Korte: Zneužívání odposlechů nás vede k policejnímu státu

V České republice dochází k masivnímu nadužívání a zřejmě i zneužívání odposlechů telefonních hovorů. Zásadní skutečností, která na tyto praktiky ukazuje, je, že orgány činné v trestním řízení s odkazem na jeden gumový paragraf nesdělují v drtivé většině odposlouchávaným osobám, že byly sledovány. Tím se odposlechy vymykají veřejné kontrole. Přitom se jedná o metody, které jsou v rozporu s českou ústavou, pakliže není jejich použití podepřeno jasnými důvody při potlačování kriminality. Poslanec TOP 09 Daniel Korte připravil na 12. 10. 2015 seminář, na němž se chystá nastolit témata nadužívání, možného zneužívání odposlechů a zejména skutečnost, že příslušné složky nesdělují odposlouchávaným osobám skutečnost, že byly sledovány. Proto přinášíme tento rozhovor.

Pane poslanče, jak se v naší zemi zachází s odposlechy telefonů? Děje se vše podle pravidel. Chystáte se toto téma nastolit na zvláštním semináři. Proč?

To je již takový výkřik zoufalství. Odposlech je vážným zásahem do základních lidských práv garantovaných ústavní listinou. Měl by být použit jako krajní prostředek vyšetřování, když už všechny ostatní prostředky selhaly. Nasazení odposlechů se řídí paragrafem 88 trestního řádu a je v něm přísně reglementováno. Otázkou je, jestli je praxe také tak přísná, jestli opravdu jsou zvažovány důvody, že nasazení odposlechu je nevyhnutelné. Jde o to, zda si vyšetřovatelé věc neusnadňují a místo toho, aby to byl poslední prostředek, tak je to prostředek první.

Máte poznatky, že zde probíhá takový lehkomyslný přístup k odposlouchávání osob?

Mám za to, že mnozí státní zástupci o tom příliš nepřemýšlejí a soudci tomu nerozumějí. Tudíž na návrhy policie tam to razítko prostě dají. Je přirozeně těžké každý případ posoudit, když neznáme konkrétní spisy.

Dochází ke zneužívání odposlechů?

Naše komise prověřovala policejní útvar zvláštních činností, který realizuje odposlechy, a tam jsme neshledali nikdy žádnou závadu. Je to orgán policie, který pracuje tak, jak má. Nasadí odposlech podle zadání a v okamžiku, kdy má skončit, tak ho vypne. Tento útvar zvláštních činností nesleduje obsah, provádí pouze technickou práci a předává to vyšetřovateli. Byl jsem předseda komise už v minulém období, dělám to šestým rokem a skutečně jsem nikdy nenašel žádné pochybení. To je jenom jedna část, potud je situace relativně dobrá.

Druhá část problému spočívá v tom, že tentýž paragraf 88 ve svém 8. odstavci ukládá povinnost tomu orgánu, který končí příslušnou věc, to znamená Policii České republiky nebo státnímu zástupci či soudci, sdělit odposlouchávanému, že byl odposloucháván. Odposlouchávaný se pak může obrátit se stížností k Nejvyššímu soudu.

Všimli jsme si, že za 5 či 6 let co je toto opatření v účinnosti, se k Nejvyššímu soudu obrátily zhruba pouze tři desítky osob. Vyhověno bylo jedné. Ten nízký počet mi byl nápadný.

Kolik u nás proběhne ročně odposlechů?

No právě. Zhruba od šesti do deseti tisíc. Poslední data máme za rok 2013 a to jich bylo 6600. Od té doby se vzhledem k atmosféře ve společnosti očekává výrazné zvýšení.

Takže z toho plyne, že drtivá většina odposlouchávaných se vůbec o svém odposlouchávání nedozví? Jak je to možné? Je to nezákonné?

