Lepší drzé čelo nežli poplužní dvůr. Toto staré české přísloví si nelze nevybavit při pohledu na inzeráty a billboardy, které představují ČSSD jako jediný maják tyčící se na stráži veřejných financí. Byly to přece vlády pod vedením sociální demokracie, které zavedly náš státní rozpočet na nebezpečnou trajektorii zadlužovacího toboganu.
Jestliže mohlo mít deficitní hospodaření opodstatnění při překonávání důsledků ekonomické recese z druhé poloviny devadesátých let, po nastartování hospodářského růstu k němu už nebyl jediný rozumný důvod. Počátkem roku 2000 se vláda ČSSD zavázala, že státní rozpočet na rok 2003 připraví jako vyrovnaný a zároveň že deficit veřejných rozpočtů v roce 2006 bude splňovat maastrichtské kritérium, tj. tři procenta HDP. V souladu s tímto závazkem také ministerstvo financí připravilo návrh první verze státního rozpočtu na rok 2003. Jenže po vyhraných volbách v polovině roku 2002 (tedy ještě před povodněmi, na něž se odvolávají) přišli socialisté s deficitem veřejných rozpočtů pro následující rok ve výši 173 miliard korun a s výhledem pro rok 2006 ve výši 4,9-5,4 procenta HDP. Z avizované reformy veřejných financí, kterou připravoval tým tehdejšího ministra financí Bohuslava Sobotky, nakonec nezbyl kromě masivního zvýšení nepřímých daní a kosmetického snížení daní příjmových kámen na kameni. Nesmyslné utrácení a zadlužování Pouze díky samoočistné kúře ekonomických subjektů, které se i díky recesi zbavily transformační zátěže, byl nastartován hospodářský růst, který se už těžko bude v blízké budoucnosti opakovat. Namísto toho, aby socialisté této příznivé situace využili k provedení zásadních reforem a ke snižování předchozího deficitu, nadále pokračovali v nesmyslném utrácení a zadlužování. To se nakonec zákonitě projevilo ve chvílích, kdy ekonomice došel dech. Vyčítat pravostředové koalici současné výše deficitu je proto nestoudnost. Socialistickým vládám jde na vrub více než osm set miliard státního dluhu a od tohoto čísla se odvíjí mimo jiné i obsluha státního dluhu, která by byla koulí na noze jakékoli vlády. Je skutečně rozdíl vytvářet řádově stejně vysoký deficit, když ekonomika rostla stejným tempem, jakým v uplynulých dvou letech klesala. Vládě, která převzala zemi v roce 2006, se dá rovněž těžko vyčítat, že nebyla schopna zvrátit během necelých tří let, které jí byly vyměřeny kvůli nezodpovědnému chování sociální demokracie během našeho předsednictví EU, strukturální rozpočtové problémy, jež mají svou setrvačnost. Miroslav Kalousek je dnes ČSSD líčen jako nejhorší ministr financí. Je pak ale záhadou, jak mohl být za provedenou reformu vyhodnocen jako nejlepší ministr financí rozvíjejících se ekonomik. Tímto titulem se těžko v Lidovém domě může kdokoli pochlubit. Řečeno slovy předsedy ČSSD - přátelé, nechci se vás dotknout, ale kdo z vás to má?
