří nedostanou azyl. Zejména ti, co přichází dnes z Libye. Budou se muset vrátit. Nakonec toho bude dosaženo a bude to velký problém, protože tito lidé mnohdy prodali všechen majetek a investovali do toho poslední peníze své rodiny. Neměli jsmerychlou a důslednou návratovou politiku. Dovolili jsme jim zůstat nějaký čas v Evropě. Vyvolali jsme v nich očekávání. Ta frustrace a nakonec i radikalizace může být velká.
Moderátorka
Co s tím dnes dělat?
Helena LANGŠÁDLOVÁ, poslankyně, místopředsedkyně strany /TOP 09/
Opravdu hlídat vnější hranice. Avyřizovat a posuzovat lidi, pokud to bude možné, mimo Evropu, aby se do Evropy a do Evropské unie nedostali.
Moderátorka
Souhlasíte s tím, že je odstrašující kampaň pro běžence, když otec od rodiny podnikne nebezpečnou cestu do Evropy, aby ochránil ženu a děti a posléze je sem přivedl bezpečnou cestou, když pak zjistí, že potrvá 4 roky, než je sem dostane a oni mezitím zůstanou v nebezpečí?
Helena LANGŠÁDLOVÁ, poslankyně, místopředsedkyně strany /TOP 09/
Máme udělat maximum pro to, aby se omezil živelný příliv migrantů, ať už jsou to oprávnění žadatelé nebo ekonomičtí migranti. Máme pomáhat především v oblastech konfliktů a podporovat bezpečný resettlement celých rodinvybraných z nejpronásledovanějších a nejzranitelnějších skupin. Je to podobný přístup jako ve Spojených státech. Živelnost posledního období je nepřijatelná. Teď se ukazuje, že třeba v oblasti Itálie přichází velké množství migrantů, z nichž velká část v Evropě nedostane azyl. Proto je velmi důležité, že Evropská unie jedná se státy jako je Nigérie, Etiopie, Mali, Senegal a Niger, aby dělaly také osvětu o tom, jaká je reálná situace v Evropě a udělení azylu. Jedná také o tom, aby spolupracovali v oblasti návratové politiky. Je to podobný přístup, jaký byl při řešení španělské migrační krize.
Moderátorka
Když už někdo dostane azyl, má ho dostat celá rodina?
Helena LANGŠÁDLOVÁ, poslankyně, místopředsedkyně strany /TOP 09/
Pokud někdo azyl dostane, tak by rodiny měly být po nějaké době sloučeny.
Moderátorka
Co je podle Vás ta doba?
Helena LANGŠÁDLOVÁ, poslankyně, místopředsedkyně strany /TOP 09/
Bývají to tři roky.
Moderátorka
S tím souhlasíte?
Helena LANGŠÁDLOVÁ, poslankyně, místopředsedkyně strany /TOP 09/
Pokud někdo dostane azyl, neměl by být dlouhodobě oddělený od rodiny. Je ale otázka, jestli vůbec, a jak velké skupině, by měl být poskytován trvalý azyl. Ten dlouhodobě počítá s integrací a občanstvím. A kolika lidem má být v Evropě poskytnuta jen dočasná ochrana po dobu trvání konfliktu. To by si Evropské země mělyříct a měly by si to řídit. Neměly by to nechat živelně plynout.
zdroj: ČRo, Pro a proti, 12. 8. 2016