Na paragraf 8 navazuje odstavec 9, který specifikuje výjimky, kdy není nutno odposlouchávanému sdělit, že byl odposloucháván. Obecně řečeno je to asi 8 výjimek. Vždy to souvisí se šetřením trestného činu v organizované skupině. Celkem je to v pořádku až na poslední větu, kterou vám přečtu: „..nebo by mohlo dojít k ohrožení bezpečnosti státu, života, zdraví, práv a svobod osobnosti“. To je tak gumové, že to může být klidně všechno, a protože jsem zlý a podezíravý člověk, usoudil jsem, že je to zneužíváno a že se odposlouchávaným často nic nesděluje právě z tohoto důvodu. A jal jsem se do toho kutat a našel jsem nikoliv háček, ale hák. Naše komise zjistila, že tuto povinnost a její plnění nikdo neeviduje, tudíž nekontroluje, tudíž nevymáhá, a tudíž se na to kašle. To znamená, že je tady právní prostor pro nadužívání a možná i zneužívání odposlechů a dotyčné osoby se to nikdy nedozvědí.

Je rozsah odposlouchávání přiměřený objasněné trestné činnosti? V jaké míře jsou odposlechy nadužívány či zneužívány?

Neumím posoudit nadužívání, protože to bychom museli zkoumat případ od případu, což je vyloučeno. Ale platí to druhé, protože zneužívání znamená, že odposlech neslouží prokázání trestného činu, a stejně se provádí. (Podle statistik u celé poloviny sledovaných osob nevede odposlouchávání k prokázání trestné činnosti – pozn. autora.)

Jaké jsou motivy vyšetřovatele, který nařídí takový odposlech? Řekne si, uděláme odposlechy a třeba se něco dozvíme? Jak hodnotíte tento přístup vyšetřovatelů a jak často se děje?

Neumím posoudit, jak často se to děje. V takovém případě je to selhání rozhodujícího státního zástupce, který by to měl posoudit. Bohužel u nás je systém nastaven tak, že státní zástupce nestojí ne straně práva, ale na straně vyšetřovatele. Různí státní zástupci vědí, kteří soudci jsou ochotní odposlech povolit, a nebudou se tím nějak příliš do hloubky zabývat.

K jakému množství nevysvětlených odposlechů dochází ročně?

Mám údaje pouze z Ministerstva vnitra. Povinnost sdělit skutečnost odposlechu se týkala za rok 2013 zhruba pěti set padesáti osob, přesně  557, a přitom se to dozvědělo jen 56 lidí, čili asi jen desetina. Zbytku odposlouchávaných nebylo sděleno nic. Došlo ke svévolnému výkladu odstavce 9, že státní zástupce nepodá informaci v řízení o zločinu, na který zákon stanoví horní hranici trestní sazby 8 let, spáchaném organizovanou skupinou. Je jasné, že jsou to dvě kumulované podmínky. Svévolným výkladem z toho udělali dvě samostatné podmínky, a tudíž z toho množství vypadlo dalších zhruba 250, kterým sděleno být mělo. To je ta lepší část příběhu. Ministerstvo spravedlnosti slíbilo, že něco dodá, pak řeklo, že nedodá nic, že by to bylo drahé. Pak dalo nějaká dílčí data a na závěr mi paní ministryně Válková napsala: „Ministerstvo spravedlnosti není v pozici orgánu, který by měl ovlivňovat postupy orgánů činných v trestním řízení při poskytování či naopak neposkytování informací o provedeném odposlechu a záznamu telefonního provozu.“ A tudíž kdo je v té pozici? To je důvod, proč jsem svolal ten seminář.

Takže je potvrzeno, že nejméně 250 osobám mělo být sděleno, že je policie odposlouchávala, a přitom jim nebylo sděleno nic. To je vážné, protože to může vést ke svévolnému narušování občanských práv.

Ano. A toto číslo je minimální, protože policie ukončuje menší část řízení než státní zástupci a soudci. Sdělovat má povinnost ten, kdo ukončil řízení.

Za období, kdy v naší zemi zuří takzvaná antikorupční revoluce, jež si vysloveně říká o zneužití v politických, mocenských a konkurenčních bojích, vaše stálá komise ještě nedostala informace?

