Langšádlová: Dnešní migrační krize není stejná

Naši vědci nás, podle mě správně, vyzývají, abychom v souvislosti s řešením migrační krize nepodléhali strachu a lhostejnosti. Ano, strach zatemňuje rozum a brání v hledání racionálních, věcných řešení. Lhostejnost je také nesprávný postoj.

Proto, že je v rozporu s hodnotami, na kterých evropská civilizace stojí, i proto, že dění v Evropě i mimo ni se nás bezprostředně týká a bude mít na ČR dopady. Bez ohledu na to, že pro statisíce uprchlíků nejsme cílovou destinací.

Srovnávat migrační krizi s migrací z Československa před rokem 1989 je podle mého nepatřičné. V okolí Evropy se dalo do pohybu minimálně 25 miliónů lidí. Část z nich proto, že jsou z oblastí, kde působí tzv. Islámský stát, či z dalších regionů s válečnými konflikty.

Tito lidé jsou ohroženi na životech a naší povinností je pomoci jim. To neznamená, že mohou všichni dostat azyl v Evropě. Při přesídlování do Evropy bychom se měli zaměřit na ty nejzranitelnější a nejpronásledovanější, což jsou například křesťanské nebo jezídské rodiny s dětmi či staří a nemocní lidé. Evropa je obklopena desítkami zemí se stamilióny obyvatel. A ty jsou téměř všechny nesrovnatelně chudší než země Evropy. Ve většině z nich nejsou chráněna jejich lidská práva.

To, čeho jsme v posledních měsících svědky, není pomoc těm nejzranitelnějším a nejpronásledovanějším, ale podpora organizovaného zločinu a těch, kteří mají pět až osm tisíc eur za osobu na cestu. Odhaduje se, že více než polovina migrantů nemá právo na mezinárodní ochranu a jsou migranty ekonomickými. V tomto případě je zcela na místě důsledná návratová politika.

K našim civilizačním hodnotám bezpochyby patří úcta ke každé lidské bytosti i respekt k jejímu náboženskému vyznání. To však neznamená, že můžeme zavírat oči nad tím, že část z těch, kteří do Evropy přišli z jiných nábožensko-kulturních okruhů, naše hodnoty nepřijala. A že se je do evropské společnosti integrovat nepodařilo. Malá část se dokonce radikalizovala a představuje bezpečnostní riziko.