Kostřica: Mladé a kvalitní lékaře je třeba dobře motivovat

Státi se lékařem, pracovat ve prospěch společnosti, neustále, až do odchodu do penze se vzdělávat, aby byla poskytována ta nejlepší možná péče. To nejsou malé cíle. Naopak. Je proto neocenitelné, alespoň z mého hlediska, že se plnohodnotnou součástí zdravotnické reformy stávají také změny ve vzdělávání lékařů. Byť se zvenčí mohou zdát marginálními, jsou to pro nás, kteří každý den trávíme péčí o své pacienty, změny zásadní.

A jsem také potěšen, že na svém posledním jednání vyslala vláda další signál o svých prioritách. Více kvalitních lékařů a menší administrativa.

Konkrétně: první atestace, již začínající lékař nutně skládá, stála doposud 3500 korun. Po schválené změně budou náklady na atestaci sedminové, pět set korun. Jednak jde o velkou motivaci – podat co nejlepší výkon hned napoprvé – a také se jedná o velmi vstřícný krok vůči absolventům, kteří tak budou mít i silnější důvod neopouštět české nemocnice.

Změny, které do českého zdravotnictví přináší ministr Leoš Heger, jsou čitelné a systémové. Další reforma se totiž týká také vzdělávání zdravotnických pracovníků, respektive toku peněz v něm.

Prostředky z dotačního programu na vzdělávání budou totiž nově získávat přímo ti, kteří se jej účastní. Rezidenti. V praxi tak půjdou peníze přímo za nimi a použijí se jen a jedině na mzdu vzdělávaného, jeho školitele, na pokrytí povinných kurzů, stáží či materiálu.

Tato změna umožní státu mimo jiné doplnit pozice, které jsou v českém zdravotnictví dlouhodobě málo obsazené. Dovolí totiž některé lékařské specializace zvýhodňovat. Které to budou, vyplyne z aktuálních požadavků České lékařské komory a odborných společností.

Právě ty by měly, podle mé mnohaleté zkušenosti se vzděláváním absolventů, hrát hlavní roli konzultanta. Mají totiž větší přehled o potřebách jednotlivých oborů a regionů.

Obě zmíněná opatření ministra Hegera přispívají k jedné velmi důležité věci. A to k motivaci mladých a kvalitních lékařů, aby zůstali v České republice.

Na jedné straně, čemuž jako pedagog skutečně věřím, jde jistě o jejich slušnost a loajalitu. Na straně druhé si musí zaměstnavatelé uvědomit, jak důležité jsou dobré podmínky na startu kariéry a také prostor, jenž by i z méně atraktivních specializací vytvořil obory atraktivní.

Věřím, že stejně jako já i další lékaři a zdravotnická veřejnost přijmou tyto návrhy s pocitem satisfakce.