Musím říci, že jsem z toho poněkud neklidný. Dostávám pravidelně roční analýzu odposlechů od vnitra, kde mi bylo přislíbeno, že tam od letoška v bude i evidence informační povinnosti. Analýzu – která je tři centimetry tlustá – dostávám většinu koncem srpna, začátkem září. Teď ji ještě nemám, je říjen, tak se budu muset zeptat, kde se to zadrhlo. Dostanu ji, ale když dostanete analýzu za rok 2014 v prosinci 2015, tak to nelze považovat za dobrou práci.

Z toho, co jste řekl, plyne, že nemáte právě největší důvěru v profesionalitu stáních zástupců a vyšetřovatelů. Máte za to, že ten přístup „budeme ho odposlouchávat a ono možná z toho něco vypadne“ se opravdu často používá a dá se to někde doložit? Na nějakém konkrétním příkladu.

Máme tady případ státního zástupce Ivo Ištvána a jeho odposlech spolupracovníků pana premiéra Nečase se spektakulárním vpádem na úřad vlády. Nevím, proč se to muselo udělat zrovna takhle. To čekali, že se paní Nagyová zabarikáduje ve své kanceláři a bude střílet samopalem jako blahé paměti Salvador Allende? A tato bezprecedentní akce se odehrála právě na základě poměrně širokého rozesetí odposlechů. V důsledku toho pak padla vláda, změnil se režim. Přitom výsledkem vyšetřování je velké nic, absolutní nula. Po třech letech vyšetřování a vytěženosti odposlouchávání je tu pouhá nula. Až se za dva nebo tři roky ukáže, že to je definitivní nula, pan doktor Ištvan rozhodí ruce a řekne: „Inu, měl jsem jiný právní názor.“ Jak mám mít důvěru v takovou organizaci?

Máte za to, že to velké nic, které už tady křičí k nebi dva a půl roku, je důvodem k tomu, aby pan Ištvan vyvodil ze svého skandálního narušení demokratické politiky i zneužívání odposlechů, odpovědnost?

Nejen on, nýbrž i jeho nadřízený orgán. Nejvyšší státní zástupce pan Zeman. Řeknu vám ještě jeden inspirativní příklad, jak tato instituce pracuje. Byl jsem členem vyšetřovací komise Poslanecké sněmovny v kauze „Opencard“. Mezi jiným jsme na výslechu měli paní státní zástupkyni Dagmar Máchovou, která vyšetřování této kauzy dozorovala. Chovala se při výslechu na komisi dost arogantně, odmítala spolupracovat, odmítala vypovídat a koneckonců lhala. Podali jsme na ni stížnost nejvyššímu státnímu zástupci. Ta stížnost byla postoupena k vyřízení její nadřízené doktorce Herzegové, která se na vyšetřování kauzy Opencard rovněž podílela, a to tak, že přímo úkolovala vyšetřovatele, co mají a co nemají dělat. Jak myslíte, že vyřízení té stížnosti dopadlo? Byla zamítnuta jako nedůvodná a všechno je v pořádku. Podali jsme na paní doktorku Máchovou trestní oznámení. Paní doktorka Máchová zastupuje žalobu na exprimátora Svobodu a spol. ve věci Opencard. Hlavní líčení začalo 1. září. Ovšemže, z hlediska procesního je to v pořádku. Kdyby každý obviněný podal trestní oznámení na svého státního zástupce, tak se justice zastaví. Ale to, co se stalo, je z hlediska profesní etiky naprostá prasárna. Kdo myslíte, že vyšetřuje to trestní oznámení? Jakýsi Gejza Rakaš, to je policista, který ve finální fázi řídil vyšetřování kauzy Opencard a kterého ona dozorovala. Tak co si o té instituci mám asi myslet?

Zjevně to celé svoláváte proto, abyste dosáhli nějakého řešení.

Jak vidíte, jsou pozvání Unie obhájců, Unie soudců, ministerstvo vnitra, ministerstvo spravedlnosti a státní zastupitelství a je to otevřené veřejnosti. Zájem veřejnosti je poměrně velký. Je to takto široce pojednáno právě proto, že je možné ten problém nahlédnout zevnitř od obhájců i z vnějšku, jak to vidí třeba soudci a státní zástupci. Cílem by mělo být upozornit širší laickou i odbornou veřejnost na to, že ten problém zde je, že je neřešený a že je třeba ho nějakým způsobem systematicky řešit. Představoval bych si například, že by bylo zřízeno nějaké neutrální centrální úložiště, které by nestálo zas tak moc, s pokynem, aby každý orgán, který ukončí vyšetřování a měl osobu, která byla „jalově“ odposlouchávána, měl povinnost tuto informaci do centrálního úložiště dát.

