O tom, že se v Krušných horách (zejména na Teplicku) našlo velké množství lithia, je již dnes veřejnost plně informována. Naleziště je tak velké, že může konkurovat velkým ložiskům v USA. O těžbu mají zájem dvě společnosti: jedna s českou účastí, ta má zájem o těžbu z již vytěžené horniny po těžení cínu, a druhá australská, jež se zajímá o možnost hlubinné těžby.
PENÍZE MUSEJÍ ZŮSTAT V ČR
Hodnota surovin, které pod Cínovcem leží, se odhaduje na tři biliony korun. Těžba zde může probíhat až sto let. Výhoda této těžby je také v tom, že jsou v nalezišti i jiné vzácné rudy bohaté na wolfram, cín, niob nebo tantal. To znamená, že i kdyby, čistě teoreticky, došlo k poklesu ceny lithia, těžba by nejspíše neustala. Současný trend ve výrobě baterií ale cenu lithia neustále zvyšuje.
Je ale nezbytné zajistit, aby větší část financí z této suroviny zůstávala v České republice, a to převážně v Ústeckém kraji. Není možné, aby obyvatelé v okolí těžby nezaznamenali nárůst své životní úrovně a zlepšení kvality života. Proto je nutné nastavit těžbě takové podmínky, které by to zajistily. Doly přinesou práci možná stovce lidí, další pracovní místa by mohla vzniknout v navazujících odvětvích.
NĚMECKÝ PŘÍKLAD
To ale nestačí. Inspirací by nám měl být německý model. Například v Porýní-Vestfálsku je běžné, že majetkový podíl v těžebních společnostech mají obce, v jejichž regionu se dolování provádí. V takovém případě lze dostat do místních rozpočtů daleko více finančních zdrojů než jen skrze poplatky za dobývací prostor nebo za vytěžený nerost. To jsou v porovnání se zisky těžařů skutečně zanedbatelné drobné.
Jenže těžba zatěžuje životní prostředí v daném regionu v daleko větší míře a na plnou sanaci území současná výše uvedených poplatků nestačí. Navíc nejde jen o rekultivaci. Pocházím z kraje, který je dodnes poznamenán hlubinnou těžbou černého uhlí, a nyní žiji v kraji, kde stále vidíme důsledky povrchové těžby uhlí hnědého.
Na Ústecku je výrazně vyšší výskyt nádorových onemocnění než ve zbytku republiky, lidé se tam také dožívají kratšího věku. Vše kvůli těžbě a tepelným elektrárnám. Dobývání lithia tak zničující důsledky zřejmě mít nebude, přesto bychom neměli naše životní prostředí prodávat lacino.
Tuto tezi jsem prosazoval již při projednávání takzvaného horního zákona. Usiloval jsem o to, aby z povrchových hnědouhelných dolů zůstal v našem kraji větší objem financí. Ty by měly být investovány do páteřní infrastruktury, modernizace nemocnic a zejména do vědy a výzkumu.
Ústecký kraj je totiž stále stigmatizován čtyřiceti lety reálného socialismu. Životní úroveň v něm se může začít dlouhodobě zvyšovat jen díky tomu, že tam budou žít vzdělaní a schopní lidé. Pokud má být tedy na Ústecku otevřen staronový důl, nechť z toho má náš region také adekvátní ekonomický prospěch.
Naším cílem by nemělo být prohlubování závislosti na těžbě surovin. To je cesta do Latinské Ameriky. Česká republika má ambice mnohem vyšší. Chce být moderní zemí, kde budou mít zájem žít úspěšní lidé. Pokud k tomu může pomoci krušnohorské lithium, tím lépe.
Michal Kučera, poslanec TOP 09