Sledujete informace médií o propojení některých vyšetřovatelů a důstojníků policie s panem ministrem financí? Mám na mysli závažný článek Janka Kroupy v magazínu Reportér. Marek Foglar, vyšetřovatel, který bývá viděn v Průhonicích v Sokolovně u pana Andreje Babiše. Co si o tom myslíte? Překvapuje vás to?

Upřímně řečeno nepřekvapuje, protož pan Babiš se rád obklopuje bývalými estébáky a osobami z policejního prostředí. Má na tom postavenou svoji bezpečnostní divizi, kde pracuje řada bývalých příslušníků policie ČR, které přetáhl.

A co si myslíte, že tam dělají? Zabývají se bezpečností Agrofertu, jak je oficiální stanovisko pana Babiše?

Myslím si, že vytvářejí kompromitující složky, jak jsme viděli u pana Šincla. To je jejich hlavní náplň činnosti. V létě ta aférka Čadek – Choc – Chovanec, když se vezme, že Choc je bývalý policista, je v tom namotán Alcom, ředitel Růžička je bývalý estébák a všichni čile komunikovali s Vojtěchem Adamem, bezpečnostním poradcem pana Babiše. To, co se okolo toho dělo, za součinnosti a pomoci Babišových „zcela nezávislých tiskovin“, je typická estébácká zpravodajská hra.

Takže tito odborníci na bezpečnost, kteří pracují v bezpečnostní divizi Agrofertu, dodávají složky novinářům Babišových médií…

A ti s nimi pak zcela nezávisle pracují.

Je zřejmé, že v rámci holdingu Agrofert-Mafra-ANO se podařilo vytvořit úžasné synergie a dělbu práce, kdy jedna část holdingu vytváří kompromitující materiály, druhá část je zveřejňuje…

A třetí část z toho všeho těží.

Kdo zejména?

Pan majitel. Ten účel difamace ministra Chovance byl přeci zcela jasný. Sledoval zájem politický i zájem osobní. Babišovým politickým zájmem bylo oslabit ministra Chovance coby nejsilnějšího spojence premiéra Sobotky a následně zaútočit na premiéra, což stále probíhá přes kauzu OKD, ale nějak se to zatím nepovedlo úplně. Osobním účelem Babiše bylo odvrátit pozornost veřejnosti od svého vlastního megakorupčního skandálu ve věci Agrotec.

Vy jste se obrátil na generální inspekci bezpečnostních sborů ohledně úniku informací z otevřeného vyšetřovacího spisu v kauze Oleo Chemical do Lidových novin. Jedná se asi o 38 článků v Lidových novinách, které všechny vznikly na základě úniku informací z vyšetřovacího spisu. A jedná se o přímý útok na konkurenci Agrofertu v oblasti výroby biopaliv. Velmi špinavým způsobem se této konkurenční války účastní jak Lidové noviny, tak i orgány činné v trestním řízení a lze si všimnout zřetelného zneužívání policie a novin ve prospěch finančních zájmů Andreje Babiše. Už vám přišlo vyrozumění z GIBSU?

Přišlo mi vyrozumění prakticky do měsíce. V tomto oznámení jsem dodal materiály o těch zhruba 38 zdokumentovaných případech, kde se novináři Lidových novin ve své bohorovnosti vůbec ničeho neobávají a říkají, „jak vyplývá z výslechu svědka, jehož přepis máme k dispozici“, nebo  „jak plyne z trestního spisu, který máme k dispozici“. To jsem k tomu dodal s tím, že jsem ochoten k tomu poskytnout další vysvětlení. Nebyl jsem na výslech předvolán a do měsíce mi bylo písemně sděleno, že nebylo shledáno porušení zákona a věc se odkládá. Zábavné na tom je, že den po mně podal podobné oznámení pan ministr Chovanec a rovněž jemu bylo den po mně sděleno, že se to odkládá.

To je zvláštní situace. Takže když odcházejí informace z vyšetřovacího spisu do novin právě tohoto vydavatele, který je aktivní na trhu s biopalivy a je konkurentem vyšetřovaných osob, tak úniky ze spisu nejsou žádným problémem. Bohužel je jasné, co si o tom máme myslet.

Navíc se ví, že Andrej Babiš o tu firmu od roku 2010 usiluje a chce ji převzít. Jsem připraven podat trestní oznámení na neznámého pachatele, je to tuším paragraf 329, zneužití pravomoci úřední osoby. O to tam musí jít a vzhledem k tomu, kdo má přístup ke spisům, je to vyšetřovatel, státní zástupce a obhájce. Že by to uniklo ze strany obhajoby, považuji za krajně nepravděpodobné, protože všechny ty informace klienty poškozují.

Jakou část policie, myslím tím teď ty složky, které vyšetřují závažné trestné činy v oblasti ekonomiky, zasahuje mocenský vliv Andreje Babiše?

Jeho vliv do policie sahá. Cítím ho tam. A bohužel ho cítím i na státní zastupitelství.

Pracují vyšetřovatelé a státní zástupci pro Babiše přímo, a nebo se jenom chtějí zalíbit nové moci?

U státního zastupitelství a u policie to přesně nevím. Ale u Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu pana Šlachty si nedělám žádné iluze. Tam je situace jasná.

Tam si neděláte žádné iluze proč?

Stačí ten případ, o kterém jsme mluvili. Myslím si, že – a teď je to paušalizace – budou někteří státní zástupci, kteří ochotně spolupracují s panem Babišem, myslím si, že ty úniky jsou spíš ze státního zastupitelství, a to z jednoho prostého důvodu. Chtějí se zalíbit, protože chtějí změnu zákona o státním zastupitelství, aby vznikl takzvaný Protikorupční speciál, děsivá zbraň, která by byla zcela bez kontroly. Na koho tento speciál ukáže, tak ten jde a nemá šanci. Paní ministryně Válková se vůči tomu návrhu, který si psali státní zástupci sami, chovala dosti ostražitě. Současný ministr, když byl náměstkem paní ministryně, tak zastával totéž stanovisko. Tedy že státní zastupitelství je součástí výkonné moci a nemůže z ní být takto vytrženo. Pan Babiš s Lidovými novinami odstřelili paní Válkovou a nastolili pana Pelikána a najednou je tento protikorupční speciál možný. Pan ministr s tím přijde do Sněmovny a bude to prosazovat.

Pan Babiš asi neočekává, že by tento protikorupční speciál někdy vyšetřoval jeho Agrofert.

Je si dosti jistý. Zásadní skutečnosti jeho historie - kupříkladu jak ke svému Agrofertu přišel, neboli, že ho ukradl mateřské státní společnosti Petrimex za pomoci peněz, které mu půjčil kámoš ze Švýcarska, což má normální charakter tunelování i praní špinavých peněz, tak to je bohužel promlčené. Tak z toho vyplývá, že již může takový speciál státních zástupců podpořit.

Který státní zástupce je symbolem tohoto jakobínského procesu, k němuž patří tlak na vytvoření tohoto speciálu? 

To je přece zřejmé, je to ikona veškerého protikorupčního tažení, paní doktorka Bradáčová.

Vy nejste úplně přesvědčený, že se v jejím případě jedná o společensky prospěšnou činnost? 

Nikoliv, je to další střípek v mozaice, nebo kamínek v pyramidě státu, kde se ty jednotlivé moci mají vyvažovat, který se z toho vytáhne. A byl by to další krok v tom, oč usiluje Andrej Babiš, to je směrem k k autoritativnímu státu.

A ví paní Bradáčová, že slouží k tomuto nakročení k autoritativnímu, a tedy i k policejnímu státu?

To se musíte zeptat jí, já jí do svědomí nevidím.

Ale asi by to svědomí měla zkoumat?

Paní Bradáčová by se nad tím, co dělá, měla skutečně konečně zamyslet.